Speciál o Boeingu 787

Všechno co jste chtěli vidět o Dreamlineru a báli jste se zeptat (anglicky).

Sinnister vs. Český Telecom (O2): Reloaded

Sinnister vs. Český Telecom (O2): Reloaded
Tohle by měl někdo zfilmovat...

Jak pracuje ÚOOU

Asi jsem si kdysi na nějakého českého spammera stěžoval na ÚOOU, psal jsem o tom diplomku, tak jsem to asi chtěl zkusit. Už si nepamatuju o co šlo, ani kdy to bylo. Zapomněl jsem na to tak, že jsem ani žádnou odpověď neočekával. Ale ona přišla!!! Tady je:

From: vyzva@uoou.cz Mailed-By: seznam.cz
To: pavel.kobersky@seznam.cz
Date: Sep 18, 2006 3:54 PM
Subject: NOS

Váľená paní, Váľený pane,

Úřad pro ochranu osobních údajů v současné době eviduje tisíce stíľností na poruąování zákona č.480/2004 Sb., o některých sluľbách informační společnosti, podané prostřednictvím webového formuláře, přístupného na adrese www.uoou.cz. Vzhledem k tomu, ľe proąetřování stíľností z důvodů nutnosti zachovat postup podle zákona č.552/1991 Sb. trvá deląí dobu, narůstá neustále časový odstup od aktuálně podaných stíľností k jejich faktickému vyřízení. Tato doba v některých případech činí aľ jeden rok.

Jsme si vědomi toho, ľe s uplývajícím časem se můľe měnit naléhavost důvodů, pro které byla stíľnost podána. Proto bychom Vás rádi poľádali o vyjádření, zda na proąetření své stíľnosti stále trváte. Zvláątní význam v tomto hodnocení by měl mít fakt, zda i nadále trvají důvody, pro které byla stíľnost podána. V několika případech totiľ doąlo k tomu, ľe k odeslání nevyľádaného obchodního sdělení doąlo víceméně nedopatřením a toto nedorozumění bylo mezi příjemcem a odesílatelem vysvětleno aľ po podání stíľnosti.

Sjednocení statutu stíľností je důleľité i z důvodu změny právní úpravy, provedené zákonem č.214/2006 Sb., jímľ byl zaveden princip opt-out (vyřazení na základě projeveného nesouhlasu) pro zasílání obchodních sdělení stávajícím zákazníkům. Změna se projevila i v nové podobě formuláře pro příjem stíľností.

Pokud na tuto výzvu neobdrľíme odpověď, budeme povaľovat Vaąi stíľnost za bezpředmětnou. Odpověď zaąlete e-mailem na adresu vyzva@uoou.cz .

Opatření se netýká stíľností podaných po 1. srpnu 2006

S pozdravem



Mgr. ??? ??? (neporuším přece zákon, pozn. autora)

vedoucí ???



Úřad pro ochranu osobních údajů

Pplk.Sochora 27 Praha 7

A komentář prostého občana:

1. Proč je diakritika textu špatně a podpisu správně? (Teda předtím, než jsem smazal jméno pana magistra tomu tak bylo).
2. Jak jsem psal, tak jsem si na něco stěžoval a nepamatuji si to. Proč mi to proboha nepřipomenou? Asi je to způsob, jak vytřídit ty, kterým šlo o relativní banalitu.
3. Když už si to nepamatuju, tak to asi bylo dávno. Takže jim to fakt dost trvalo.
4. Trošku jsem očekával, že když podám stížnost, tak se prošetří. Jinak bych ji asi nepodával. Chápu, že můžou nastat důvody, kdy to dává smysl, ale pak jim kontradikuje bod 2.
5. Co je to NOS v subjektu?

Shrnutí: úřad nepracuje, úředníci nejsou schopni ani ošéfovat diakritiku a svoji práci odbývají hromadným (a nevyžádaným) mailem s newspeakovým subjektem. Doufám, že se úřad do doby, než ho budeme doopravdy potřebovat, trošku stabilizuje...

Update 20.9.: dostal jsem odpověď. Mezitím jsem si všimnul, že další blogy tento problém taky řeší a dostaly tu stejou odpověď jako já. Nechávám to dále na nich...

