20 prosince 2007

Parádní Hamiltonky

Mám rád hodinky Hamilton - je to sice Swatch Group, ale některé jejich modely jsou skvělé. Teď k nim přibyly tyto Khaki Sunset se zobrazením času západu slunce v pěti městech světa a tyto Khaki Twilight se soumrakem pro New York. Jasně, umí to dneska každé lepší digitálky, ale takhle hezky mechanicky to vidím poprvé.
Teďka ještě udělat mechanické Khaki ETO a stanu se jejich zákazníkem...

06 prosince 2007

Přežije to Asok?

V rozhovoru pro Freakonomics nedávno Scott Adams sdělil, že v Dilbertovi jedna z hlavních postav zemře. Proto mě trošku vývoj v posledních dvou stripech znepokojuje. Zrovna Asoka jsem netipoval, přemýšlel jsem spíše nad některou ze ženských postav. Ale uvidíme, jak tak Scotta Adamse znám, tak nakonec zemře někdo úplně jiný, třeba ten kosmický koráb spadne na "nejchytřejšího popeláře na světě".
UPDATE: takže Asok skutečně zemřel, ale nevypadá to úplně beznadějně.

16 listopadu 2007

Pavel Koběrský přežil zásah vysokým napětím!!!

TV NOVA v posledních Střepinách nabídla reportáž o lidech, kteří přežili svou smrt. Mezi nimi byl i jistý Pavel Koběrský, který dostal pár desítek kilovolt a přežil to s popáleninami. Celá reportáž je zde.
O osud tohoto blogu se ale obávat nemusíte:
  1. Vím minimálně o pěti Pavlech Koběrských, nejméně tři z nich jsou inženýři a nejméně dva mí příbuzní, jeden velmi blízký a druhý poměrně vzdálený.
  2. Elektrizující Pavel Koběrský žije v Liberci.
  3. Já jsem popálený maximálně od chili a to ne na nohou, ale na rukou (i přes jejich preventivní natření olejem), v nose (jsem vůl a šťáral jsem se) a v hubě (ještě stále bublá, ale vypadá to slibně).

15 listopadu 2007

Chilibraní - preview

Tak už to dozrálo. Nakonec přežilo pouhých pět rostlinek (dvě chcíply při přesazení dovnitř), jedna nemá papričky vůbec. Zatím jsem zkusil jedinou, samotná mi lehce naleptala jazyk, ale v jídle byla docela snesitelná* - asi jsem to málo povařil.
Teď o víkendu chystám větší sklizeň a kotel pořádného chili con carne, hezky pomaličku probublávajícího...
*Alespoň pro znalce.

08 listopadu 2007

Přednost zprava

Čtvrť kde bydlím má samé pravoúhlé ulice s přednostmi zprava. Dojedu na jednu z těchto křižovatek, zprava se blíží SUV s blonďatou pětatřicátnicí - na první pohled bych této kombinaci dal přednost asi i zleva - takže dávám přednost. SUV zastavuje a obsah na mě dělá ksichty jaktože teda nejedu. Já ukazuju, že teda přednost zprava, tak ať jede. Chvilku na sebe máváme, pak se SUV rozjíždí a řidička mi poklepáváním střídavě na levou ruku a čelo dává najevo, že mi dávala přednost zprava a že jsem debil...

