28 dubna 2008

Průvodce kočárky pro muže

Když jsme pro naše první dítě kupovali první kočárek, zjistil jsem, že mé požadavky na kočárek se v některých ohledech trošku liší od požadavků mé ženy. Postupně pro toto dítě následovaly ještě další dva kočárky – všechny tři jsme používali i současně, ale oba (vlastně teď už všichni tři) máme na kočárky různé názory a v různých situacích jsme preferovali jiné. A podle toho co jsem se bavil s různými otci, tak mužský pohled na kočárky je skutečně trošku odlišný. Pokud tápete při výběru, snad vám toto shrnutí pomůže. Kapitoly jsem se pokusil rozdělit takovým způsobem, který by mohl být pro muže trošku povědomý.

Rozměry

Ženy jistě nejprve napadnou rozměry vnitřní – a skutečně je vhodné, aby se dítě dovnitř kočárku vešlo. Tady úplně nerozumím trendu kdy se při rostoucí porodní váze dětí prodávají stále menší a menší kočárky. Pokud tedy očekáváte větší dítě, doporučuji zvážit větší kočárek – což zejména v případě hlubokého kočárku diskvalifikuje většinu kombinovaných, které mají korbu poměrně malou.

Pro muže je ale rozhodující rozměr vnější ve složeném stavu. A to nikoliv izolovaně, ale v kontextu velikosti vstupního otvoru do kufru auta. Nesložený kočárek se asi vejde jen do větších MPV a SUV, důležité ale je aby skládání bylo co nejméně – nejlépe jen složení konstrukce, maximálně rozdělení na dvě části. Demontáž a montáž jednotlivých kol může na první pohled připomínat pitstop, ale ne úplně: za šest sekund to nezvládnete a zašpiníte sebe i okolí. Sice to ušetří spoustu místa a na několikasetkilometrovou cestu s hromadou nákladu je to úžasné. Ale pokaždé?

Další kritický rozměr je šířka – tentokrát ve vztahu k různým „bottleneckům“. Od dveří od bytu, přes dveře od výtahu až po dveře od vlaku. Ale pokud nemáte zrovna dvojčata, tak by to nemusel být takový problém.

Karosérie

I v testech automobilů tuto kapitolu přeskakuji, takže jen stručně. Omyvatelnost – po projížďce bažinou se více než šikne. Otěruvzdornost – od plata hatchbacku po průjezd houštím. Stahování střechy – jednoduchý a nezničitelný mechanizmus je předností.

Praktičnost

O skládání jsem již mluvil. Problém je v tom, že opravdový muž je omezen už jenom tím, že správný eurokočárek musí být vybaven minimálně dvěma europojistkami, zatímco vy máte pouze dvě ruce. Navíc se některé kočárky skládají do ne úplně pravidelných tvarů, které trošku omezují jejich skladnost. Doporučuji vyzkoušet před koupí a po ní pořádně natrénovat – první skládání jednoho z kočárků nám ze začátku zabíralo několik minut (než jsem přišel na to, kam je třeba šlápnout a pořádně se do toho nohou opřít).

Taky jsem už zmínil kolečka. Ty je třeba promazávat. Mazivo + prach = šmír. Ten je hlavně na osičkách – otázkou pak je, kde jsou osičky. Osičky na kolech mají tu výhodu, že se i s kolečky dají strčit do pytle, kde neškodí. Dokud se pytel neprotrhne. Osy na kočárku jsou na pytel, po sundání kol vložíte kočár do kufru a na podlaze máte stopy po dvou slimácích co přimazávají grafitem.

Jízdní vlastnosti

V životě jsem neřídil tříkolku, takže nemůžu sloužit – ale po zhodnocení stability různých čtyřkolových kočárků si myslím, že by tříkolka v mnoha situacích, do kterých jsme kočárek dostali, neobstála. Naopak jsem se stal fandou uspořádání á la Land Rover Defender – tuhé nápravy a dobrá křižitelnost. Sice takový kočárek vyžaduje více síly, ale co se týče stability, zejména v terénu, jsem nic lepšího nepotkal.

Protikladnou vlastností je ovladatelnost – tady nejvíce pomáhají natáčecí kola. V běžném městském provozu ušetří spoustu sil a pohyb s takovým kočárkem je nesmírně elegantní. Přesto s sebou nesou několik nevýhod. Asi nejpalčivější je sjíždění obrubníků: aby byl kočárek snadno ovladatelný, je osa otáčení nápravy mírně předsunutá ose kola. Pokud při sjíždění obrubníku nemáte kola dostatečně srovnané, díky náklonu se po sjetí natočí do maximálního rejdu a tedy do situace, která je k ničemu. Toto je pravděpodobně důvod, proč je tolik kočárků vepředu vybaveno dvojmontáží, která tento problém eliminuje.