Filozofie řízení: hledání dokonalosti

Jsem jen mírně pokročilý řidič. Řídím devět let, najel jsem asi méně než dvacet tisíc kilometrů. Důvěrně jsem poznal tři auta, zběžně další dvacítku. Parkuju jenom průměrně. Policie mě zastavila jedinkrát za změnu pruhu bez blinkru těsně po přemalování pruhů před křižovatkou, věc byla vyřešena domluvou. Kontakt s jiným objektem jsem měl vždy jen při parkování. Musel jsem řešit několik kritických situací vyvolaných mnou, někým jiným nebo technikou. Absolvoval jsem půldenní kurz pokročilého řízení pod vedením jednoho ze špičkových pilotů FIA GT, kde jsem se toho moc nenaučil. Někteří spolujezdci mě považují za dobrého řidiče, někteří za špatného řidiče.
Za mírně pokročilého řidiče se pravděpodobně budu považovat ještě několik desítek let a stovek tisíců kilometrů. Myslím si totiž, že to je jediný způsob, jak si na silnicích udržet zdravý rozum a čisté svědomí. Snažím se hledat dokonalost - dokonalost ve způsobu otáčení volantem, dokonalost v podřazování, dokonalost v nastavení zrcátek, dokonalost v jízdě po dálnici, dokonalost v pomalém pojíždění v kolonách, dokonalost v občasném překročení pravidel. Snažím se přemýšlet nad fyzikou každého pohybu, nad mechanikou jednotlivých procesů, nad fyzikálními, matematickými a sociálními modely chování ostatních účastníků silničního provozu. Snažím se vyčíst si všechny chyby, najít jejich příčiny a vyhnout se jim v budoucnosti. Přesto si myslím, že dokonalosti nikdy nedosáhnu - nikdy nebudu Michael Schumacher, Sebastian Loeb, Yvan Muller, Tom Kristensen nebo taxikář v Káhiře. Ale mám pocit, že pokud se podělím o trošku toho nad čím přemýšlím, posunu svět o maličký kousek k lepšímu.
V sérii článků bych se rád věnoval věcem, které mě napadají za volantem, jako spolujezdce, cestujícího nebo chodce, stejně tak i při studiu souvisejících záležitostí. Budou asi nepravidelné, některé úvahy v nich budou zřejmě zcestné nebo v nich budou chyby. Je to do určité míry moje exhibice. Začnu něčím o jízdě na dálnici během příštího týdne.

Pohoda v sociální síti

Dostal jsem odkaz na pěkný článek z Týdne, který jenom ukazuje hezké konkrétní případy k tomu, co "asociální pravicoví ekonomové" říkají už dávno...
Týden: Pohoda v sociální síti

Otočná luneta: návod k použití

Docela mě překvapilo, že se mě několik lidí ptalo, k čemu je vlastně to otočné kolečko na mých nových hodinkách. Zamýšlené užití je jedna věc, luneta se ale dá používat i k dalším věcem.
Luneta je většinou součástí potápěčských hodinek. Účelem bylo změřit délku ponoru; přeneseně se tedy dá změřit délka čehokoliv. Lunetu natočíme "nulou/dvanáctkou" na místo, kde je zrovna minutová (hodinová) ručka a potom podle polohy minutové (hodinové) ručky vzhledem ke stupnici odečítáme délku od začátku v minutách (hodinách). Potápěčské hodinky mají často lunetu otočnou jen proti směru hodinových ručiček, aby případné náhodné otočení ponor zkracovalo. Nebo mají ještě lépe zámek.
Druhé užití je taky poměrně logické - vařím vajíčka na tvrdo, má to trvat deset minut. Nastavím tedy k minutové ručičce "padesátku/jedenáctku" a za dvacet minut zjistím, že jsem to o deset minut přehnal.
Dále se dá pomocí lunety sledovat jiná časová zóna - Kostarika je od SELČ osm hodin navíc, nastavím tedy "nulu/dvanáctku" na osmou a podle hodinové ručičky na lunetě odečítám hodiny v Kostarice. Jestli to je rychlejší než prostá aritmetika si ale nejsem jistý. Do dokonalosti toto dotáhly hodinky s GMT ručkou ("zulu time"), které mají ještě jednu hodinovou ručku obíhající dvakrát pomaleji a lunetu rozdělenou na čtyřiadvacet kousků - pak je možné mít na běžné hodinové ručce lokální čas, na GMT ručce jiný (například právě GMT/UTC) a pootočením lunety sledovat zónu třetí.
Další možnost - u hodinek, kde se nedá zastavit vteřinovka je možné si poznačit její relativní polohu k přesnému času.
Jiná - potřebuju si zapamatovat číslo od jedné do šedesátky, tak si ho nastavím ke dvanáctce.
U hodinek, které nemají jednosměrnou lunetu je možné pomocí lunety stříhat metr.
Natočením lunety mimo výchozí polohu vzbudíte dojem, že vám o něco jde.
Lunety, které se snadno otáčejí samy, mohou pedanti využít k uspokojení potřeby je uklízet zpátky do polohy 0/12.
Nastavením lunety na první hodinu mohou skauti eliminovat vliv letního času při určování severu podle slunce.
Pokud se vám nechce hodinky seřizovat, neseřizujte. Otáčejte lunetu.
Nebo třeba pište články a vymýšlejte další stupidní využití lunety...

