Urychlete prosím výstup a nástup do soupravy!

V pražském metru se v poslední době rozmohl zvláštní nešvar. Strojvedoucí buzerují cestující, aby urychlili nástup a výstup do soupravy - pouštějí jim hlášky jako "urychlete prosím nástup a výstup do soupravy", případně kosmopolitní "please expedite getting on and off the train". V úplně nejhorším případě "ukončete prosím výstup a nástup, dveře se zavírají", a to často v situaci, kdy se teprve vystupuje!
Přemýšlím, čeho tím chtějí řidiči a potažmo i dopravní podnik, který hlášky nechal připravit, dosáhnout. Lidi kteří jsou uvnitř metra se většinou snaží dostat z metra co nejrychleji na "vzduch". Ti kteří jsou venku musí nejdříve počkat na ty první a pak se snaží dostat dovnitř co nejrychleji, aby zabrali nějaké slušné místo. Nevím, jestli se někdo snaží úmyslně nastupovat pomalu - metrem jezdím každý den už pár let a nikdy jsme si toho nevšiml.
Čeho jsem si ale všiml je, že se tyto hlášky vyskytují zejména ve dvou na sobě ne úplně nezávislých případech:

1. Když na zastávce na metro čeká hodně lidí. Ti se chtějí dostat do prvního metra, které přijede a chvíli to trvá. Kdyby je někdo slušně poprosil, aby dobrovolně počkali na další metro, pravděpodobně by se mu vysmáli. Když tedy slyší že mají "urychlit", tak jsou akorát naštvaní, protože to většinou dělají. Příčina velkého množství lidí může být samozřejmě vnější, často ale souvisí s bodem 2.
2. Když souprava přijede pozdě. Představuji si to tak, že na ní další souprava jakoby zezadu "tlačí", takže je strojvedoucí nucen co nejdříve zmizet. A když přijede souprava pozdě, znamená to, že na ní bude čekat více lidí (viz bod 1), tentokráte ještě více natěšených na cestu hromadnou dopravou. Hlášení o "urychlení" tak působí ještě více jako rudý hadr. Větší množství lidí navíc znamená další zdržení, problém eskaluje a většinou je pak hlášení ke slyšení ještě v několika následujících stanicích.
3. Když z metra vystupuje větší množství lidí. Linka B ze Zličína postupně nasává další a další lidi, něco málo vyplivne na Smíchovském nádraží, kde ale nabere hromadu dalších, podobné je to na Andělu; na Karlově náměstí se ale ráno spíše vystupuje. Hlášení o ukončení nástupu a výstupu když je člověk dva metry od dveří na klidu cestujícímu nepřidá.
   

Hlášení problém neřeší a akorát u cestujících budí dojem, že je někdo "pase" a že je ten někdo idiot. Pokud chce dopravní podnik nějakým způsobem zařídit, aby lidi přestali nastupovat a vystupovat, tak ať prostě ty dveře zavře. Jako v Káhirském metru, kde se současně nastupuje a vystupuje, takže slabší kusy často zůstávají na té straně dveří, kde začali. To ale není politicky korektní...

Děti, mládeži, uvolněte místa k sezení starším cestujícím!