30 října 2007

MF Dnes již nemá verzi pro PDA

Přiznám se, jsem dlouholetým čtenářem Mladé Fronty DNES. V poslední době jsem si zvyknul jí číst přes PDA - Pluckerem jsem si ji vždy odpoledne stáhnul a po cestě z práce ji v Palmu přečetl. Proto mě velmi překvapilo, že minulou středu byl stažený soubor nějaký malý a obsahoval úplně něco jiného než jsem chtěl. Proto jsem poslal mail a dostal briskně odpověď, že verze pro PDA je pro tuto chvíli zrušena, do budoucna se uvažuje o separátním CSS pro mobilní zařízení.
Tak jsem přenastavil Plucker, aby mi stahoval klasickou webovou verzi MFD. Funguje to, ale:
  1. Soubor je 5-6x větší než původní optimalizovaná verze.
  2. Abych se dostal k článku, musím odscrollovat 4-5 obrazovek linků, reklam apod.
  3. Na konci článku jsou odkazy na aktuální články iDnesu.
A paradoxně právě třetí bod se ukázal jako kámen úrazu. Stáhnu si včerejší MFD, dočtu první článek a vidím velký červený odkaz: Kulínský souložil s šesti sboristkami. Dočtu další článek, a opět Kulínský souložil s šesti sboristkami. Jenom na titulní stránce jich Kulínský stihnul 24, po šesti to sbormistr zvládnul také u článků o katastrofálním výkonu sudího Járy, mikroúvěrech, svatý mu nebyl ani článek o blahořečení pěti set Španělů, jen u zprávy o nové desce Britney Spears byl odkaz na - zprávu o nové desce Britney Spears. Bohužel jsem si díky nastavení limitů spideringu v Pluckeru nemohl článek o tom, jak Kulínský souložil s šesti sboristkami, přečíst. Panu Kulínskému gratuluji k obdivuhodné výdrži a důkladnému vrytí do mé vizuální paměti, Mafře vzkazuji, že další den jsem si papírovou MFD opět (možná navzdory jejich očekávání) nekoupil - bál jsem se, že bych se dočetl, že Kulínský souložil s šesti sboristkami.

14 října 2007

Primátor Double 24°

Koupil jsem si v Kauflandu toto pivo, které má snad obsahovat 10% alkoholu. Zbylých 90% je silný cukerný roztok :)
Kdysi jsem četl tuším v MF DNES, že je to pivo vhodné pouze na vaření. Něco na tom bude. Asi to ale dopiju, ať se mi líp spí. O kousek dál na sever, v Polsku, jsou na tom lépe - přece jenom je to země, kde pivo nekonkuruje limonádě ale vodce, a s desítkou by tam vyhořeli. Až tam budete, doporučuji vyzkoušet - jako nejlepší mi zatím vychází devítiprocentní Wojak Super Mocne.

12 října 2007

Proč mají ještě dnes vstupenky fixní ceny?

Žijeme v době informačních technologií, které by nám snad mohly umožnit se zase o kus přiblížit dokonalé konkurenci. Ačkoliv produkty nejsou homogenní (ba naopak), tak jsou o nich mnohem lépe dostupné informace a hlavně - díky různým aukčním systémům je možné za věci platit cenu, která je o něco blíže tomu MC=MR=P. Proto jsem byl mírně šokován tím, že promotér jediného koncertu kapely Led Zeppelin v nejbližší době (možná úplně posledního) prodal tyto lístky za jakousi fixní cenu, ačkoliv poptávka velmi převyšovala nabídku. A ještě více jsem byl šokován tím, že posílá do pekel eBay za to, že na jeho intervenci nestáhnul vstupenky z aukcí. Vzhledem k tomu, že křivky nabídky a poptávky po tomto koncertu vypadají podle mého názoru asi takto:

tak si myslím, že tento člověk je buďto naivní lidumil nebo blbec. Kdyby je na eBayi nabídnul sám, vydělal by více, ušetřil by si trapas, neobtěžoval by eBay zbytečně, lidem kteří na koncert doopravdy chtějí by ušetřil trapné losování a svět by byl zase o něco lepší.

A Nobelovu cenu za doomsaying získává...

Manipulátor Albert Gore a sdružení angažovaných politiků a vědců. Budu parafrázovat Václava Klause a řeknu: "Co to je Nobelova cena míru? Zrušte to...".

04 října 2007

Iljušin Il-62

Minulý víkend jsem byl v Ostravě a můj (dvacetiměsíční) syn se prohrabával mými hračkami a poklady. Najednou ke mně utíká, něčím mává a má hroznou radost. Když doběhl, měl jsem radost i já - nějak se mu podařilo vyhrabat starou pohlednici ČSA s nejhezčím letadlem, které kdy u nás létalo. Tak jsem mu ji sebral...

