Když jsem poprvé jako čerstvý řidič vjížděl na dálnici v nebohém Oltcitu 11RL, tak mi táta několikrát opakoval: "Zrcátka! Kontroluj si zrcátka!". Dodneška to považuji za nejdůležitější radu, kterou jsem k řízení kdy dostal - pokud nechci skončit někde, kde bych se nerad ocitnul, je nutné vědět kde se právě nacházím. Periodicky (spíše v řádu sekund než desítek sekund) si ve zpětném zrcátku kontroluji, co se za mnou děje, a snažím se zapamatovat, jak se ke mně další vozidla zezadu přibližují. O něco jednodušší je to v noci, kdy jdou světla vidět trošku lépe. Boční zrcátka kontroluji jen, když je na mně někdo nalepený tak, že zpětným zrcátkem nevidím co potřebuji...
... a hlavně když měním směr. Jakkoliv se snažím mít díky "scanování" zrcátek přehled o provozu za mnou, tak v levém pruhu jedoucí Lamborghini nebo zprava předjíždějící Passat TDI vždy očekávat nemůžu. Pokud chci změnit směr, použiji jednoduchou poučku: zrcátka-blinkr-volant. Nejprve se podívat do zrcátek (za předpokladu, že jsou správně nastavená a nemají mrtvý úhel, ale o tom někdy jindy), pak zablikat a nakonec odbočit.
Speciálním případem je odbočovací pruh - tady se kromě změny směru odehrává i změna rychlosti. Vzhledem k tomu, že jsem o exitu většinou informován včas, snažím se i za cenu pár set metrů za kamiónem zařadit do pravého pruhu a jakmile to aspoň trošku dává smysl tak blikám. Do odbočovacího pruhu odbočuji hned jak to jde a teprve v něm sundávám nohu z plynu a brzdím. Chápu, že brždění dříve je většinou spíše důsledkem nedostatku sebevědomí, přesto to považuji za malou prasárnu. Navíc čáry, obzvláště za vlhka, mohou klouzat - i proto je lepší se srovnat v pruhu a brzdit až tam s volantem rovně. Na exity, zejména ty frekventovanější, si dávám bacha i když neplánuji odbočit - to co se děje na jižní spojce u exitu na D1 mě naučilo dávat si pozor a očekávat skutečně cokoliv.
Nájezdy na dálnici jsou mnohem horší a nemám na nich úplně jasno. Najíždím rychle, ale zase dostatečně daleko od limitu, abych náhodou nevletěl smykem pod kamión. Zařazenou mám většinou trojku, motor mám vytočený někde poblíž vrcholu točivého momentu (3000+ otáček). Srovnám se v pruhu, podívám se, kolik je místa přede mnou (některé nájezdy jsou nepříjemně krátké, což se řidič dopředu nedozví), podívám se do zrcátek a pak sešlápnu brzdu nebo plyn (pozor, plné auto akceleruje o dost hůř), blikám a zařazuji se (zrcátka-blinkr-volant). Pokud mám před sebou volno, volím libovolnou rychlost vyšší než má auto za mnou. Pokud se zařazuji za někoho, tak nejdříve převezmu jeho rychlost a až po chvilce uklidnění a získání orientace začnu uvažovat o předjíždění.
Bezpečná vzdálenost je kapitola sama pro sebe. Angličané používají heslo: "Only fool breaks two-second rule". Když projede auto vepředu třeba kolem nového rámu mýta, začnou počítat dvě sekundy (nebo recitovat zmíněnou básničku) a pokud projedou kolem mýta stejně nebo později, tak dodržují bezpečnou vzdálenost. Jenže - tato bezpečná vzdálenost pouze eliminuje vliv reakční doby a latence systému brzd. Pro kamión jedoucí za Porsche s keramickými brzdami to bezpečná vzdálenost nebude (rozdíl hybností a brzdného účinku), stejně tak například při dojíždění pomalejšího vozu (rozdíl rychlostí a tedy i hybností) nebo pro zimní pneumatiky na vozidle vepředu a letní na vozidle vzadu (rozdíl koeficientu tření). Možností je hodně, pravidlo nelze brát rigidně a je třeba trošku přemýšlet.
Jak to ale udělat naopak - tedy jak se chovat ve vozidle vepředu? Pokud to lze a je to rozumné, tak uhnout. Nejlíp naznačit zablikáním doprava: "ano, vím o tobě, jakmile to půjde, tak uhnu". Další možností je zrychlit - případné překročení rychlosti by mohlo být i obhajitelné. Ale je to řešení jenom dočasné, například když máte na zadku kamión, který by vás při prudkém zabrždění slisoval do singularity. Guerillové metody jako přibrzdění nebo jenom rozsvícení brzdových světel nedoporučuji - není to slušné, je to nebezpečné a všechny ty Passaty a Oktávky TDI jenom utvrdíte v jejich pravdě. Když se skutečně bojím a nevím co dělat, tak alespoň zapřu hlavu do opěrky - statistika zranění krční páteře při nárazech zezadu je dost varující. A dělám to i při probliknutí červené na semaforech.