Tak tuhle hlášku začali nedávno pouštět v ostravské MHD (mp3). Jaká si myslíte, že byla reakce dětí a mládeže? Smích, popřípadě znechucení. Naprosto jim rozumím, v mém případě převládalo znechucení. U zahraničních návštěvníků by asi převažoval údiv.
Přepravce se totiž plete do věcí, do kterých mu nic není. To, že pustím sednout staršího, který sednout potřebuje, by měla být samozřejmost. To, že se dělá samozřejmost z toho, že pustím sednout staršího, ovšem tento přirozený vztah narušuje - starší si chtějí sednout i když to nepotřebují, mladí je proto nechtějí pouštět i když to potřebují. Přirozený vztah poprosit/nabídnout se tak mění na doprošovat/uhnout. Vinna není ani jedna skupina, za situaci může pouze tento relikt komunizmu.
O diskriminaci platících dětí a neplatících důchodců se moc mluvit nedá, hromadnou dopravu platí jen někteří, ale vlastně taky všichni. Škoda, měli bychom další krásný argument do diskuze.
Za skoro 28 let svého života jsem také nepřišel na to, jak mám poznat koho mám pustit sednout, abych nenechal stát někoho, kdo to potřebuje, a zároveň někomu nesdělil, že je "starší". Kritizován jsem byl ale za obojí. Kdybych měl tedy brát hlášení doslova, tak pokud jsem dítě nebo mládež (netuším dokdy jsem byl mládež - dokud jsem nezačal platit daně? do 25? do 26?), tak musím pustit vždy sednout staršího. Děti z mateřské školky tak pouštějí sednout děti ze základní školy, které uhýbají středoškolákům, krátkodobý triumf dosahují vysokoškoláci, které ovšem nadzvedne ze židle čerstvý pracující - ten se jako mládež necítí a sedí až na konečnou. Nebo to tak snad nebylo myšleno?
A jak tedy situaci řešit? Rozhodně se vyhnout "taktním" hlášením a nápisům. Vyhradit pro imobilní několik míst a dát jasně najevo, že tam mají tito jasnou přednost - koneckonců předpokládám, že je toto upraveno nějakou normou EU, místa v dopravních prostředcích existují. Na ostatních místech se jistě najdou lidé, kteří je po slušném požádání pustí sednout. Mávání průkazem ZTP je na hraně, slova o "mladých nohách" za hranou. Pokud si chci jako "starší" sednout, mířím na označené místo. Pokud si chci sednout na své oblíbené místo vzadu, mám smůlu.
Když jsem si nechal výše zmíněnou hlášku vyhledat, dostal jsem se také na tento článek. Ponechávám stranou jeho tendenční vyznění, které opomíjí podstatu problému. Ale s poslední větou naprosto souhlasím: "Mladí, chovejte se ke starším lidem tak, jak byste chtěli, aby se jednou mladí chovali k vám až budete staří." A já rozhodně nechci, aby se ke mně chovali jako k protežovanému dědkovi, který je chce vyhodit z místa.

10000!

foto.kobersky.com v posledních dnech překročilo hranici deseti tisíc zhlédnutých fotek. Když jsem galerii zakládal, tak jsem s tím rozhodně nepočítal. Zdá se ale, že hlavně letadla táhnou a ačkoliv na ně nemám tolik času, tak s tím hodlám pokračovat. Děkuji všem!

Ruce na volant - ale ne takhle!!!

Kampaň za zlepšení bezpečnosti provozu je fajn věc - kdyby v ní nebyla jedna závažná chyba. Na obrázku nahoře jsou skutečně ruce na volantu - jedna na desáté hodině, druhá na hodině druhé. Tak jak to většinu z nás učili v autoškole. Časy se ale mění a ruce se posouvají na hodinu devátou a třetí. Tady jsou důvody proč tomu tak je:

1. Airbagy - mezi rukama na 9/3 je přece jenom trošku více místa a airbag je odhodí spíše do strany. Mezi rukama na 10/2 je místa méně a airbag se je pokusí odhodit spíše nahoru. Přerazit může všechny, ale ve druhém případě je pravděpodobnost o dost větší.
2. Těžiště volantu s rukama na 9/3 je zhruba v jeho středu, tedy v bodě otáčení. Těžiště volantu s rukama na 10/2 je (v neutrální poloze) nad volantem. Pokud má automobil "lehké řízení", tak se odstředivá síla snaží takto nevyvážený volant v zatáčce narovnat a nerovnosti na silnici taktéž. Dramatické to není, ale cítit to někdy je. Empirický důkaz - hranaté volanty s pevně danou polohou rukou v F1.
3. Důvodem pro vznik polohy 10/2 byly chybějící posilovače řízení. Odpor nutný pro otočení volantu z neutrální polohy se snadněji překonával s rukama takto, odpor v zatáčce se snadněji překonával zavěšením celého těla do volantu. Dneska už má ale posilovače řízení kdeco a ruce v poloze 9/3 si s nimi s přehledem poradí, navíc celá fyzika je jiná - vnější ruka zprostředkovává vazbu mezi volantem a sedadlem a vymezuje přesnou polohu, vnitřní ruka poskytuje protiváhu.
4. Horní ramena volantu neslouží k tomu, aby se na ně položila malíková hrana, ale palec. Takto je možné se v kritické situaci, kdy potřebujete volant otočit o 180+ stupňů, za ramena palci "zaháknout". Naschvál si to zkuste s rukama na 10/2.
   