27 září 2007

Srovnání cen taxislužby v hlavních městech V4

Už dlouho mi vrtalo hlavou jak je to možné, že v některých okolních hlavních městech jsou tak laciné taxíky a přitom se taxikáři narozdíl od těch pražských uživí. Tak jsem si udělal malé srovnání - našel jsem si v Praze, Varšavě, Bratislavě a Budapešti čtyři taxislužby - částečně ty, kterými jsem v těch městech jezdil, částečně namátkou - a spočítal, kolik by u nich vyšlo ujet deset kilometrů. Vzhledem k tomu že kromě Varšavy se všude platí jiné ceny přes dispečink a jiné na ulici, tak jsem zahrnul obě. A taky jsem přidal ceny regulované. To všechno jsem přepočetl na koruny a zkorigoval přes PPP. Výsledek najdete na obrázku.
Pozn.: Regulovaná cena v Praze a v Budapešti není cena přikázaná, jak by se mohlo zdát, ale cena maximální. Ve Varšavě je díky substandardní MHD taxislužba naprosto běžným způsobem dopravy. V Bratislavě je taxislužba prakticky liberalizovaná.

13 září 2007

Co je vidět při přiblížení na RWY 31 v PRG

Při přiblížení na dráhu 31 na pražském letišti (tedy ten tolik kontroverzní směr "přes město") je možné z okénka vidět několik reklam mířených evidentně na přilétající cestující. Posuďte sami:

View Larger Map

View Larger Map

View Larger Map

06 září 2007

Budou mít letadla ČSA nové barvy?


Od velmi neověřeného zdroje se na fóru serveru airways.cz objevily velmi neověřené informace o tom, že by se mělo první z letadel ČSA natřít do nových barev. Další diskutující jsou také velmi tajemní:
  1. na servisu je jiné letadlo (OK-DGN) než bylo původně specifikovaný logojet ČSA OK-DGL;
  2. bude to do dvou tří týdnů;
  3. "ušetříme za modrou".
Jsem dost napnutý - současný nátěr letadel ČSA se mi velmi líbí a zejména díky modré. No uvidíme...
A ve čtvrtek se má navíc rozhodnout o budoucnosti dálkové flotily.
Update: na fóru se objevilo toto: " No jo... Uz to tak bude - nove logo pracovne (a snad aj oficialne) nazyvane diamant (pripomina to vsak tak trochu brnkatko na gitaru), bude cervene s bielym "csa" unvnitr (pismo taky nove). Inak dojde k vypusteniu modrej farby a nosna bude bielo-cerveno-seda kombinacia. Myslim, ze az si na to oko zvykne, bude to celkom pekne."
Update: Úřad průmyslového vlastnictví

05 září 2007

787 má problémy

Zatím to vypadalo v prestižním souboji dvou filozofií mezi Boeingem 787 a Airbusem 380 na jasnou převahu Boeingu. Už před pár měsíci se ale objevily informace o nedostatku vhodných spojovacích prvků, které by mohly první start tohoto stroje odložit.
Nyní se na serveru Flightblogger objevily informace o tom, že se letové zkoušky odkládají na přelom listopadu a prosince. Důvody jsou dva - nedostatek certifikovaných "šroubků", který způsobil to, že Dreamliner One musel být sestaven s použitím náhradních, které musí být nyní vyměněny. A dále jsou zde problémy se software, který ještě není dokončen.
Takže si ještě počkáme...

04 září 2007

Viva globalization!

