Protože v dýnku byly dírky, aby to líp hrálo, tak jsem je poměrně rychle upotil. Na burze v Porubě jsem tedy pořídil podobný kus, s lepšími tlačítky a jinou sadou melodií - k mému zklamání už nehrály When the Saints Go Marching In a hrály Clementine. Slibovaných 16 melodií neměly, bylo jich jenom osm. Imitace šroubků byla okouzlující.
Tuším že byly taky značky Montana jako ty na fotce, co jsem našel na netu. "Tah" z tenkého ohýbaného plechu jsem rozlámal a vyměnil za ten z těch původních.
No a pak to šlo dál ve stejném duchu - levné hodinky z Asie. Od těch jednoduchých, co ukazovaly jenom čas (HH:MM a zvlášť SS) a datum, ale byly "vodotěsné", přes obludné a nečitelné "digitální ručičkové" až po hodinky s kalkulačkou, které mi zakazovali ve škole.
Asi v patnácti jsem dostal první slušné hodinky - plastové Casia s dvěma ručičkama, synchronizovanýma s digitálním ukazatelem. Minutová ručka se pohybovala jednou za dvacet sekund. Gumový pásek přesně navazoval na hodinky, vypadaly skvěle, skvěle šly (do sekundy za den), byly skutečně vodotěsné (do 50 "metrů", stejně jsem tehdy neuměl plavat) a v noci jim svítily ručky. Ty mi ale jednou ukradli poté, co nám při basketu vybrali šatnu. Vrátil jsem se zpátky do Vietnamu.
Po nějakém čase jsem si konečně ušetřil na další - Casia s databankou na třicet telefonních čísel, pěti budíkama dokonce na jednotlivá data, odpočtem, stopkama a "věčným" kalendářem. Mobily ještě nebyly tak běžné a seznam se docela hodil. Prožily se mnou hodně - obsahovaly telefon na moji první lásku, odpočítávaly čas k maturitě, budily mě na vlak na první roky na vysoké. Když jsem je po třech letech odložil, baterka držela ještě další čtyři roky, než se úplně odmlčely.
No a pak to šlo dál ve stejném duchu - levné hodinky z Asie. Od těch jednoduchých, co ukazovaly jenom čas (HH:MM a zvlášť SS) a datum, ale byly "vodotěsné", přes obludné a nečitelné "digitální ručičkové" až po hodinky s kalkulačkou, které mi zakazovali ve škole.
Asi v patnácti jsem dostal první slušné hodinky - plastové Casia s dvěma ručičkama, synchronizovanýma s digitálním ukazatelem. Minutová ručka se pohybovala jednou za dvacet sekund. Gumový pásek přesně navazoval na hodinky, vypadaly skvěle, skvěle šly (do sekundy za den), byly skutečně vodotěsné (do 50 "metrů", stejně jsem tehdy neuměl plavat) a v noci jim svítily ručky. Ty mi ale jednou ukradli poté, co nám při basketu vybrali šatnu. Vrátil jsem se zpátky do Vietnamu.
Po nějakém čase jsem si konečně ušetřil na další - Casia s databankou na třicet telefonních čísel, pěti budíkama dokonce na jednotlivá data, odpočtem, stopkama a "věčným" kalendářem. Mobily ještě nebyly tak běžné a seznam se docela hodil. Prožily se mnou hodně - obsahovaly telefon na moji první lásku, odpočítávaly čas k maturitě, budily mě na vlak na první roky na vysoké. Když jsem je po třech letech odložil, baterka držela ještě další čtyři roky, než se úplně odmlčely.
Bohužel teď mají odloupnutý kus "chromování", i tak jsem si říkal, že bych je mohl oživit, dolakovat a přeleštit akrylátové sklíčko - byly to moje první "klasické" hodinky.
Někdy ve druháku na vysoké jsem ale znovu zatoužil po ručkách. Volbou bylo zase Casio, jeden z jejich chronografů - plastikové pouzdro s pseudokovovým nástřikem, tachymetrická stupnice, tah z plíšků a gumy s motýlovou sponou, tři subciferníky - vteřiny a minuty stopek a "military time" - 24hodinová stupnice, bohužel natvrdo spojená s hodinovou ručkou. Datumovka byla digitální (day-date) a zobrazovala taky setiny stopek (což jsem snad za celou dobu nevyužil. Taky měly skvělý Illuminator, který ale podsvětloval jenom ty malé ciferníky, takže uprostřed noci, když už ručky nefosforeskovaly, jsem byl často odkázaný jenom na tu 24hodinovou stupnici - po probuzení to byl mentální výkon. Hodinky mi vydržely osm let - na kovovém tahu z tátových digitálek ze sedmdesátých let, s poškrábaným sklíčkem, pouzdrem odřeným až na plast, těžce zkoušené živly. Až jsem jednou letěl letadlem ze služebky, podíval jsem se co má za hodinky pán vlevo, co má za hodinky pán v pravo a věděl jsem, že si budu muset pořídit nové.