Takže pokud máte svoje kosti v předloktí rádi a chcete se stát lepšími řidiči, nevěřte policii a dejte ruce na správné místo.

Stavba mýtného

Včera večer jsem jel autem z Ostravy do Prahy. Samozřejmě, že se všude "staví" mýtné brány, včera to ale bylo v něčem jiné. Na R46 a na začátku D1 se totiž nacházely zajímavé dopravní omezení. V tom lepším případě značka "práce na silnici" za 800 metrů, "práce" za čtyřista metrů, pak po pravé straně odložené "směrovací desky" a za nimi značka "konec všech zákazů". V tom horším případě pouze "směrovací desky" a "konec všech zákazů".
V realitě to pak vypadalo takto - řidič vozidla (já nebo osoba blízká) uviděl značku "práce na silnici", ubral plyn, aby se ze 140 km/h (tachometrických) dostal na nějakých 110 km/h, protože to je překročení rychlosti o méně než 30 km/h mimo obec, což je vzhledem k tomu, že se pracuje tak na desetině procenta všech označených staveb mýtných bran, tak akorát. Koneckonců to akceptovali všichni řidiči, prospívá to plynulosti dopravy a ekologii; tam kde se skutečně něco děje si holt musí dát bacha, za blbost se platí. Řidič projede "staveniště", vidí ukončovací značku, řekne si, že to blbec přehlídnul, trošku se stydí, zrychluje zpátky a produkuje emise skleníkových plynů a nadávky slabšího kalibru. Ve druhém případě (bez značek "práce na silnici") vletí řidič do staveniště nezměněnou rychlostí, značka konec všech zákazů jej přinutí k tomu přemýšlet, co to vlastně končí a vyvolá v něm pocit viny. Když se to stane dvakrát, třikrát, tak pocit viny a studu roste. Se čtvrtým, pátým případem roste pocit zhnusení nad tím, jak je to možné, jak se řidič zase nechal ohnout státní mocí a rozhodne se vzdorovat. S každým dalším nesmyslným značením vzdor roste. Blíží se další omezení kvůli "stavbě" mýtného. Řidič, plný vzdoru, do osmdesátky vletí sto čtyřicet...

Velký update na foto.kobersky.com

Konečně se mi podařilo zpracovat pár fotek a nahrát je na foto.kobersky.com. Zejména čtyři fotky Antonovu An-225 Mrija, nějaká další letadla a pak pár věcí úplně mimo letiště. Teď netrpělivě očekávám desetitisící zhlédnutí...
Radost mi bohužel trošku kazí komentářové spamy - zatím jsem si nenašel čas zavést nějakou kontrolu, takže se omlouvám.

Kapalinová hysterie

Poté, co Britové zhatili pokusy o atentát na několik letadel, který prý měl být proveden "tekutou bombou", zavedla Evropská unie hned několik opatření, které bych si dovolil okomentovat:
Tekutiny mohou být baleny maximálně po 100 ml, všechna balení musí být vložena do průhledného uzavíratelného igelitového pytlíku o maximálním objemu jeden litr.
Paráda, musím sehnat malou holicí pěnu, malý deodorant (případně tyčinku - ale co už není tyčinka a je gel?), kdyby mi náhodou moje zapsané zavazadlo ztratili. Abych nedostal trombózu, tak budu několikrát za let pípat na letušky, ať mi přinesou další nápoj do jednoho deci. Když poletím low-costem, tak si doma rozliju vodu do vhodných balení do 100 ml. Napadají mě ty, které mi vždycky dává doktorka, když chce přinést ranní moč.
Je možné mít tekutiny z duty free...
To je fajn, akorát doufám, že duty free začne za duty free ceny prodávat i nealko. Sice jej budu moct otevřít až za poslední bezpečnostní prohlídkou, ale aspoň že tak. Trošku ale očekávám, že ceny budou blíže cenám v bufetu na Ruzyni. Proč by taky ne, když jim Evropská komise tak krásně nahrála.
... ale duty free musí být na evropském letišti.
Evropský trh alkoholickými nápoji si rozvracet nedáme!