Koupil jsem si další hodinky. Po roce. To je myslím slušný výkon, navštěvovat fórum na serveru Chronomag.cz, mít v RSS čtečce tento, tento, tento a tento blog, a rok si přitom nekoupit hodinky. No, nebyl to úplně rok, ale něco přes rok trvalo, než jsem si je konečně mohl nasadit na ruku. A jsem velmi spokojený.
Moje spokojenost s mými prvními mechanickými hodinkami se musela promítnout i do dalšího nákupu. Postupně jsem zaměřil svou pozornost na vintage Seika, zejména na model 6117 Navigator/Worldtimer – automaty s GMT ručkou. Jak ale čas běžel, zaujaly mě také staré chronografy této japonské značky – kalibry 6138 a 6139. Nakonec se mi nejvíce zalíbil model 6138-3000: velký elegantní chronograf ze sedmdesátých let.
Nějakou dobu jsem je sledoval na eBayi, postupem času jsem na některé přihodil, ale většina z nich se vyšplhala na hodnotu, kterou jsem nebyl ochoten zaplatit. Jednou jsem ale ráno zjistil, že jsem se stal majitelem ne úplně ideálních 6138 – na fotkách vypadaly docela OK až na jednu puristickou vadu. Tou byly červené ručky chronografu, které byly na originálu žluté. Hodinky také neměly pásek, jedna z dírek na stěžejky byla zarezlá a vůbec prodejce doporučoval celkový servis. Ale cena byla vynikající.
Hodinky dorazily ze Singapuru poměrně svižně, bohužel ale na špatnou adresu. Tou byla vyclívací pošta na Plzeňské ulici na Praze 5. Tam jsem tedy absolvoval s krajním odporem protekcionistickou odyseu: celnice-vyclívací pošta-celnice-normální pošta-celnice-vyclívací pošta (naštěstí všechno rozložené do dvou pater jedné budovy). Konečně jsem je měl v ruce…
… a prvním dojmem bylo bohužel zklamání. Červené ručky byly přebarveny velice neuměle, hodinová ručka chronografu běžela i když chronograf stál (což je prý u těchto hodinek běžná vada - prokluzující brzda), hodinky byly skoro tiché a špatnému stavu strojku nasvědčovala i velmi špatná rezerva chodu. Na druhou stranu bylo sklíčko bez škrábanců, podobně jako pouzdro - tam by se sice něco málo našlo, ale v mezích normy.
Pokusil jsem se najít kompetentního hodináře v Česku – našel jsem, ale nabídnutá cena servisu už z hodinek nedělala moc výhodný nákup. Už jsem se jich chtěl zbavit, ještě jsem ale vyzkoušel radu, na kterou jsem narazil právě na Chronomagu: obeslat prodejce vintage Seiko na eBayi, kteří je často prodávají již servisované.
Od všech, kterým jsem napsal, jsem dostal odpověď. Nejvýhodnější nabídku jsem dostal z Filipín - a cena byla velmi lákavá. Rozhodl jsem se to risknout a hodinky odeslal na jejich další cestu do jihovýchodní Asie.
Po necelém měsíci se vrátily – ručičky chronografu jsou žluté, hýbou se když mají, nehýbou když nemají. Pěkně tikají, jdou moc hezky, při pohybu ruky se hlasitě hlásí rotor samonátahu (jaký rozdíl proti jednosměrnému rotoru Miyoty 8125 na mých Invictách) a rezerva chodu je také dramaticky lepší. Akorát ještě nemají pásek. K doplnění jejich globální image tedy kupuji v Polsku, kde se zrovna dočasně nacházím, hezký černý kožený pásek s bílým prošitím německé firmy Horido. A jsem zase na nějakou dobu uspokojen…
Co jsem to tedy i se všemi dalšími investicemi výhodně pořídil? Japonské hodinky zakoupené v Singapuru, servisované na Filipínách, dovybavené německým páskem zakoupeným v Polsku jsou jedním z prvních automatických chronografů vůbec – základní strojek 6139 byl v tomto prestižním hodinářském boji předstižen o pár měsíců pouze kalibry Zenith El Primero a Chronomatic - verze 6138 pouze přidala hodinový registr. Obecně mají pověst kvalitního a trvanlivého kalibru, což mě přesvědčilo právě k tomuto nákupu. Pod plochým minerálním sklem ale nemají klasickou vteřinovku – velká vteřinová ručka se pohybuje pouze když běží chronograf, v tomto případě ji doprovází i spodní 30minutová ručka (skáče po minutách) a horní 12hodinová (plynule). Horním tlačítkem je možné chronograf zastavit a opět rozběhnout, spodním je možné zastavené ručky vrátit do jednomyslné severní polohy. Kromě obousměrného samonátahu je možné péro dotáhnout i korunkou, která navíc po vytažení do první polohy nabízí rychlé seřízení data (točením na jednu stranu) a dne v týdnu (točením na druhou stranu). Kromě anglických názvů dnů tato varianta nabízí také římské číslice – a to ne úplně tradiční: I, II, III, IIII, V, VI a červený obdélníček pro sedmý den týdne (na fotografiích); jiné varianty nabízejí i jiné jazyky a písma jako je například kanji. Datum je zobrazeno velmi elegantním a retro fontem. Hodinky to jsou velké – můj kus má 42 mm průměr, nezanedbatelná je také výška pouzdra - pod některé košile se jim moc nechce. Na masivním zadním šroubovacím víčku se kromě názvu kalibru, slibu voděodolnosti (bejvávalo) a nezbytného „stainless steel“ skví i sériové číslo, které prozrazuje, že hodinky byly vyrobeny v dubnu 1972. Nejpopulárnějšími variantami jsou ovšem modely Bullhead, ve kterých je kalibr otočen o 90 stupňů, takže tlačítka a korunka trčí jako býčí rohy nahoře, subciferníčky tvoří oči a netradiční datum a den v týdnu zbytek dobytčí hlavy, a model 6138-7000 s logaritmickým pravítkem; oba modely bohužel dosahují astronomických částek, což mě zejména ve druhém případě velice mrzí.