Volba byla náročná - věděl jsem, že musí být ocelové a ručičkové, ale to bylo tak všechno. Prvním favoritem byly Timexy s maskovaným (vypínatelným) displejem na ciferníku, toužebně jsem pokukoval po Tissotech T-touch a Suunto X-lander s kompasem a výškoměrem. Pak jsem se jako planespotter zamiloval do leteckých hodinek a konkrétně Seiko SNA411. Pak jsem ale narazil na server Chronomag.cz a začal jsem uvažovat o mechanických hodinkách - přišlo mi to zhruba stejně zajímavé jako digitálky v době mého dětství. A nakonec jsem si na Chronomagu i vybral - Invicta 8926.
Asi týden jsem šmejdil na eBayi až jsem nakonec sehnal jedny s původní "coin bezel" lunetou za něco přes sto dolarů včetně poštovného. Za týden dorazily a byl jsem velmi spokojený. Pěkné balení ve žluté koženkové krabici včetně kusu kůže na leštění, hodinky těžké jako menší ingot, část leštěná, část kartáčovaná, prosklené dýnko, prostě moc hezké. Když jsem si je prohlížel, tak se jako automaty samy rozešly - šestkrát za sekundu se pohybující sekundová ručka a stejně časté tikání mi připomnělo, když jsem jako dítě poslouchal a pozoroval tátovy Primky a Pobědy. Až na extrémy se zatím pohybujou mezi třinácti a šestnácti sekundami za den - což je o dost víc, než na co jsem zvyklý, ale aspoň mám motivaci si s nimi jednou za pár dní pohrát a nastavit je. Ale hlavně mám pocit, že místo bezduchého počítače mám na ruce poctivý mechanický stroj. A zaplašuju myšlenky na další...
P.S. Časem sem dám excelovskou tabulku na počítání přesnosti, myslím, že už jsem ji docela dost vymazlil...
Někdy ve druháku na vysoké jsem ale znovu zatoužil po ručkách. Volbou bylo zase Casio, jeden z jejich chronografů - plastikové pouzdro s pseudokovovým nástřikem, tachymetrická stupnice, tah z plíšků a gumy s motýlovou sponou, tři subciferníky - vteřiny a minuty stopek a "military time" - 24hodinová stupnice, bohužel natvrdo spojená s hodinovou ručkou. Datumovka byla digitální (day-date) a zobrazovala taky setiny stopek (což jsem snad za celou dobu nevyužil. Taky měly skvělý Illuminator, který ale podsvětloval jenom ty malé ciferníky, takže uprostřed noci, když už ručky nefosforeskovaly, jsem byl často odkázaný jenom na tu 24hodinovou stupnici - po probuzení to byl mentální výkon. Hodinky mi vydržely osm let - na kovovém tahu z tátových digitálek ze sedmdesátých let, s poškrábaným sklíčkem, pouzdrem odřeným až na plast, těžce zkoušené živly. Až jsem jednou letěl letadlem ze služebky, podíval jsem se co má za hodinky pán vlevo, co má za hodinky pán v pravo a věděl jsem, že si budu muset pořídit nové.
Volba byla náročná - věděl jsem, že musí být ocelové a ručičkové, ale to bylo tak všechno. Prvním favoritem byly Timexy s maskovaným (vypínatelným) displejem na ciferníku, toužebně jsem pokukoval po Tissotech T-touch a Suunto X-lander s kompasem a výškoměrem. Pak jsem se jako planespotter zamiloval do leteckých hodinek a konkrétně Seiko SNA411. Pak jsem ale narazil na server Chronomag.cz a začal jsem uvažovat o mechanických hodinkách - přišlo mi to zhruba stejně zajímavé jako digitálky v době mého dětství. A nakonec jsem si na Chronomagu i vybral - Invicta 8926.
Asi týden jsem šmejdil na eBayi až jsem nakonec sehnal jedny s původní "coin bezel" lunetou za něco přes sto dolarů včetně poštovného. Za týden dorazily a byl jsem velmi spokojený. Pěkné balení ve žluté koženkové krabici včetně kusu kůže na leštění, hodinky těžké jako menší ingot, část leštěná, část kartáčovaná, prosklené dýnko, prostě moc hezké. Když jsem si je prohlížel, tak se jako automaty samy rozešly - šestkrát za sekundu se pohybující sekundová ručka a stejně časté tikání mi připomnělo, když jsem jako dítě poslouchal a pozoroval tátovy Primky a Pobědy. Až na extrémy se zatím pohybujou mezi třinácti a šestnácti sekundami za den - což je o dost víc, než na co jsem zvyklý, ale aspoň mám motivaci si s nimi jednou za pár dní pohrát a nastavit je. Ale hlavně mám pocit, že místo bezduchého počítače mám na ruce poctivý mechanický stroj. A zaplašuju myšlenky na další...
P.S. Časem sem dám excelovskou tabulku na počítání přesnosti, myslím, že už jsem ji docela dost vymazlil...
2 komentáře:
Super pocteni, vahal jsem a nakonec jsem si vybral Invicty! :)
Díky! Invicty, ač obouchané, stále drží i přesto, jak se k nim chovám. Zrovna nedávno jsem je seřizoval.
Okomentovat