24 března 2012

Sbohem ČSA

Měl jsem České aerolinie vlastně vždycky docela rád. Za posledních devět let jsem s nimi letěl dvaaosmdesátkrát. Do cíle jsem se včas nedostal jednou, ale za to ČSA nemohly a naopak ochotně zorganizovaly dopravu v nejbližším možném termínu. Vzpomínám na ně jako na aerolinky s padesáti letadly, ze kterých byly čtyři starší ale důstojné Airbusy A310 létající přes Atlantik i na Blízký východ. A spousta 737 klasické generace - jeden z nich byl tuším i poslední vůbec vyrobený Classic. Jako častý cestující jsem sbíral body a občas si užíval drobné výhody z toho plynoucí - možnost vyhnout se frontě u check-inu, Martini Bitter v salónku na Ruzyni a občas i upgrade do business třídy. A tam byla myslím velká síla - program OK Plus byl velkorysý a palubní servis byl na úrovni.
Pak se něco stalo - ten stejný člověk, který možná pomohl tomu, že jsem nemusel na vojnu, pořídil výrobky koncernového podniku Airbus řady 320 - a zároveň se v té době začalo něco kazit. V salónku přestalo být Martini Bitter. V ekonomické třídě dokonce svého času nebylo ani pivo. Upgrade byl omezený jen na určité třídy. Pak ještě na další třídy. Pak se za něj platilo mílema. Salónek na stříbrnou taky jenom za míle. Začaly mizet lety. A letadla. Širokotrupé Airbusy zmizely úplně. Sedmtřisedmiček ubylo. Snad jenom výrobní palubní personál a Vltava po dosednutí na Ruzyni zůstaly.
Pokud to šlo, létali jsme s OK dále. Občas bylo třeba si koupit letenky do kříže, protože ceny na krátký byznys let byly zabijácké. Občas bylo dokonce lepší si koupit letenku od code-share partnera. A občas bylo třeba letět s úplně někým jiným, protože proč by ČSA létaly třeba do Londýna.
Přesto jsem měl ČSA pořád rád. Když loni a letos představily hned dva retrojety, byl jsem nadšený. Obzvlášť ten v barvách Tu-104 mi udělal radost. A těšil jsem se, že bude i jeden s červenou směrovkou s nápisem OK JET.
Teď už si ale nejsem jistý, že se ho dočkám. A je mi to vlastně jedno. ČSA mě podrazily. Změnily podmínky FF programu OK Plus tak, že pokud většinu svých mil neutratím do podzimu, seberou mi je. A pokud s nimi od května do října nepoletím seberou mi všechny. Ty míle, které jsem si sbíral na nějakou velkou cestu, až budou děti zůstat déle u babiček - nebo až si nalítám další míle, abychom mohli letět všichni. Teď to ale nejde, naštěstí je tady možnost si míle vyměnit za nějaký "dárek". Výběr je sice omezený, ale nakonec si něco, pro mě ve srovnání s cestou dost přízemního, vybírám. Díky rozhořčení kolegů vím, že nabídka dárků trvá jen do konce týdne - a ČSA mi to dokonce mailem v pátek, tři dny před koncem, laskavě sdělí. Jsem naštvaný, jakkoliv asi rozumím tomu, co se děje - frequent flyeři jsou účetně závazky budoucích období a s ČSA se v nejbližší době "něco" stane. Po tom, co se stalo Malévu, už věřím, že ČSA soukromí dopravci nahradí. Na služebku se dostanu - možná bude kvůli špatným časům trvat o den nebo dva déle, ale to se dělo už v poslední době. Jen se pro mě létání zase o kus přiblíží běžné cestě tramvají do práce.