29 srpna 2007

Kde ověřit podpis o víkendu?

Jsem teď na několik týdnů na služební cestě a domů se vracím jenom na víkendy. Zároveň jsem v tuto dobu potřeboval rozdělit nemovitost v podílovém spoluvlastnictví – na což je podle občanského zákoníku výslovně potřeba písemná smlouva. A v n-té vyhlášce zeměměřičského a katastrálního kdovíčeho je uvedeno, že na ní musí být ověřené podpisy. A to na původní smlouvě nebyly. Takže jsme je museli nechat ověřit – jenže – jak to udělat, když jsem v Praze jenom o víkendech?

Normálně by to asi bylo jednoduché, obtelefonovali bychom notáře a s některým z nich bychom se na sobotu jistě dohodli. Tedy pokud jim to členství v státem posvěceném kartelu zvaném Notářská komora dovoluje – nijak jinak si nedokáži vysvětlit to, že ani jeden z několika stovek notářů v Praze a okolí nemá alespoň některou sobotu v měsíci otevřeno. Ale my jsme se tuto skutečnost dozvěděli až v pátek odpoledne, kdy již notářstvo hromadně a svorně odjíždí na víkend.

Nastupuje úmorné hledání na internetu a poznání, že existuje relativně překvapivé množství obcí, které mají otevřeno v sobotu. Obce to jsou spíše menší, což se dá vysvětlit tím, že starosta přes týden pracuje a v sobotu starostuje. Některé z nich dokonce v sobotu ověřují podpisy, většinou jsou ale daleko.

Existují ale dvě světlé výjimky. První z nich je Praha 9, jediná pražská městská část, která úřaduje v sobotu, resp. je na jejích stránkách možné najít, že úřaduje v sobotu (chtěl jsem sem dát odkaz, ale už jsem ho nenašel, takže je možná chválím zbytečně). Na ostatních stránkách městských částí je totiž někdy umění najít i běžnou otvírací dobu. Pro jistotu telefonujeme a dozvídáme se, že o prázdninách toto bohužel neplatí.