Trip report PRG-WAW

PRG-WAW, ČSA, pondělí 4. 9. 2006, Boeing 737-500 OK-CGK (Pardubice)
Původně jsem o tomto letu neplánoval nic psát. Ale nakonec si myslím, že určitou nenulovou hodnotu to mít bude.
Už řidič taxíku byl nějak podivuhodně úslužný - nejdříve mě nacpal dozadu (v Oktávce I), že je tam více místa. Zeptal se mě kam letím a z odpovědi "Varšava" si nesprávně odvodil, že letím z terminálu II. To jsem mu vyvrátil, ale přesto se snažil jet na estakádu - zastavil jsem ho a nechal jsem se vyhodit na okraji parkoviště pro autobusy. Podle jeho licence taxikaří asi měsíc... Co mě ale dorazilo bylo to, že se mě zeptal, jestli je to co mi taxametr naměřil v toleranci toho co běžně platím!!! Bylo to spíše méně, tak jsem mu kývnul...
Letiště poměrně hodně prázdné, check-in u business přepážky bez fronty, pasovka bez fronty, salónek. Po ránu neznám lepší kombinaci než Martini Bitter a kafe, k tomu lehce pryžové croissanty. Mám čas, tak zapínám notebook, připojuju se a koukám z okna. Windows mi padají do modra, tak zkouším nastartovat znova. Zase. Tak znovu restart, zase spadnou. Při pátém pokusu o nastartování, kdy už jsem notebook odložil na stůl, držím telefon - chci volat do firmy, co mám dělat, protože jsem bez notebooku úplně namydlený. Po šesté se notebook rozjíždí a od té doby drží (řekl bych, že se nějak přehřál). Po ICQ mi kamarád MSH hlásí, že máme zpoždění takže zůstávám v salóku i přes boarding time. Za chvíli ovšem slyším, že "poslední výzva pro cestující do Varšavy, gate B6". Vypínám notebook a zdrhám ke gate.
Před security checkem se mě snaží nějaký pán předběhnout, že prý letí do Varšavy. Tak mu říkám, že taky a trošku se uklidňujeme. Dostávám palubku - upgrade do business class, sedadlo 2A, moje oblíbené. Nastupuju a usedám. Letušky hlásí, že ještě čekáme na některé pasažéry. Za chvíli přichází ještě jeden business traveller a tři mladé holky a...
... nic se neděje. Za dvacet minut kapitán Tůma oznamuje, že čekáme na clearance a že je ve vzduchu přeplněno a že tedy odstartujeme za patnáct minut. Internet nelhal.
V provozu je RWY 24, najíždíme si na konec (TWY A), necháváme vyklidit přistávající A320 ČSA a startujeme. Po startu očekávám zatáčku doprava - Varšava je přece jen od Prahy spíše na sever. Letadlo zatáčí doleva, přelétáváme Jeneč s obřím parkovištěm nových aut a novým střediskem ŘLP, oblétáváme Hostivice s jejich čtyřmi rybníky, přes údolí Kačáku, vidíme soutok Berounky a Vltavy v Lahovicích, přehradu ve Vraném, podél Sázavy,... do prdele - JÁ CHCI DO VARŠAVY!!!
Naštěstí kapitán moje pochybnosti o únosu letadla nebo emigraci do Brna vyvrací s tím, že míříme nad moji rodnou Ostravu a pak přes Katowice na Varšavu. Počasí je pěkné, tak mám radost. Bohužel se mi moc nedaří orientovat, poznávám jenom Jeseníky. Před Ostravou (jako letištěm) se stáčíme nalevo a prolétáváme mezi Ostravou a Opavou - bohužel není moc vidět, trošku se zatahuje. A je zataženo přes celé Polsko.
Mraky zeshora mě fascinovaly už od mého prvního letu (1998 s GO, PRG-STN) - "na světě je krásně, pokud je člověk dost vysoko" jsem tehdy říkal. Ty zespodu nejhnusnější jsou zeshora nejhezčí - taková inverzní oblačnost si nezadá s načechranou freeride sjezdovkou, dešťové mraky kolem Ostravy zase přímo lákaly k nasazení maček, zapíchnutí cepínů a stoupání po jejich bělostných srázech. Jenom ty trhliny jsou kilometry hluboké...
Ty stejné mraky potkáváme fyzicky při přiblížení ve Varšavě - přesněji před přiblížením, protože si děláme několik koleček. Docela to s letadlem háže. Na samotném přistání mě překvapují jenom naplno otevřené plyny těsně nad zemí - moc klidu mi nepřidaly. Jsme poměrně dlouzí, rozhodně nemám pocit, že by šlo o nějaké skvělé přistání...
... dokud nevystoupím z letadla a vítr mě málem neshodí ze schůdků. Na terminál nás odveze Cobus hrdě hlásící, že půl litru piva "zawiera 25 g czystego alkoholu etylowego". Na pasovce poměrně snesitelná fronta, hned vidím orbitující kufr, zastavuje mě až fronta na taxi. Při čekání náraz větru poráží označník autobusové zastávky, naštěstí pod ním nikdo nestál. Dál už všechno probíhá podle plánu...