Řízenou nápravu je většinou možné aretovat – tady je vhodné aby vůle byla co nejmenší. Pokud je vůle velká, nebo aretovat nelze vůbec, připravte svaly na boj s kočárkem, který stále zatáčí po svahu dolů. A ve sněhu jsou nezaaretovaná kola jako kormidlo, které se ale chová jak zachce.

Volná řízená kola nejsou moc vhodná pro rychlejší pohyb, protože jsou náchylná na různé vibrace a resonance. Pokud jsou kola svázané, doporučuji spíše větší sbíhavost a zároveň hodně Ackermanna pro snadné zatáčení.

Co se týče velikosti kol, tak jsem fandou spíše větších kol – hlavně kvůli nerovnostem, které je třeba stále někde překonávat. Zejména malá kola na „golfce“ jsou nepříjemné při vjetí do nečekaného výmolu – dítě pak nedobrovolně otestuje bezpečnostní pásy.

Brzdy

U brzd se vyskytují zejména dva problémy: nebrzdí když mají a brzdí když nemají. Druhý problém je mnohem horší, proto doporučuji kromě logického zhodnocení brzdného účinku taky ohodnotit, jak bude brzda držet v odbrzděné poloze. Případně jak moc silný kopanec od frustrovaného otce neustále brzdící systém vydrží a jak snadno to pak půjde opravit.

Ovládání

Celý článek píši zejména kvůli této radě: zkuste si, zda je délka rukojeti dostatečně dlouhá. Měřím 186 centimetrů, ruce mám leonardovsky přiměřené tělu (tedy rozpětí zhruba odpovídající výšce), ale všechny kočárky jsou mi krátké. U golfky musím chodit jako kachna, abych zasouval špičky bot mezi zadní kola, u sporťáku to jde, pokud se nejede s kopce, a u kombíka si můžu vybrat, jestli bude rukojeť nahoře a budu kopat do nápravy, nebo budu mít místo na nohy, ale rukojeť bude dole. Tady jsou muži skutečně diskriminováni.

Delší rukojeti znamenají také větší páku a alespoň pro mě lepší ovládání kočárku v situacích, kdy je třeba zvednout přední kola (a to je třeba skutečně často).

Jízdní komfort

To byste nevěřili, co všechno děcko dokáže prospat. Odpružení má jeden kritický aspekt – houpání. Pokud se kočárek houpe, tak je to s uspáváním mnohem snazší. Houpat nemusí obě nápravy, s troškou cviku se dá houpat jen na odpružené zadní nápravě. S tlumením nerovností to taky nemusí být nic extra – sám jsem měl vypracovanou uspávací trasu, která měla v polovině panelovou silnici, kde dítě usnulo a ve třech čtvrtinách restauraci se skvělým svijanským.

Motor

Motor jste vy. Smiřte se s tím. A stejně jako u aut tady platí koně na tunu. Spíše tedy watty na kilo. Hmotnost kočáru se sice může zdát jako malichernost, ale když tlačíte kočár třeba na nejvyšší horu NDR, tak se v mlze před očima vynořují písmena m.g.h.

Tuning

Tady jsem se stejně jako u mého vozu nikdy k ničemu neodhodlal. Ale nejlepší nápad jsem zachytil v rodině, kdy namontovaný cyclocomputer počítal synovi mé sestřenice první stovky ujetých kilometrů.

Údržba

Přísahám na stříbrnou pásku a WD-40 – ta první opravila následky stále brzdícího brzdného systému (nikoliv však stálé brzdění), to druho neustálé a věčné vrzání. Jinak kromě dotažení pár šroubků a občasného dohuštění pneumatik nebylo nic potřeba.

Shrnutí

Kritické jsou podle mého názoru hlavně dva body – jak se vám s kočárkem jede a jak se vleze do auta. Všechno ostatní můžete klidně nechat na ženě, ale doporučuji se s kočárkem po prodejně zkusit projet, a pak jej zkusit složit, strčit do kufru, vytáhnout ven a rozložit. Ušetříte si tak spoustu nervů.

