07 října 2013

Zpověď líného běžce

Hned na úvod - o běhání toho moc nevím, za svou krátkou běžeckou kariéru jsem naběhal stále jen tříciferný počet kilometrů. Ale o lenosti toho vím dost. Začít běhat jsem zkoušel už vícekrát, párkrát mi to vydrželo třeba i několik týdnů. Teprve před rokem a půl jsem začal naposledy a zatím jsem dokázal vydržet. Zkusím sem dát dohromady proč a jak se mi to podařilo a na které běžecké rady jsem se při tom vykašlal.
Bohužel ani lenoch se neobejde bez nějaké motivace. V mém případě se osvědčily dvě věci. Dohodl jsem se s bratrancem, že když jeho bratr/můj bratranec může běhat půlmaratony, tak my taky. Vybrali jsme závod, zaplatili startovné a bylo to. Kdybych do toho nešel, tak bych kromě ostudy ještě přišel o startovné. A já jsem škrt. Takže jsem trénoval, aby to stálo nějak za to (bratranec se na trénink vykašlal, a taky to stálo za to). Pro jistotu jsem si motivaci pojistil tím, že jsem o tom (jak je u mě asi bohužel zvykem) furt s někým mluvil. Pak už jsem fakt nechtěl být za chvástala. A na závody se hlásím průběžně pořád.
Druhou motivací bylo používání aplikace RunKeeper v telefonu s GPS. Ta vlastně stála i za tím předchozím pokusem začít běhat, který byl ukončen narozením dcery. Člověk si tak běží lesem, ženský hlas odpočítává uběhnuté kilometry, po doběhu je možné okamžitě výkony s přáteli či sám sebou poměřit a těšit se na překonávání rekordů při dalším běhu. Ale jak říkám - napoprvé to jako jediná motivace nestačilo.
Po nějaké době běhání jsem si koupil pořádné běžecké boty. Nestály moc, ale jako drtivá většina běžeckých bot byly vizuálně použitelné pouze na běhání, nebo práci na zahrádce. Práci na zahrádce nesnáším, tak jsem se ten blýskavý zázrak rozhodl raději ošlapat než vyhodit. Do dalšího vybavení jsem už tolik neinvestoval, ale co tak sleduji, tak se dá utopením peněz za různé nezbytnosti motivovat do aleluja.
Během prvních třech měsíců přípravy na půlmaraton se mi podařilo shodit deset kilo a po dlouhé době jsem se z nadváhy dostal na normální hmotnost. To byla skutečně motivace, nejenom k běhání, ale také ke změně jídelníčku. Ubral jsem na porcích, zrušil jsem úplně sladké, na kterém zase tolik neujíždím, a pozoroval jak se ručka na váze pohybuje dolů. Vydrželo to ale jenom chvíli. Pak jsem se rozhodl, že když jsem schopný to vyběhat, tak si můžu sem tam dát Triple Whopper a doma vyškvařené sádlo. Pokles hmotnosti jsem zastavil, ale jsem od té doby zase o něco šťastnější. Rady o každodenním běžeckém jídelníčku přecházím s povýšeným úsměvem.
Co se týče stravy před běháním, tak vyrážím buď hladový nebo strašně hladový. Jakkoliv mi nedávno kolega vnukl myšlenku, že to je vlastně taky specifický vytrvalostní trénink, důvod je úplně jiný. Většinou jsem rád, že jsem našel čas na vyběhnutí a nejsem schopný si to zorganizovat lépe. Asi by to bylo fajn, ale jde to i takhle.
Podobně s pitím - tam si alespoň najdu tu půlminutu dát si velkou sklenici vody, kterou vypiji najednou a pak je mi těžko. Ale je to lepší než nic. Po doběhnutí si dám další a jako další nápoj volím kafe (po ranním běhání), pivo (po odpoledním běhání) nebo víno (po večerním běhání). Obzvlášť alergický jsem na slovo "zavodnit", budu raději trpět žízní, než abych se "zavodnil".
Co mě vždycky dokázalo spolehlivě demotivovat jsou tréninkové plány. Z nějakého důvodu předpokládají, že lidi mají čas běhat 4-5 krát týdně. Nejsem Forrest Gump, mám rodinu a práci, a tak týdny, kdy jsem byl běhat čtyřikrát byly za život asi dva. Když jsem si v době, kdy můj nejdelší běh byl asi pětikilometrový, prohlídl plán na půlmaraton za 2:30, přepadla mě deprese - tohle přece nemám šanci naběhat. Neměl jsem, běhal jsem dvakrát až třikrát týdně, naběhal jsem tak polovinu objemu v plánu a půlmaraton zaběhl za dvě hodiny deset.
Můj líný tréninkový plán je jednoduchý - o víkendu si zajít na delší běh, přes týden jít běhat jednou nebo dvakrát buď brzo ráno, pokud mám sílu se probudit, nebo pozdě večer, pokud si můžu dovolit přijít o večer, a to rychle a krátce (do půl hodiny, tři až pět kilometrů). Do chvíle, než kluk začal chodit do školy, jsem chodil spíše ráno, pak jsem si našel bezpečnou noční trasu, kde se dalo rozumně běžet jen s čelovkou. Po ranním běhu jsem do práce dorazil svěží, po večerním (a sklenici vína) jsem zase dobře usínal.
Tím ale nechci říct, že všechny běžecké rady jsou k ničemu - naopak, lenochovi umožní s minimálním úsilím maximalizovat výsledek. Jenže jsou většinou myšlené příliš vážně. Běhání je super, stačí obout boty, vyběhnout, vrátit se a osprchovat - méně času se snad sportováním strávit nedá, není třeba nikam jezdit, dlouho se připravovat ani se zdlouhavě balit. Po cestě se dají pozorovat mraky, hvězdy nebo třeba vlaky, beztrestně si můžete dupnout do bláta nebo třeba proběhnout brod, jde zažít déšť, mírný větřík i otužující zimu, lze poslouchat písničky, podcasty, dají se potkat kanci, psi bez vodítka nebo stádo srnek. A ten příjemný pocit vám nic a nikdo nevezme.