Miyota 8215 - zaběhnuto!

Když jsem rešeršoval informace o mých prvních mechanických hodinkách, tak jsem se taky dozvěděl, že se nějakým způsobem zabíhají - trvá to prý asi 30-90 dní. Co se děje uvnitř jsem ale nezjistil, snad jenom to, že vlásek se iniciálně opotřebuje (sníží se pružnost) a hodinky trošku zpomalí a naopak se rozetře mazivo a hodinky trošku zrychlí.
Jak to ale vypadalo v praxi? Sledoval jsem je pomocí excelovské tabulky proti serveru presnycas.cz. Tady je graf, který pod ním trošku okomentuju:

Na ose x jsou dny od začátku měření, na ose y jsou sekundy. Oranžové obdélníčky jsou výkony při jednotlivých měřeních přepočítané na den, jsou proložené klouzavým průměrem za poslední tři měření. Červená čára je průměr z měření, modrá čára je v podstatě počet sekund odchylky dělený počtem dní (čili skutečný průměr). Hnědá čára dole je klouzavá směrodatná odchylka za posledních pět měření a nakonec zelená čára ukazuje absolutní odchylku hodinek vůči přesnému času v danou chvíli (prudký skok dolů znamená seřízení) a používá stupnici vpravo.
Začátek je trošku rozháraný - měřil jsem dvakrát denně a hodinky jsem na noc sundával. V noci běžely rychleji, ve dne pomaleji. Mezi nějakým čtvrtým a třináctým dnem jsem neměřil, protože jsem byl na dovolené. Je vidět, že se rozběhly fakt slušně (nějakých 21 sekund na den), asi tím, že jsem se hýbal trošku více než jenom po cestě do práce.
Pak se to trošku zlepšilo, taky tím, že jsem hodinky nechával v noci na ruce (s dítětem se člověk často v noci budí a je časově dezorientovaný - mimochodem svítící barva Tritnite, jakkoliv kritizovaná, mi na tenhle účel bohatě stačí; naopak když syna uspávám, tak ho to ruší a pořád si na hodinky sahá).
Po třech týdnech se něco stalo a přesnost šla výrazně nahoru, výrazně pod deset sekund za den. Pak se to trošku zhoršilo, ale zase stabilizovalo kolem desíti sekund. V posledních dnech spadla směrodatná odchylka skoro k nule, odchylka se pohybuje kolem desíti sekund.
Co by mně zajímalo je co se v těch hodinkách dělo? Až na tu dovolenou tam žádné změny životního stylu nebyly, počasí se sice změnilo, ale vliv by měl být opačný. Takže nevím, ale jsem v zásadě spokojený a pomalu a jistě přestávám měřit :).
Excelovskou tabulku jsem tady slíbil; nejdříve ji ale musím předělat, protože nějak nepočítá s hodinkama, které se zpožďujou. Ale nadšenec jako já už ji má stejně vyrobenou :)

