Přiženil jsem se do rodiny, kde se na Vánoce pod stromečkem sejde tak 5-8 knih na osobu, letos jsem to nesečetl všechno, ale tipuji, že se to šplhalo k padesátce. Vkus je taky na vysoké úrovni, takže po Vánocích je vždycky co číst. Už jsem stihnul přečíst první dvě knížky a rád bych se podělil o hodnocení.
Jako první jsem četl knihu Cesta od Cormaca McCarthyho. Na první pohled mě nezaujala, ale žena z ní byla tak upřímně vyděšená, že jsem to zkusil. Páska na přebalu slibovala Pulitzerovu cenu, text na záložkách obalu zajímavé čtení. Nakonec jsem byl ale trošku zklamaný - nevím proč, ale McCarthyho líčení postapokalyptického (to slovo tam fakt je) světa mi hned na začátku připomnělo Kulhánka, a tak jsem tam celou dobu čekal nějaké upíry nebo aspoň slušnější zbraně. Tím jsem se možná podvědomě připravil o šanci pochopit nějaký hlubší význam, který tam snad má být - ale toho cynika ve mně to prostě nedostalo. A konec mě zklamal. Takže chlapi ať si radši přečtou Kulhánka, ženy v tom najdou upřímné vyděšení a spoustu metafor, které tam podle mého názoru nejsou.
Tím jsem odbyl seriózní beletrii a šáhnul po knize s brakovým názvem Špeky, kterou napsal Rob Grant, jeden ze scénáristů populárního Červeného trpaslíka. A hned jsem ožil - ohromně jsem se bavil, Grant je skutečně komediální talent a několikrát jsem se smál nahlas, navíc hlubších významů jsem tam našel asi tak stejně jako v Cestě. Příběh anorektičky Hayleigh místy skutečně mrazí a možná skončí až příliš dobře, "konceptuolog" Jeremy je zanořen do klasického případu plýtvání veřejnými penězi a televizní kuchař Grenville mi byl sympatický už jen svou výbušností. Všechny tři příběhy se nakonec spojí, možná až příliš křečovitě a happyendově, ale knížka naplnila bohatě to, co jsem od ní čekal.
Podtrženo a sečteno - Pulitzera by měl dostat Kulhánek.
Žádné komentáře:
Okomentovat