Průvodce kočárky pro muže

Když jsme pro naše první dítě kupovali první kočárek, zjistil jsem, že mé požadavky na kočárek se v některých ohledech trošku liší od požadavků mé ženy. Postupně pro toto dítě následovaly ještě další dva kočárky – všechny tři jsme používali i současně, ale oba (vlastně teď už všichni tři) máme na kočárky různé názory a v různých situacích jsme preferovali jiné. A podle toho co jsem se bavil s různými otci, tak mužský pohled na kočárky je skutečně trošku odlišný. Pokud tápete při výběru, snad vám toto shrnutí pomůže. Kapitoly jsem se pokusil rozdělit takovým způsobem, který by mohl být pro muže trošku povědomý.

Rozměry

Ženy jistě nejprve napadnou rozměry vnitřní – a skutečně je vhodné, aby se dítě dovnitř kočárku vešlo. Tady úplně nerozumím trendu kdy se při rostoucí porodní váze dětí prodávají stále menší a menší kočárky. Pokud tedy očekáváte větší dítě, doporučuji zvážit větší kočárek – což zejména v případě hlubokého kočárku diskvalifikuje většinu kombinovaných, které mají korbu poměrně malou.

Pro muže je ale rozhodující rozměr vnější ve složeném stavu. A to nikoliv izolovaně, ale v kontextu velikosti vstupního otvoru do kufru auta. Nesložený kočárek se asi vejde jen do větších MPV a SUV, důležité ale je aby skládání bylo co nejméně – nejlépe jen složení konstrukce, maximálně rozdělení na dvě části. Demontáž a montáž jednotlivých kol může na první pohled připomínat pitstop, ale ne úplně: za šest sekund to nezvládnete a zašpiníte sebe i okolí. Sice to ušetří spoustu místa a na několikasetkilometrovou cestu s hromadou nákladu je to úžasné. Ale pokaždé?

Další kritický rozměr je šířka – tentokrát ve vztahu k různým „bottleneckům“. Od dveří od bytu, přes dveře od výtahu až po dveře od vlaku. Ale pokud nemáte zrovna dvojčata, tak by to nemusel být takový problém.

Karosérie

I v testech automobilů tuto kapitolu přeskakuji, takže jen stručně. Omyvatelnost – po projížďce bažinou se více než šikne. Otěruvzdornost – od plata hatchbacku po průjezd houštím. Stahování střechy – jednoduchý a nezničitelný mechanizmus je předností.

Praktičnost

O skládání jsem již mluvil. Problém je v tom, že opravdový muž je omezen už jenom tím, že správný eurokočárek musí být vybaven minimálně dvěma europojistkami, zatímco vy máte pouze dvě ruce. Navíc se některé kočárky skládají do ne úplně pravidelných tvarů, které trošku omezují jejich skladnost. Doporučuji vyzkoušet před koupí a po ní pořádně natrénovat – první skládání jednoho z kočárků nám ze začátku zabíralo několik minut (než jsem přišel na to, kam je třeba šlápnout a pořádně se do toho nohou opřít).

Taky jsem už zmínil kolečka. Ty je třeba promazávat. Mazivo + prach = šmír. Ten je hlavně na osičkách – otázkou pak je, kde jsou osičky. Osičky na kolech mají tu výhodu, že se i s kolečky dají strčit do pytle, kde neškodí. Dokud se pytel neprotrhne. Osy na kočárku jsou na pytel, po sundání kol vložíte kočár do kufru a na podlaze máte stopy po dvou slimácích co přimazávají grafitem.

Jízdní vlastnosti

V životě jsem neřídil tříkolku, takže nemůžu sloužit – ale po zhodnocení stability různých čtyřkolových kočárků si myslím, že by tříkolka v mnoha situacích, do kterých jsme kočárek dostali, neobstála. Naopak jsem se stal fandou uspořádání á la Land Rover Defender – tuhé nápravy a dobrá křižitelnost. Sice takový kočárek vyžaduje více síly, ale co se týče stability, zejména v terénu, jsem nic lepšího nepotkal.

