Tempelhof

V červenci jsem se poprvé v životě podíval do Berlína - a jako správný letecký fanda jsem si našel aspoň malou chvilku na legendární letiště Tempelhof. Ten Tempelhof, který včera zavřeli. Moc času jsem na to neměl, ale byl jsem fascinovaný duchem toho místa - od historické stanice metra Platz der Luftbrücke, přes samotné náměstí s památníkem leteckého mostu během blokády města v letech 1948-1949, monumentálnost letištní budovy až po překvapivě útulnou a stylovou odbavovací halu. Hlavním dojmem ale byla ta rozpolcenost toho místa - gigantická brána do Třetí říše a zároveň naděje města při "technických potížích na dálnicích a silnicích k Berlínu", jak Sovětský svaz blokádu nazýval (všimněte si, že za výpadek ropy po podepsání smlouvy o radaru mohly také "technické potíže").Odbavovací hala je vyzdobena poměrně klasicky - na každém konci je pod stropem větroň, na zemi motory z různých letadel, včetně poměrně moderních turbofanů z regionálních jetů.
Ale i přes moderní přepážky je celkový dojem velmi "thirties" - v architektuře se nevyznám, ale je to do dnes naprosto elegantní, od osvětlení stropu, přes hodiny na čelních stěnách až po nápis "TOILETTEN".
Uprostřed byl prosklený stánek s expozicí různých projektů na znovuvyužití místa pro jiné účely. Jakkoliv pohnutky lidí chápu, tak mi z toho bylo stejně trošku smutno. Na rohu jednoho posteru byla propiskou napsáno: "Lass der Flughafen wie es ist, Ihr Idioten!". Málem jsem se podepsal...
Tak ještě jedno panorama na rozloučenou:

A parádní článek na planes.cz.

Paneláky naležato vs. paneláky nastojato

Nejen planespotting na Google Maps

Google Maps nedávno aktualizovaly satelitní mapy (nejen) Prahy snímky s větším rozlišením - a jedny z mých prvních kroků po mapě vedly na Ruzyňské letiště. A hned u prstu A jsem zjistil, že se na letadlech dají přečíst registrace. Při focení byla v provozu asi dráha 24 (spotteři parkují tady), ale žádné letadlo v akci jsem nenašel. Jinak je ale situace slabší a žádný výjimečný stroj tam zrovna netrefili. Za zkouknutí ale stojí třeba Jumbolino ještě v barvách SN Brussels, u hangáru F je hezké velikostní srovnání A310 (OK-WAB) s A320 (OK-GEA), nechybí nerozlučná dvojice Fischerových "Niveí" (OK-FAN a OK-FUN) a u terminálu Jih stojí stará dobrá vládní Tu-154. V Kbelech už ale přetahujou mladšího brášku, vládní A319CJ. Za zkouknutí stojí taky muzejní expozice (třeba Tu-104 OK-LDA nebo MiGy a Suchoje), ale i veřejnosti nepřístupné depozitáře. Satelitní spottery holt od plotu nevyžene ani ochranka vojenského letiště. Na Točné pro změnu jedna Morava a o kus vedle větroň, který si netroufám identifikovat.
Mimo letadla je tam toho taky spousta - třeba Pendolino v Holešovicích, na Karláku se potkaly dvě "Porschetramy" (Škoda 14T), na Vltavě se čile vesluje i šlape, Nové spojení se horečnatě staví, stejně jako pražský okruh u Lochkova a pokračovat by se dalo do nekonečna...