Další neřestí je "klub vlastníků středního pruhu", tedy jízda ve vnitřnějším pruhu, než je skutečně nutné:
1) Je to snížení kapacity dálnice nejméně o jeden pruh. Naschvál někdy takového řidiče předjeďte, zařaďte se před ním do pravého pruhu a jeďte zhruba stejně rychle. V zrcátku uvidíte, jak se za ním vytvářejí "minizácpy", kolik aut musí brzdit, kolik kinetické energie se promrhá a kolik nebezpečných situací vznikne.
2) Omezuje to rychlost, rostou rozdíly v rychlostech, vzniká "vlnový efekt" o kterém si ještě řekneme v souvislosti se zácpami.
3) Je to přestupek, bohužel prakticky netrestaný.
Kdy tedy jezdit uprostřed a kdy se zařadit vpravo? Rozhodně nemá smysl měnit pruhy jenom na několik sekund, když za vámi nikdo není. Stejně tak nejste povinni se zařadit například mezi výrazně pomalu jedoucí kamióny, kde by vás auta za vámi "zamkla". Taky pokud jedete v koloně předjíždějících vozidel. Jinak ale vždy co nejvíce vpravo to jde.
Jak si poradit s členem klubu? Pokud se nejedná o souběžnou jízdu tak rozhodně nepodjíždět zprava - je to přestupek, je to nebezpečné a opět jej utvrdíte v jeho pravdě. Blikání blinkrem doleva je jemný a slušný náznak, světelná houkačka je zvýšení hlasu. Zavěsit se těsně za? Rozhodně ne! Pokud to situace umožňuje, tak to dělám jako teta Kateřina: "Chytrému napověz, hloupého trkni." Tedy dojedu do bezpečné vzdálenosti v pravém pruhu, zrcátka-blinkry-volant do středního, zrcátka-blinkry-volant do levého, předjedu, zrcátka-blinkry-volant do středního a hlavně zrcátka-blinkry-volant zpátky do PRAVÉHO. Pokud mu to nedojde, je to beznadějné...
Zácpy jsou bohužel realita, která často vzniká naprosto zbytečně "vlnovým efektem": v autě někde vepředu zakřičí dítě, nervózní otec ťukne do brzdy, auto za ním přibrzdí, další vůz na brzdu ještě přitlačí, další brzdí hodně, další na brzdě stojí, auto za ním na brzdě stojí až zastaví. A stejně tak všichni za ním. Přitom stačilo málo - řídit raději než apriori brzdit. Ne nadarmo se řidičům neříká brzdiči. Pokud už ale vím, že budu muset hodně brzdit, zapnu výstražná světla. Když vidím, že auta přede mnou přestávají brzdit, přestávám taky a trošku se na ně dotahuji aby za mnou tolik brzdit nemuseli.
Podobně to platí při rozpouštění zácpy - pokud se rozjedu, snažím se už nezastavit. Jedu tedy pomalu, nechávám si vepředu rezervu tak, abych stále jel. Pokud zastavím, zastaví většinou i auta za mnou. Pokud ale nemusím zastavit, když auto přede mnou zastavilo, tak nemusí zastavit ani auta za mnou a jednu vlnu jsem možná ušetřil.
Kamióny jsou oblíbeným tématem kritiky. Protože od nich nelze očekávat racionální jednání a protože je jejich hybnost nepoměrně odlišná od vaší, je třeba být velmi defenzivní. Nejlépe se moc okolo kamiónů nezdržovat a předjíždění omezit na naprosté minimum. Když vidím dva kamióny za sebou, tak raději zpomalit a očekávat, že se začnou předjíždět. Toto platí i když jsou v pruhu pro pomalá vozidla, ze kterého mohou vybočit pouze přes plnou čáru. Obecně - být opatrný, ale nenechat se jimi příliš vystresovat.
Tolik tedy pro začátek - je toho více než dost a jsem si jistý, že se ještě někdy k jízdě po dálnici vrátím. Teď ještě stručně některá základní pravidla:
- Zrcátka!
- Zrcátka - blinkr - volant.
- Brzdit až v odbočovacím pruhu.
- Dát si pozor na délku připojovacího pruhu a rozhodnout se zda zrychlit nebo brzdit.
- Pravidlo dvou sekund je jen minimem zdravého rozumu.
- Raději uhnout, než se nechat trefit zezadu.
- Když hrozí rána zezadu, tak zapřít hlavu do opěrky.
- Pokud to dává jen trošku smysl, tak se držet v pravém pruhu.
- Snažit se v zácpách co nejméně zastavovat.
- Uvědomit si rozdílnou hybnost kamiónů a chovat se podle toho.