02 října 2013

O levných LED žárovkách z Číny

K LED žárovkám jsem se dostal někdy v roce 2010 díky známým, kteří nám v dobré víře pořídili lustr se třemi GU10 paticemi a třemi 50W halogenovými parabolami OSRAM. Na jejich krabičce byl krásný údaj o 2000 hodinách životnosti, ale odhadem po desetině času se začaly postupně poroučet do věčných lovišť. Nahradil jsem je dvacítkami stejné značky, ale byl jsem opět osrán, jedna z nich odešla dokonce asi po třiceti hodinách. Neznačkové na tom nebyly o nic lépe a tak jsem začal pátrat a zjistil jsem, že na eBayi se dají pořídit čínské tříwattové tříčipové paraboly "warm white" za nějakých 180 Kč, o dost levněji, než u nás.
První žárovka neurazila ani neohromila - svítila o něco méně než halogenová dvacítka a kužel byl o něco užší, barva světla byla tak tak. Ale přesvědčila mě natolik, že, jsem za o něco nižší peníze pořídil dvě stejné. A to bylo těžké zklamání, protože svítily tak trošku do zelena. Nakonec jsem je ale v lustru nechal a jsou tam po třech letech stále. Nevím, co bylo příčinou praskání halogenek, ale v tomto případě se i při této ceně LEDky zaplatily.
Pak jsem začal pořizovat další. Pětiwattovou jasné bílou s šedesátkou viditelných SMD diod používám dodnes ve spíži a to bílé světlo, které odtamtud vychází se mi vyloženě líbí. Devítiwattová sedmičipová s mléčným krytem a masivním chladičem dostatečně a příjemně osvětluje malou, asi desetimetrovou pracovnu - barevně mi ze všech "teplých" přijde nejzajímavější. Malá, snad jednowattová E14 svíčka do noční lampičky v dětském pokoji mě vyšla na 55 Kč včetně poštovného z Hongkongu, ale byla to nakonec jediná, která vydržela poměrně krátce, zhruba rok. Náhrada za podobnou cenu zatím drží. Taky jsem vyzkoušel pětiwattovou RGB žárovku s dálkovým ovládáním - má své mouchy, ale zejména v červené a žluté barvě svítí hezky (a lze ji snadno ztlumit), naopak modrá je dost vyblitá. Kupodivu i bílá je použitelná, i když je trošku vidět, že barvy nejsou úplně dokonale smísené. A dvě 40 W svíčky s malým Edisonovým závitem nahradily dvě podobné svíčky, údajně s 9 watty každá. Za cenu pod 100 Kč s poštovným za jednu svítily obstojně, ale od devíti wattů jsem čekal více, a tak schodiště trošku potemnělo.
Dlouho ale byly LED žárovky použitelné pouze pro náhradu menších příkonů. Ze zvědavosti jsem pak pořídil 13W "corn" žárovku s 86 SMD diodami. Svítí podobně jako 80W žárovka kterou nahradila, barva světla není dokonalá. Pořídil jsem ještě podobnou s uvedenými 20W příkonu, ale ta svítila prakticky stejně. Do hry se tedy vložil wattmetr.
Ten ukázal, že s popisem na eBayi to nemusí být úplně v pořádku. Pětiwattová žárovka ze spíže odebírá pouhých 2,8 wattu. Devítiwattové svíčky na schodišti jen něco málo přes čtyři. Perpetuum mobile má vestavěná i deklarovaná dvacítka, ta si bere pouhých 14,5 wattů a její srovnání s reálnou třináctkou vedle tak bylo na místě. Ostatní kusy ale docela odpovídaly.
Poučení je jasné, dostanete to, za co si zaplatíte, ale návratnost je rozumná. Žárovky za podezřelou cenu byly skutečně podezřelé, za dvacítku jsem dostal rozdíl ceny bez problémů zpátky. Barva je dost nevyrovnaná, vyloženě nespokojený jsem byl ale jen s těmi úplně prvními. S životností jsem spokojený, ani vyhořet jsem zatím nevyhořel a ta jediná, co odešla, odešla spořádaně - vlastně pořád svítila, i když jen maličko. Úspora energie je znatelná, ale rozhodně nelze počítat jen s rozdílem wattáží - v těchto podzimních dnech už v obýváku žárovkama nezatopím, když jsem měl klasické žárovky, stačilo je zapnout, aby v září teplota v domě rostla. Teď už ne. A když bylo na schodišti 80 wattů, tak se zhasínalo, teď je tam devět a světlo svítí celý večer, co kdyby se třeba děti vzbudily a chtěly dolů. Na větší příkony to pořád úplně není - už ta 13W LEDka nahrazující 80 W je hrozně velká, větší příkony ještě větší. A vzhledem k tomu, že dnešní svítidla jsou často omezené na nějakých 70-80 wattů běžných žárovek, nezbývá než tam pro rozumné světlo strčit CFL. Ale myslím, že to je jen otázka času...