24 července 2006

Clapton is God

Platí to furt. A ve čtvrtek to vidělo kdoví kolik fanoušků v pražské Sazka Aréně. Včetně mě. Po devíti letech čekání jsem se dočkal a moc jsem si to užil. A napsal jsem malou recenzi.

17 července 2006

Citáty I: Mika Häkkinen

Včera jsem náhodou narazil na svou kolekci citátů z motorsportu a nad tím, co kdy Mika řekl, jsem se fakt bavil. Takže nabízím v českém překladu:

Novinář: Miko, byl to nejlepší start tvé kariéry?
Mika: Pardon?
Interviewer: Ptám se na nejlepší start tvojí kariéry, z třetího na první, bác, přímo?
Mika: Ne, úplně ne.

Martin Brundle: "Miko, Miko, nazdar Miko. Chceš se se mnou dneska bavit?"
Mika: "Ne"
Brundle: "OK, fajn, tak budeme pokračovat. Docela chaos, kdo je rychlejší - Ferrari nebo McLaren?"
Mika: "Podívej se na grid."
Brundle: "Vím, ale co warm-up? Co včerejší ráno?"
Mika: [pauza] "Co včerejší ráno, jel jsem jenom šest kol?" [odchází]

Novinář: Miko, očekáváš nějaké problémy s Davidem a Michaelem v první zatáčce?
Mika: Ne, protože Michael a David jsou tak dobří kamarádi.

"Závod byl snadný a moje pneumatiky velmi horké. Děkuji."

Novinář: "Jaký druh pneumatik plánuje McLaren použít v závodě?"
Häkkinen: "No, existuje hodně druhů pneumatik. My používáme Goodyeary, jsou kulaté a černé."

Novinář: "Jakou strategii McLaren použije?"
Hakkinen: "Myslím, že v určitou chvíli pojedeme do boxů."

Michael Schumacher: "Jestli on (Mika) zabrzdí o tři metry později, já budu brzdit o pět metrů později."
Mika: "Nashle v kačírku."

Novinář: "Miko, v tréninku si vypadal skvěle..."
Mika: "Jo, ale to jsem měl helmu."

"Když závodíte, musíte se dvakrát soustředit. Protože ... prostě musíte."

16 července 2006

Review GP Francie

Na start jsem se díval se svým pětiměsíčním synem, kterého to nezajímalo už tehdy. V desátém kole ho žena dala spát. Lehce jsem si zdřímnul. Pak si pamatuju, že ve 35. kole jsem ještě nespal. V 60 kole jsem se vzbudil a veškerou svou energii jsem zmobilizoval na to, abych do konce závodu neusnul. Když závod skončil, tak jsem to ještě na dvacet minut zalomil.
Shrnutí: vcelku příjemná velká cena...

07 července 2006

Trip report OSR-PRG-WAW-PRG

OSR-PRG, ČSA, pondělí 3.7.2006, ATR-42-500 OK-KFN (Přerov)

Poprvé jsem letěl z Ostravy, poprvé pětistovkovým krátkým ATR a dokonce zrovna tím, které mám na jedné ze svých nejoblíbenějších fotek. Na letiště jsem dorazil poměrně hodně brzo, ještě před čtvrtou hodinou taxíkem firmy Taxi Silvia – celková cena byla docela vyšší než ta orientační na jejich webových stránkách, jinak jsem byl ale se servisem spokojený. Musel jsem tedy docela čekat s tím, že ve starém terminálu toho ještě moc není, nový ještě není otevřený a místo, kde jsem vždycky koukal na letadla je již zastavěné. Mezi spolucestujícími svou bagáží vynikal jinak nenápadný Martin Prusek. Check-in byl u jediné přepážky a poměrně pomalý, navíc jsem si po ránu zapomněl říct o upgrade. Bezpečnostní kontrola velmi důkladná, ale vzhledem k rychlosti check-inu nijak nezdržovala. Při čekání na gate byl venku vidět jakýsi B734 ČSA – charter z Mallorky. Trošku jsem očekával, že nás odveze do Prahy místo plánovaného jÁTRa, které muselo naopak z Prahy přiletět prázdné, ale po vyložení koupáků se do Prahy odebral prázdný. Na ploše pak kromě ATRka zůstal jeden Turbolet a Saab Central Connect Airlines do Vídně. Boarding proběhl bleskově, akorát jsem si trošku nadával, že jsem si neřekl o ten upgrade – business byl poměrně volný. Interiér pětikila se mi docela líbil, modrá koženka vypadá skvěle, přepracovaný panel nad hlavou je taky pěkný, hlučnost myslím velmi vylepšená. Klasické problémy ATR zůstávají – můj batoh se ani náhodou nevleze do binu a místa na nohy je málo, zejména s batohem mezi nima.

