Pratt & Whitney Geared Turbofan Trailer

Pratt & Whitney už delší dobu vyvíjí revoluční letecký motor s převodovkou mezi vysoko a nízkotlakým stupněm. Motor už je dostatečně otestovaný na zemi a v létě by se měl dostat do vzduchu na Boeingu 747SP (jako jeden z jeho čtyřech motorů). P&W si je vědoma toho, co to znamená a očekávání leteckého světa stupňuje i tímto trailerem:

Via Flightblogger

Spotřebitel je debil

To si asi myslí Státní zemědělská a potravinářská inspekce a deník MF Dnes, který inspekci napráskal, že výrobek Mini Shrimps Surimi nejsou krevety, ačkoliv jsou krevety na obalu zobrazené. To, že název výrobku obsahuje slovo surimi, což je původně japonské slovo pro napodobeninu krabího masa z mleté ryby, nikoho nezajímá.
Takže v zájmu ochrany spotřebitele je třeba urychleně zakázat také toto:

• Kočičí jazýčky - na obalu jsou koťátka, ale uvnitř je čokoláda;
• Haribo Goldbären - měl jsem dneska, na obalu medvěd, uvnitř něco lepivého, co nemělo nic společného ani s medvědem, ani se zlatem.

Spotřebitelům se tak ulehčí orientace až do chvíle, kdy někoho napadne stěžovat si, že meč z Hvězdných válek má čepel z plastu a nikoliv ze Síly, ačkoliv na obalu je Darth Vader. A MF Dnes bude moct opět bonzovat a SZPI najme nového úředníka...

Test: Struny na akustickou kytaru DR Strings Black Beauties

Už pěkných pár let preferuju na svojí akustické kytaře struny s ochranným povlakem - a doposud jsem byl vždy věrný strunám Elixir, dokonce jsem o nich kdysi na svém historickém kytarovém webu napsal test. Princip je jednoduchý - celá struna je v tenoučkém "pytlíku", takže tolik neoxiduje, mezi dráty se nedostává špína, déle vydrží, tolik nedrhne a lépe se na ní hraje. Vzhledem k tomu, že už na akustiku nehraju tolik, jako jsem hrával v roce 1999, Elixiry mi vydržely rozumně zvonit i několik let.
Teď jsem se ale rozhodl zkusit něco jiného - struny DR Strings Extra Life v černé barvě nazvané Black Beauties. Slyšel jsem na ně samou chválu a říkal jsem si, že mít černé struny na černé kytaře by mohlo být cool. Technologie je trošku jiná - na opletový drát se nanese tenká vrstva ochranné barvy a teprve pak se jádro oplete, struny bez opletu jsou obarvené celé. K dispozici je široká škála barev od stříbrné po růžovou.

Struny jsem koupil po internetu v Británii, protože i s poštovným to vyjde laciněji než u nás - pokud se u nás vůbec dají sehnat. Zároveň jsem si pořídil (tentokrát z USA) ebenové kolíčky do kobylky, protože ty staré plastikové už byly mírně polámané. Jakmile se obě věci sešly, pustil jsem se do výměny - bohužel to ale znamená, že nejsem schopný oddělit vliv kolíčků a vliv strun.

V každém případě - první dojem nebyl úplně pozitivní, struny jsou hrozně drsné, drhnou dokonce více než běžné kovové struny, natož tedy Elixiry. Co se týče zvuku, tak jsem taky nebyl úplně přesvědčen, přišel mi trošku zastřený, méně citlivý, flažolety byly výrazně tišší. A do třetice - kytara se děsivě rozlaďovala.
Mám pocit, že za druhými dvěma body byly spíše kolíčky, protože o den později to už bylo mnohem lepší. Drsnost zůstala, ale dá se to zvládnout. Jak to vypadá, to můžete posoudit na přiložených fotografiích.
Zatím nejsem schopný nic více dodat, pokusím se ale po pár měsících zhodnotit jestli to stojí za to.
A jako bonus - video (první část trsátkem, druhá prsty, zvuk katastrofální):

WAW, Terminál 2

Varšavské letiště má konečně otevřený celý nový terminál, po obrovských a dost ostudných průtazích. Přílety už fungovaly delší dobu, odlety byly otevřeny v polovině března, tedy zhruba dva roky po plánovaném termínu. Dneska jsem odtamtud poprvé odlétal.
Ale popořádku - check-in pro Schengen probíhá stále v T1, na místě pasovky je centrální security check (hurá) ale hned za ním je to jinak - jedna chodba se posunula o kus vedle a vede právě do nového terminálu. Bohužel to s sebou nese jednu tragédii - Coffee Heaven zůstal v té staré chodbě a tedy mimo tranzitní prostor, což jsem, natěšený na mocha se šlehačkou, zjistil až příliš pozdě.
V tranzitu se dá konečně vybrat z více restaurací, obchody taky vypadají lépe. Jedna zvláštnost je, že cestující do neschengenských zemí nejprve projdou security do tranzitního prostoru se schengenskými gaty - a teprve ten je předělen pasovou kontrolou, takže člověk čeká na letadlo do Prahy a kolem něj procházejí koupáci s kapsičkou s nápisem Egypt na krku.
Celkový dojem je poměrně slušný, jedná se o obrovské zlepšení. Varšavské letiště toto rozhodně potřebovalo...

Co se planespottingu týče, tak není Varšava úplně nezajímavá - LOT na dálkovkách provozuje 767, na krátkých tratích proudové Embraery obou sérií, za druhým terminálem postávají Tu-154 a Jak-40 polské armády, ted jsem dokonce viděl PZL M-28 (ten jsem neznal a musel si najít) a hlavně - UPS do Varšavy posílá MD-11, což je velká krása.

