„Je jasné, že všechna místa se neudrží, budeme hájit hlavně lidi, co tu pracují dlouho,“ uvedl odborový předák automobilky Jaroslav Povšík. Podle něj už automobilka zažila podstatně větší řez „nepřímými zaměstnanci“. Stalo se tak na počátku devadesátých let, kdy se firma zbavila například stravování a začala ho zajišťovat externě. Podobně by to mohlo dopadnout i s jinými místy, která automobilka bezprostředně nepotřebuje. Odboráři navíc nechtějí snižování nepřímých zaměstnanců za každou cenu bránit. Podstatně více je tíží velký počet lidí, kteří v automobilce pracují přes agentury. Většinou jde o cizince.
-- MF DNES, 20. 4. 2006
Nemám rád odbory. Kdykoliv o nich cokoliv čtu, tak mě naštvou. Ve výše uvedeném příkladu to není tak hrozné, tam pouze považujou služební stáří za kritérium prospěšnosti zaměstnance pro Škodovku a vadí jim zaměstnanci neorganizovaní v odborech. Kdo je autorem poznámky o cizincích nevím, v každém případě si to ani komentář nezaslouží.
Běžně se odbory definují jako organizace zaměstnanců za účelem udržení nebo zlepšení pracovních podmínek členů. V zásadě bych proti tomu nic neměl, skutečnost je ale jiná.
- Odbory jsou kartel: seskupení nezávislých subjektů, kteří vzájemnou dohodou fixují ceny nad rovnovážnou úrovní.
- Odbory jsou sobecké: jde jim pouze o blaho jejich členů, jakkoliv mohou škodit nečlenům nebo zaměstnavateli.
- Odbory jsou asociální: snahou o fixaci ceny nad rovnovážnou úrovní zvyšují nezaměstnanost (zaměstnavatel zaměstná méně lidí za stejné peníze), a to zejména na úkor těch méně schopných (takže roztahujou ty pověstné nůžky).
- Odbory vydírají: a to své členy, kteří se chtějí chovat racionálně (tzv. "stávkokazové"), společnost (například stávky strojvůdců) a zejména zaměstnavatele (účelem stávky je přece způsobit zaměstnavateli škodu za účelem prosazení vlastních zájmů).
Edit 21.4.2006 - úplně náhodou schválili dneska zákoník práce. Potěšpámbů...
Žádné komentáře:
Okomentovat