Protikladnou vlastností je ovladatelnost – tady nejvíce pomáhají natáčecí kola. V běžném městském provozu ušetří spoustu sil a pohyb s takovým kočárkem je nesmírně elegantní. Přesto s sebou nesou několik nevýhod. Asi nejpalčivější je sjíždění obrubníků: aby byl kočárek snadno ovladatelný, je osa otáčení nápravy mírně předsunutá ose kola. Pokud při sjíždění obrubníku nemáte kola dostatečně srovnané, díky náklonu se po sjetí natočí do maximálního rejdu a tedy do situace, která je k ničemu. Toto je pravděpodobně důvod, proč je tolik kočárků vepředu vybaveno dvojmontáží, která tento problém eliminuje.

Řízenou nápravu je většinou možné aretovat – tady je vhodné aby vůle byla co nejmenší. Pokud je vůle velká, nebo aretovat nelze vůbec, připravte svaly na boj s kočárkem, který stále zatáčí po svahu dolů. A ve sněhu jsou nezaaretovaná kola jako kormidlo, které se ale chová jak zachce.

Volná řízená kola nejsou moc vhodná pro rychlejší pohyb, protože jsou náchylná na různé vibrace a resonance. Pokud jsou kola svázané, doporučuji spíše větší sbíhavost a zároveň hodně Ackermanna pro snadné zatáčení.

Co se týče velikosti kol, tak jsem fandou spíše větších kol – hlavně kvůli nerovnostem, které je třeba stále někde překonávat. Zejména malá kola na „golfce“ jsou nepříjemné při vjetí do nečekaného výmolu – dítě pak nedobrovolně otestuje bezpečnostní pásy.

Brzdy

U brzd se vyskytují zejména dva problémy: nebrzdí když mají a brzdí když nemají. Druhý problém je mnohem horší, proto doporučuji kromě logického zhodnocení brzdného účinku taky ohodnotit, jak bude brzda držet v odbrzděné poloze. Případně jak moc silný kopanec od frustrovaného otce neustále brzdící systém vydrží a jak snadno to pak půjde opravit.

Ovládání

Celý článek píši zejména kvůli této radě: zkuste si, zda je délka rukojeti dostatečně dlouhá. Měřím 186 centimetrů, ruce mám leonardovsky přiměřené tělu (tedy rozpětí zhruba odpovídající výšce), ale všechny kočárky jsou mi krátké. U golfky musím chodit jako kachna, abych zasouval špičky bot mezi zadní kola, u sporťáku to jde, pokud se nejede s kopce, a u kombíka si můžu vybrat, jestli bude rukojeť nahoře a budu kopat do nápravy, nebo budu mít místo na nohy, ale rukojeť bude dole. Tady jsou muži skutečně diskriminováni.

Delší rukojeti znamenají také větší páku a alespoň pro mě lepší ovládání kočárku v situacích, kdy je třeba zvednout přední kola (a to je třeba skutečně často).

Jízdní komfort

To byste nevěřili, co všechno děcko dokáže prospat. Odpružení má jeden kritický aspekt – houpání. Pokud se kočárek houpe, tak je to s uspáváním mnohem snazší. Houpat nemusí obě nápravy, s troškou cviku se dá houpat jen na odpružené zadní nápravě. S tlumením nerovností to taky nemusí být nic extra – sám jsem měl vypracovanou uspávací trasu, která měla v polovině panelovou silnici, kde dítě usnulo a ve třech čtvrtinách restauraci se skvělým svijanským.

Motor

Motor jste vy. Smiřte se s tím. A stejně jako u aut tady platí koně na tunu. Spíše tedy watty na kilo. Hmotnost kočáru se sice může zdát jako malichernost, ale když tlačíte kočár třeba na nejvyšší horu NDR, tak se v mlze před očima vynořují písmena m.g.h.

Tuning

Tady jsem se stejně jako u mého vozu nikdy k ničemu neodhodlal. Ale nejlepší nápad jsem zachytil v rodině, kdy namontovaný cyclocomputer počítal synovi mé sestřenice první stovky ujetých kilometrů.

Údržba

Přísahám na stříbrnou pásku a WD-40 – ta první opravila následky stále brzdícího brzdného systému (nikoliv však stálé brzdění), to druho neustálé a věčné vrzání. Jinak kromě dotažení pár šroubků a občasného dohuštění pneumatik nebylo nic potřeba.

Shrnutí

Kritické jsou podle mého názoru hlavně dva body – jak se vám s kočárkem jede a jak se vleze do auta. Všechno ostatní můžete klidně nechat na ženě, ale doporučuji se s kočárkem po prodejně zkusit projet, a pak jej zkusit složit, strčit do kufru, vytáhnout ven a rozložit. Ušetříte si tak spoustu nervů.