Bombardier CRJ1000 ve vzduchu

Brambor, dlouhej a s wingletama, to se mi moc líbí! Odkaz

Aeroflot

Když jsem si nechal na Facebooku vyhledat Aeroflot, našlo mi to několik skupin: I Hate Aeroflot, Fuck Aeroflot a Aeroflot Sucks. Já osobně mám ale pro Aeroflot trošku slabost - ještě nedávno jsem si užíval rachotu a kouřových stop jejich Tupolevů Tu-154, viděl jsem startovat i Iljušin Il-96 s plochou dráhou letu, jejich současné barvy mi přijdou skvělé jejich staré barvy snad ještě lepší. V neděli jsem s Aeroflotem poprvé letěl.
Byl jsem před tím zrazován různými argumenty, od nepříjemné obsluhy přes složení pasažérů až po absenci bezplatného alkoholu. Z Prahy do Moskvy ale odlétají v neděli v nejrozumnějším čase, člověk by měl zkusit všechno, a tak jsem se rozhodl poměrně rychle. Letenku jsem měl s ČSA jako code-share.
V Praze se ukázal Airbus A320 s imatrikulací VP-BRZ. Tupolev to nebyl, Boeing taky ne, ale co se dalo dělat. Uvnitř jsem byl ale nadšen. Business class působil skutečně luxusně a ani po průchodu dále dozadu to nebylo špatné. Kombinace modré s oranžovou, koženkové sedačky a nové čisté letadlo. Po usednutí taky spokojenost - sedačky Recaro poskytovaly při stejné rozteči jako ČSA o něco více místa na nohy, na sponách pásů bylo elegantně vyleptáno logo společnosti, v kapse skutečně tlustý palubní magazín, jen monitory na airshow chyběly.
Samotný let proběhnul v nejlepším pořádku - výběr nápojů byl skutečně omezený na produkty Pepsi, nějaké džusy, čaj a kávu, jídlo bylo ale docela fajn. Kousek uzeného kuřecího, kousek roastbeefu, pečivo a velkorysý zákusek - k tomu ladící oranžové plastové příbory. Na Y-class to bylo OK. Servis nebyl nijak úžasný, ale ani se nedalo říct nic proti. Na tom složení pasažérů něco bylo, ale dalo se to přetrpět - s ČSA to na stejné lince nebylo o nic lepší.
Peklo začalo až po příletu na Šeremetěvo - sice krásné letadla na pokoukání (96, 154, 134, 76, 777, 767), ale výstup po schodech do autobusu (venku bylo 10 stupňů), 45 minut ve frontě na pasovku, vyjednávání s taxikáři a dvouhodinová cesta Ladou Sputnik 1500 do asi 25 km vzdáleného hotelu...
Za to ale Aeroflot nemůže. Takže - moje jediná, o ničem nevypovídající, izolovaná zkušenost byla dobrá. Jen příště prosím změnu typu na Tu-154 (to už asi ne), nebo Il-96.

Parhelia

Včera večer byly přes cirrovitou oblačnost nad Prahou vidět krásná parhelia (vedlejší slunce, wiki). Fotil jsem to trošku pozdě a moc to není vidět - vlevo je to ten světlý flek vedle nejvyššího stromu na obzoru, vpravo nad výstupkem na obzoru (kterým je žižkovská věž). A vůbec, byla to krásná obloha, v deseti kilometrech -50 °C, takže letadla krásně kreslila...

Jsem neprofesionální

Dostal jsem dopis od České spořitelny, kde mám zatím stále konto a nějaké investice v podílových fondech, že jsem neprofesionální zákazník a zasloužím si nejvyšší stupeň ochrany. Chápu, že jsem bakalářku z financí dělal až napodruhé a za tři, státnici z ekonomie taky, ale tím inženýrem ekonomie jsem se nakonec, po šesti letech, stal. Nakonec jsem se ale dočetl, že neprofesionálním zákazníkem jsou skoro všichni.
Jsem ale alergický na to, že mě furt někdo chrání - vzpomněl jsem si, že když jsem si kdysi chtěl koupit nějaké podíly ve fondech, tak jsem musel vyplnit dotazník, ze kterého spořitelna zjistila, že to co jsem chtěl koupit vlastně koupit nechci, a musel jsem podepsat papír, že chci koupit to co chci, ačkoliv si banka myslí že nechci.
Takže mám úkol - sehnat někde půl milionu euro, abych přestal být neprofesionální...