Na start z dráhy 22 najíždíme po TWY B a bez zastavení startujeme. Tajně jsem doufal v dráhu 04, tam bych asi leccos poznal, takhle jsem na zemi nerozpoznával vůbec nic. Výhled byl ale celou dobu skvělý. Před Prahou jsem se zorientoval díky klánovickému lesu – viděl jsem Úvaly, trať 010, Běchovice, Počernice; pak jsme levou zatáčkou nalítli do lokalizéru dráhy 24 a s klasickým výhledem na Sazka Arénu, Holešovice a Pražský hrad se blížili na přistání. To bylo s prominutím katastrofální – po podrovnání jsme letěli desítky metrů těsně nad runwayí, skoro jsem si říkal, jestli to není to legendární „přistání, které nejde cítit“. Tvrdý náraz mě vyvedl z omylu. Tvrdé přistání mám rád, ale tvrdé a krátké, nikoliv velmi tvrdé a velmi dlouhé. Dráhu jsme opouštěli až po TWY E – tak daleko jsem ATR (natož krátké) sjíždět ještě nikdy neviděl. Ze stojánky autobusem (Citybusem) před terminál, rychle proběhnout pasovkou a do salónku na Martini Bitter a kafe – o půl sedmé ráno ideální.

PRG-WAW, ČSA, pondělí 3.7.2006, Boeing 737-400 OK-WGX (Uničov)

V salónku se připojuji na internet a koukám z okna, všímám si, že otáčejí runway na 06, takže vidím startující letadla v různých výškách – MD-80 Alitalie rotuje extrémně brzy, naopak 319 British Airways si dává hodně hodně načas. Z internetu se dozvídám, že plánovaný odlet se z 8:40 přesouvá na 9:10, takže mám spoustu času (zatímco tabule v salónku se omezuje jenom na Go To Gate - naštěstí skutečně až kolem půl deváté). Po půl deváté se přesouvám na gate, procházím bezpečnostní kontrolou (jak já je nesnáším) a po asi pěti minutách se dozvídám, že odlet je přesunutý na 9:50. Takže gate opouštím z vědomím ještě jedné bezpečnostní kontroly (jak já je nesnáším) a vracím se do salónku, tentokrát už se ani nepřipojuji a koukám na plochu. Vidím příjezd našeho opožděného 734, vystupující cestující, tankování, nakládání cateringu a vyrážím. Ještě jedna bezpečnostní kontrola (jak já je nesnáším) a poměrně rychle po ní boarding. Fronta je plná lidí ze dvou cestovek pro důchodce – jedné francouzské, jedné anglické. Proto poprvé využívám přednostního boardingu na Elite kartu, předbíhám frontu a usazuju se na 21A. Přede mnou sedí podle obličeje Polka, typický příklad cestujícího, které nemám rád – před startem ji nejdříve letuška upozorní ať si vypne mobil, pak steward (byli tam dva) při pojíždění ať si zapne pás. V momentě kdy zhasne „transparent“ si sklopí sedačku tak, že mi otluče kolena a následně se opře o okno a natáhne nohy do uličky. Sedačku nechá sklopenou až do samotného zastavení letadla na gate.

Samotný let poměrně normální – na start po TWY D, levá zatáčka na Kralupy, pak jsou vidět povrchové doly v severních Čechách a dále se neorientuju. Příjemným zpestřením je malá mléčná čokoláda, jinak jenom „ham or cheese“. Přistání ve Varšavě větrné ale perfektní, parkujeme někde v dálce, takže na terminál autobusem. Projíždíme kolem Tu-154 Aeroflotu, E-jetů LOTu a několika B767 téhož dopravce. Pasovka probíhá na varšavské poměry slušně, horší je to s čekáním na bagáž. U pásu svítí Praha, ale žádné zavazadla se neobjevujou. Rozsvěcí se Londýn, taky nic. Pak se rozsvěcí Dublin, objevují se první zavazadla z Londýna, pak z Dublinu, zhasíná Londýn, zhasíná Praha (!), zůstává rozsvícený Dublin, ale pořád žádné kufry z Prahy. Během toho všeho naprosto hysterické dítě, které jeho matka nechce pustit k pásu; nakonec to vzdává, pustí ho, dítě sráží k zemi kufr, hysterie pokračuje, naštěstí jim pak přijíždí kufr a plačící zničená matka s hysterickým dítětem odchází. Po hodině od přistání a asi 40 minutách čekání u pásů se konečně objevují kufry z Prahy. Fronta na taxíky a se šíleným zpožděním vyrážím zacpanou Varšavou do práce.

WAW-PRG, ČSA, pátek 7.7.2006, ATR-42 OK-JFJ (Náměšť nad Oslavou)
Tak poslední leg byl můj nejhorší let v životě. Ve Varšavě jsem dostal rýmu - venku bylo přes třicet stupňů a klimatizace nebyla to nejlepší řešení. Tentokrát jsem si požádal o upgrade a na gatu jsem dostal palubku s číslem 11C - to mi nejdříve přišlo zvláštní, protože jsem očekával ATR-72, ale když kolem projela 42-500, tak bylo jasno. Cobusem nás kolem E-jetů Finnairu a samozřejmě LOTu, cargo 757ky a několika Jaků 42 přivezli k letadlu. Odstartovali jsme na čas, v businessu sice chyběl welcome drink, jídlo ale bylo dobré (uzená rolka a pršut) a víno dolévali poctivě. Problém začal až při klesání - jakkoliv vím, že bez nosních kapek s rýmou lítat nejde, tak ani ty kapky nepomáhaly. Turbulence taky moc nepřispěly, takže jsem z přiblížení neměl skoro nic, vím, že jsme přistáli na 24, odvezli nás zase Citybusem pod prst B, rychle pryč a žlutým taxíkem (akorát mi přišlo že lak na zrcátkách dodělávali nějak na poslední chvíli) AAA domů. Škoda, bez té rýmy by to bylo mnohem lepší.