Jinak musím říct, že obdivuji muslimské chemiky, kteří dokážou vytvořit "tekutou bombu", která by dokázala ublížit poměrně dost pevnému a dost nehořlavému letadlu, nevybuchla po cestě a dala se snadno, rychle a nenápadně umíchat na palubě. Tohle evropané ještě nedokázali. A chemici z USA už vůbec ne. Ale dokázali vytvořit přístroje, které by určitě dokázaly podezřelé chemikálie detekovat. Proč situaci ale řešit jednoduše, když to jde složitě a zároveň si všechny cestující přizpůsobíme přesně tak jak potřebujeme - do podoby krávy vedené koridorem z elektrických ohradníků...

Fyziologické projevy konzumace chilli

K pokusu bylo použito jeden den uleželé¹ minutkové chili con carne (cibule, vepřové maso (200 g), Heinz Baked Beans, mleté chilli papričky, chilli omáčka, pepř, pálivá paprika, římský kmín, sůl, stroužek česneku), jako příloha rýže okořeněná ostrým thajským curry. K chlazení použit lahvový světlý výčepní Budvar.
Výchozí stav - 69 tepů za minutu, mírný hlad. První fyziologické změny již při přinesení jídla - pulz stoupá na 71, slinné žlázy produkují větší množství čiré tekutiny. První sousta umožňují subjektu vychutnat si vyrovnanou chuť jídla, postupně se dostavuje pocit pálení v ústní dutině - poctivě chlazeno pivem.
Zhruba v polovině jídla dosahuje pálení skoro hraničních hodnot. Pulz stoupá na 86 úderů za minutu, subjekt se musí zbavit většího množství nosního hlenu.
Ke konci jídla dosahuje pálení až nepříjemné intenzity, srdce buší na frekvenci 94 Hz. Za hrudní kostí se objevuje pocit tlaku, subjekt pociťuje ambivalentní lehkost a těžkost zároveň. Silně se potí. Častost usrkávání chladící kapaliny roste. Po dokončení konzumace jediný kvantitativní údaj vrcholí na 96 tepech za minutu.
Subjekt je spokojen, cítí se povznesen a opřen do židle odpočívá. Pocit tlaku za hrudní kostí zůstává ještě asi deset minut po skončení konzumace, vrcholí zhruba v páté minutě, kdy již pulz klesá na 82 Hz. Dalších pět minut přináší snížení o pouhé dva údery za minutu.
Patnáctá minuta znamená další výraznější pokles, tentokrát na 77 tepů na šedesátinu hodiny.
Po dvaceti minutách se situace nemění, subjekt stále pociťuje euforii a obluzen odesílá tristní blogpost.

---

¹ první den bylo až nejedle ostré

Nevolím Táňu

Už jenom protože mám trvalé bydliště úplně jinde. A nevolil bych ji, ani kdybych bydlel tam, kde kandiduje. A i kdybych ji volit chtěl, tak kvůli tomuto bych jí už definitivně nevolil. To sdružení asi budou lidi z toho baráku, kde měla regulovaný nájem a nechtěla zpřetrhat jejich sociální vazby. Žižka byl sice válečný zločinec, ale tohle si fakt nezaslouží...

Nová verze Slicks'n'Slide

Asi došlo k nějaké poruše v časoprostoru - vyšly "sliky" ve verzi 1.4. Tato kultovní hra se dá stáhnout zde. Při té příležitosti mě dostihla nostalgie a zjistil jsem, že můj žebříček nějak úplně nefunguje. Budu to muset opravit jako svědectví pro budoucí generace...