Darujte krev mezi 9. a 30. červnem, bude volno

"Sdružení dárců krve České republiky se obrací na všechny dárce, aby protestovali proti vládní reformě zdravotnictví a od 9. do 30. června přestali chodit na transfuzní stanice. "
Zrovna jsem si říkal, že jsem už dlouho nebyl. Takže mám ideální termín, na transfuzkách bude volno (pokud se k nim skutečně hlásí necelá třetina všech dárců) a navíc budu mít i motiv. A hned potom se půjdu zase přežrat za radar.

Za Prahu kulturní?

... nebo že by šlo nakonec jenom o prachy??? (Screenshot z iDnesu)

Přežráním za radar

Pánové Tamáš a Bednář drží již patnáct dní hladovku proti radaru. Já jsem se dneska drsně přežral. Za radar. V McDonald's. Symbolicky u našich severních sousedů. Cítím se, že brzo taky nažloutnu. "Lékaři konstatují, že mu může zkolabovat metabolismus", dodává Morgan Spurlock. O přerušení protestu však neuvažuji a jdu si otevřít pivo...

Jak recyklovat plech

Můj syn dostal nedávno od příbuzné hračku, kterou dovezla z Tanzanie. Jedná se o model silně inspirovaný Land Roverem Defender v měřítku asi 1:22,45. Model je vyrobený z plechu, průhled střechou ukazuje, že z plechovky od jakéhosi oleje. Co je ale fascinující jsou detaily – mechanizmem vyklápění střechy počínaje, přes propracovaný interiér včetně volantu na pravé straně, okna zasklené namodralou fólií až po přední nárazník – všechno z odpadového materiálu. Karosérie je vyrobena z jedné zelené plechovky a ručně domalována do opravdového safari vzhledu včetně dvou nosorožců a nápisu „Tours to Serengeti“. Jízdní vlastnosti jsou slabší – kromě ne úplně rovných os se na nich podílí zejména kola vyřezané z tvrdé gumy, pravděpodobně z pneumatik, která navíc nejsou úplně kulatá. Nechybí rezerva, kola jsou vybavena namalovanými disky srovnatelných estetických kvalit jako disky z Tesca po 49,90 kus. Prostě krása.

Synek si zatím s autem běžně hraje, ale nejsem si úplně jistý, jestli to je nejlepší nápad. Jakkoliv se jistě jednalo o poctivou plechovku, tak je to přece jenom trošku křehké. A co se použitých barev týče – horší než hračky od Mattela Made in China to určitě nebude…

Išel Simír do Malacek, pomáhac a chránic...

Jedu si takhle po dálnici D2/E65 z Bratislavy na Brno, držím si rozumný odstup za Audi A4 Avant. Předjíždíme popelářský vůz (na stupačkách vzadu nikdo nestojí, takže mě ani nějak netrkne, co dělají na dálnici), Audi najednou brzdí, musím brzdit taky. Když jsem na úrovni kukavozu, tak mi to dochází – těsně před ním, úplně vpravo, skoro v odstavném pruhu jede Audi S4 slovenské policie vybavené radarem v přední masce a černým civilním lakem. Tak jsme si drželi rychlost nějakých 120 km/h.

Z dálky pak vidím, jak se v levém pruhu dramaticky přibližuje Volvo XC90. Je mi jasné co se bude dít – a skutečně, Volvo projíždí kolem popelářů, černý sedan se najednou rozsvítí jako vánoční stromeček a začne se v zrcátku rychle zvětšovat.

Volvo se snaží schovat před Fabii kterou zrovna jedu, ale osádka policejního stroje to překvapivě prokoukne a staví ho v odstavném pruhu. Já brzdím asi na 80 km/h, aby měli na ten manévr prostor, obě auta objíždím a za chvíli už tachometrovou stočtyřicítkou peláším k hranici.

Vypadalo to efektně, jako z Kobry 11. Ale mám z toho takový pocit, že na přehledné dálnici D2 vytvářeli nebezpečné situace jen a pouze policajti, nikoliv rychle jedoucí SUV. Už jenom tím, že ti popeláři po té dálnici vůbec nemuseli jet, natož pomalou jízdou vytvářet umělý bottleneck, na jehož konci se spousta lidí seznámená s vozovým parkem slovenské policie minimálně lekne. A asi bych se cítil bezpečněji, kdyby kolem mě Volvo prolítlo tou stošedesátkou, než když jsem musel uhýbat dvěma autům, které se přede mnou snaží z levého pruhu zastavit v pruhu odstavném.

Takže – až pojedete po slovenských dálnicích, dejte si bacha na popeláře. Ti s sebou většinou vezou hromadu svinstva…

Pravidlo zipu

Řidič tohoto Mercedesu ML se tak obětoval, že přejel (bez blinkru samozřejmě) z pravého průběžného pruhu do pruhu levého, aby mi zabránil projet na místo zúžení (světla vlevo) a v souladu s platnými dopravními předpisy využít pravidlo zipu. Nepodařilo se mu to - musel jet se mnou levým pruhem až na místo zúžení a - využít pravidlo zipu (on se zipoval za ten kamión na obrázku, já za kamión další). Pravděpodobně jsme si jako morální vítězové připadali oba.
Nějak mě ale nepřekvapuje, proč se zipu bránil zrovna řidič takového auta - asi toho pod tím svým zipem moc nemá.