15 dubna 2008

Pikocelebrita

Když jsem zakládal tento blog, tak jsem si říkal – bylo by fajn, kdyby si občas někdo nějaký z mých článků našel v nějakém vyhledávači. Na stálé čtenáře moc nevěřím – v první řadě by mi asi netrpěli variabilní intervaly mezi články (viz časování tohoto blogpostu) a ve druhé asi i variabilní témata. Takže těch pár, které mám, znám pravděpodobně osobně.
Lidé ale přes vyhledávače skutečně přicházeli – hlavně na články o ostrých jídlech, silničním provozu a planespottingu. Poslední téma ale mělo nejdalekosáhlejší dopad – nejdříve jsem se ocitl na stránkách týdeníku MF Plus, což jsem považoval za příjemnou náhodu. Když ale jednoho středečního odpoledne přistál v mé schránce mail z České televize, netušil jsem že to skončí takto:

Rád bych tedy stručně popsal, jak to celé probíhalo. Ve středu kolem třetí hodiny odpoledne jsem byl kontaktován mailem z ČT, obratem jsem odeslal telefonní číslo a v následujícím hovoru jsem se dozvěděl, že se rozhodli mírně oslím můstkem spojit článek z iDnesu o cestování lowcosty s planespottingem. A že by mě chtěli před kamerou, mohu si vybrat kdy a kde – skutečně mi byly uprostřed odpoledne nabídnuty dva vysílací časy ve dvou různých pořadech v následujícím dni. Ze začátku mi to vůbec nepřišlo jako dobrý nápad – hlavně jsem se bál, že se tam nějak sesypu, celé se to dostane na youtube, celá republika ze mě bude mít legraci, a taky si jako reprezentativní planespotter nepřipadám, v poslední době vidím letadla více zevnitř než zvenčí (tímto bych se také celé planespotterské komunitě rád omluvil, pokud se cítí dotčena tím, že jsem je již dvakrát reprezentoval). Nakonec jsem se ale nechal ukecat.
19.30 – na generálce kapely před koncertem mi zvoní telefon, velkoryse jej típám a dále tvrdím muziku.
20.10 – volá mi produkční, že mám v 5.35 čekat na taxík do ČT.
21.00 – volám zpět na to číslo z 19.30, je to moderátor František Lutonský, se kterým pár minut konverzuji na téma.
Spím docela klidně, vstávám v pět a jak to tak bývá, když vstávám v tuto dobu, následující hodiny se odehrávají v mírně rozespalém oparu.
5.35 – přijíždí taxík.
5.55 – taxík mě vyhazuje před ČT, tam pár minut čekám na recepci, následně jsem odveden do předsálí studia, kde jsem posazen, je mi nabídnut turek a chlebíčky, a kde osamocen sleduji začínající Dobré ráno.
6.05 – jsem poprvé v životě přepudrován.
6.10 – jsem někam přesazen, tak tam sedím.
6.15 – někdo přijde a připne mi mikroport.
6.19 – někdo přijde a posadí mě do studia, tak tam sedím. S moderátory se stihnu pozdravit jen tak mimochodem, protože již začíná jejich vstup. Při příspěvku lowcostového cestovatele s přízvukem, který pokud jsem jej někdy měl, tak už jsem jej ztratil, se potichu chechtám.
6.22 – poprvé mluvím na kameru.
6.26 – rozhovor končí, s moderátory si podávám ruku a jsem eskortován ven.
6.45 – taxík mě vyhazuje u Anděla. Taxikář kus viděl a jako konverzační téma zvolil seriál Letecké katastrofy, poměrně rychle jej z akcentu na „katastrofy“ přesměrovávám na „letecké“. U Anděla sedím v Mekáči a trávím čas před odchodem do práce snídaní a vyřizováním mailů. Kolem výlohy prochází Anička Dajdou, étericky se usmívá, protože ví, kdo je tady celebrita.
Další den se napínavě koukám do Google Analytics a žádnou špičku tam nevidím. Tak se jdu podívat na vyhledávání kolem klíčových slov – a skutečně vidím, že celých asi třináct návštěvníků na stránky dorazilo po vyhledávání mého jména. Televize je stále mocná...

09 dubna 2008

Update výjezdu Boeingu 787

Flightblogger informuje o nových datech výjezdu Dreamlineru - první let se očekává ve čtvrtém kvartálu letošního roku, předání zákazníkum třetí kvartál 2009, v roce 2009 dodáno 25 letadel. Prodloužená verze -9 pak v roce 2012, zkrácená verze -3 pro japonské vnitrostátní linky se odkládá na neurčito pro soustředění kapacit. Skluz je to teda pořádný...