Trip report: U Houdků - Hostivice

Včera jsem se v známé žižkovské hospodě U Houdků s kamarádem, který odlítá do Kostariky. Z hospody jsem asi po čtyřech pivech vyrazil na Masarykovo nádraží, kde mi měl jet ve 22:17 vlak do Hostivice. To taky skutečně jel, jenomže byl inzerovaný jako vlak do Kralup - tam běžně nejezdí, tak jsem já magor jel metrem na Zličín a dále autobusem. Ještě že tak, o hodně bych přišel.
Trefil jsem totiž skvělý vůz metra - v rámci jediného bloku sedaček sedělo několik zajímavých lidí. Já jsem si četl v PDA noviny, ale nakonec jsem spíše po očku pozoroval. Naproti mně byl chlapík, který předstíral, že hraje na bicí. To dělám taky, ale jenom když mě nikdo nevidí. Když jsem se na něj kouknul, tak na chvíli přestal. Ale pak zase začal. A dlužno říct, že si myslím že hrál dobře.
Vedle mě seděl chlapík v obleku v podnapilém stavu. V ruce držel mobil, ze kterého nahlas hrály hity Karla Gotta. On sám zasněně poslouchal, dělníci na vedlejších sedačkách notovali s Kájou "život, je bíííííííííllýýýýýýýýýý důůůůůůůům, s vyhlííídkou do zahrady".
Následně nastoupila trojice - jeden chlap a dvě ženské, z nichž jedna vypadala poměrně inteligentně a sofistikovaně, zatímco druhá jako zhulená Kelly Bundová. Celou dobu se strašně bavila bubeníkem a Kájou a nakonec si od té lépe vypadající půjčila foťák a DJ Gotta si vyfotila. Pravděpodobně jsem na té fotce taky, dost se jí třásla ruka (a asi si zpětně bude říkat - "to byl takový divný magor, který celou cestu čuměl do nějaké malé krabičky, asi hrál hry nebo něco").
Na Zličíně jsem chvilku počkal na 306ku, nastoupil jsem a sedl si dozadu. Autobus se rozjel a lidi v autobuse se začali pohybovat směrem dozadu více, než by odpovídalo akceleraci autobusu. A divně se chechtali. Nakonec pach prozradil, že se vepředu někdo poblil. Nevím kdo, a hlavně bohužel nevím jak, protože to asi bylo vážně zábavné, když se celý autobus takové smradlavé záležitosti smál. Nebo spíše byli všichni opilí...

I know you had soul

Právě jsem dočetl knížku I Know You Got Soul od mého oblíbence Jeremyho Clarksona, ve které píše o strojích, které mají duši. Hned jako první příklad uvádí Clarko Concorde - důkazem je prý to, že když došlo ke katastrofě v Paříži, tak mu bylo líto nejen cestujících a pozůstalých, ale také samotného stroje.
Vzpomněl jsem si na to, když jsem slyšel o havárii Tu-154 společnosti Pulkovo. Jasně, bylo to největší letecké neštěstí posledních let a 170 mrtvých je skutečně hodně. Ale mně je líto i toho stroje.
Když v Irkutsku bourala "třistadesítka", tak mě to bylo jedno - na tom letadle mě zajímá jenom to, že je zatím dálkovým strojem ČSA a jejich prvním západním strojem po dlouhé nadvládě sovětů. 737 a 320 mají nějaké problémy pořád, je jich tolik, že zajímavé taky nejsou. Takovýma se lítá akorát do práce. Probrždění A340 Air France - no, možná, má to čtyři motory. Ale jak píše Clarkson - je to jenom "bus". Ve francouzských barvách. Francouzský. Možná MD82 loni ve Venezuele, to byla trošku bolestivá ztráta.
Ale Tupolev je prostě Tupolev. Je to třímotorák. Motory se jmenujou Kuzněcov, Solovjev nebo ještě lépe Aviadvigatěl. Zepředu krásně sviští vysokotlaký kompresor (teda myslím), zezadu zase hluboce duní - máte pocit, že vzduch kolem vás praská a atmosféra se hroutí. A hlavně - je to přece ten stroj, kterým lítal můj táta na služební cesty a vždycky mi přivezl alespoň plastový příbor s nápisem ČSA, kterým jsem pak několik dní jedl.
Nehod 154ky už byla hromada. Samotný stroj za ně často nemohl. Několik jich sundaly bomby, jeden přistál kousek od Prahy na poli poté, co vzplály naložené cigarety značky Winston, další byl smutným aktérem kolize způsobené švýcarským řídícím, jiný sestřelili Ukrajinci a další přistál v Praze tak, že nechal motory na půl cesty. To také přispívá k jeho legendárnímu statutu.
Tupolev Tu-154 má podle mě duše spoustu. A je škoda, že další duše opustila to elegantní tělo.

Stopadesátčtyřka se pořád ještě ukazuje pravidelně v Praze, ale nebude to na dlouho - neplní hlukové a emisní normy. Doporučuju se zajít na toto představení v barvách Aeroflotu podívat. Je to nejenom pěkné podívání na elegantní stroj s rozkročenýma nohama a kouřovou stopou, ale taky zvukový zážitek převyšující nejednu filharmonii. V letovém řádu najdete časy představení. A pro ty co to nestihnou alespoň video.