Pratt & Whitney Geared Turbofan Trailer

Pratt & Whitney už delší dobu vyvíjí revoluční letecký motor s převodovkou mezi vysoko a nízkotlakým stupněm. Motor už je dostatečně otestovaný na zemi a v létě by se měl dostat do vzduchu na Boeingu 747SP (jako jeden z jeho čtyřech motorů). P&W si je vědoma toho, co to znamená a očekávání leteckého světa stupňuje i tímto trailerem:

Via Flightblogger

Spotřebitel je debil

To si asi myslí Státní zemědělská a potravinářská inspekce a deník MF Dnes, který inspekci napráskal, že výrobek Mini Shrimps Surimi nejsou krevety, ačkoliv jsou krevety na obalu zobrazené. To, že název výrobku obsahuje slovo surimi, což je původně japonské slovo pro napodobeninu krabího masa z mleté ryby, nikoho nezajímá.
Takže v zájmu ochrany spotřebitele je třeba urychleně zakázat také toto:

• Kočičí jazýčky - na obalu jsou koťátka, ale uvnitř je čokoláda;
• Haribo Goldbären - měl jsem dneska, na obalu medvěd, uvnitř něco lepivého, co nemělo nic společného ani s medvědem, ani se zlatem.

Spotřebitelům se tak ulehčí orientace až do chvíle, kdy někoho napadne stěžovat si, že meč z Hvězdných válek má čepel z plastu a nikoliv ze Síly, ačkoliv na obalu je Darth Vader. A MF Dnes bude moct opět bonzovat a SZPI najme nového úředníka...

Test: Struny na akustickou kytaru DR Strings Black Beauties

Už pěkných pár let preferuju na svojí akustické kytaře struny s ochranným povlakem - a doposud jsem byl vždy věrný strunám Elixir, dokonce jsem o nich kdysi na svém historickém kytarovém webu napsal test. Princip je jednoduchý - celá struna je v tenoučkém "pytlíku", takže tolik neoxiduje, mezi dráty se nedostává špína, déle vydrží, tolik nedrhne a lépe se na ní hraje. Vzhledem k tomu, že už na akustiku nehraju tolik, jako jsem hrával v roce 1999, Elixiry mi vydržely rozumně zvonit i několik let.
Teď jsem se ale rozhodl zkusit něco jiného - struny DR Strings Extra Life v černé barvě nazvané Black Beauties. Slyšel jsem na ně samou chválu a říkal jsem si, že mít černé struny na černé kytaře by mohlo být cool. Technologie je trošku jiná - na opletový drát se nanese tenká vrstva ochranné barvy a teprve pak se jádro oplete, struny bez opletu jsou obarvené celé. K dispozici je široká škála barev od stříbrné po růžovou.

Struny jsem koupil po internetu v Británii, protože i s poštovným to vyjde laciněji než u nás - pokud se u nás vůbec dají sehnat. Zároveň jsem si pořídil (tentokrát z USA) ebenové kolíčky do kobylky, protože ty staré plastikové už byly mírně polámané. Jakmile se obě věci sešly, pustil jsem se do výměny - bohužel to ale znamená, že nejsem schopný oddělit vliv kolíčků a vliv strun.

V každém případě - první dojem nebyl úplně pozitivní, struny jsou hrozně drsné, drhnou dokonce více než běžné kovové struny, natož tedy Elixiry. Co se týče zvuku, tak jsem taky nebyl úplně přesvědčen, přišel mi trošku zastřený, méně citlivý, flažolety byly výrazně tišší. A do třetice - kytara se děsivě rozlaďovala.
Mám pocit, že za druhými dvěma body byly spíše kolíčky, protože o den později to už bylo mnohem lepší. Drsnost zůstala, ale dá se to zvládnout. Jak to vypadá, to můžete posoudit na přiložených fotografiích.
Zatím nejsem schopný nic více dodat, pokusím se ale po pár měsících zhodnotit jestli to stojí za to.
A jako bonus - video (první část trsátkem, druhá prsty, zvuk katastrofální):