Druhou světlou výjimkou jsou Mnichovice – městečko v malebném Ladově kraji. Na jeho náměstí se nachází informační centrum, které je otevřené i v sobotu dopoledne a ověřuje podpisy. Ověřování ověřujeme telefonicky a vyrážíme. Před polednem ověřujeme naše dva podpisy a chvíli po poledni zjišťujeme, že ve smlouvě je vážná formální chyba. Ručně dopisujeme opravnou doložku a vyrážíme na hezký výlet v okolí Ondřejova – když už jsme se tam přes celou Prahu trmáceli. A výlet stojí za to…

Smlouva je navzdory opravné doložce oprávněně odmítnuta a čeká nás podobný scénář. Nyní už míříme najisto do Mnichovic a odjíždíme spokojeni. Paní v centru nám dokonce doporučí koupání v rybníku Jureček v Radošovicích – přírodním koupališti, které nabízí skoro dokonalou prvorepublikovou iluzi.

V pondělí katastr nemovitostí smlouvu a s ní celý vklad přijal. Také díky skvělému mnichovickému informačnímu centru. Notáři a zejména Praha by se měli stydět…

15 srpna 2007

Úsporné zářivky: ano či ne?

Myslím si o sobě, že jsem poměrně ekologicky smýšlející člověk. Na druhou stranu mě jen málo věcí dokáže rozčílit tak, jako ekologická propaganda. Proto mi už delší dobu leží v hlavě úsporné zářivky (aka úsporné žárovky, kompaktní úsporné zářivky, CFL atd.).
Zdánlivě je to velmi jednoduché - když se srovnají příkony klasické žárovky a úsporné zářivky při stejné svítivosti, je to win-win situace pro zářivku. Ale už tady narážím na první problém - subjektivně prostě 20wattová zářivka svítí méně, než proti ní porovnávaná 100wattová žárovka. A to už vůbec nemluvím o tom, jak dlouho trvá, než se zářivka skutečně rozsvítí na plný výkon. A po roce nebo dvou - to už sice možná musím žárovku vyměnit, zářivka stále svítí - ale čím dál méně.
A vůbec - životnost. To že žárovky praskají, se tak nějak obecně akceptuje. Z mé osobní zkušenosti ale poměrně často odcházejí i úsporné žárovky. Poprvé jsem to považoval za náhodu, podruhé už jsem byl ostražitější a potřetí jsem přemýšlel, jestli mám zainvestovat do nějakých dražších kvalitních zářivek s rizikem větší ztráty když mi zářivka odejde, nebo se raději vrátit k žárovkám za pětku.
Docela mě taky mrzí, že výrobci nezmiňují jaká je spotřeba zářivek (a žárovek) při jejich rozsvěcení. Občas sice prosákne něco, jako že se do dvaceti minut nevyplatí zářivku zhasínat, ale nevím jak moc se tomu dá věřit. V každém případě by to docela dost ovlivnilo zejména rozhodnutí, jestli používat zářivky i na místech jako jsou záchody (asi ne), koupelny (spíše ne), schodiště (těžko říct) nebo obývák (spíše ano).
K zářivkám mám určité subjektivní výhrady co se týče barvy světla. Samozřejmě je možné pořídit i zářivky s příjemnější barvou, ale za podstatně vyšší cenu, což opět naráží na mou špatnou zkušenost s životností.
No a teď již skutečně k ekologii. O tom, že zářivky obsahují rtuť se ví. O tom, že uhlí spalované v uhelných elektrárnách taky obsahuje rtuť se taky ví. O tom, že žárovka svým příkonem vypustí více rtuti vyrobené v uhelných elektrárnách než zářivka svým příkonem a svým obsahem se taky ví. Celá teorie má ale dvě vady. Zaprvé ne všechna elektřina se vyrábí v uhelných elektrárnách, naopak jsou v poslední době tendence od nich ustupovat. Zadruhé si myslím, že energetická náročnost zářivky nekončí jen příkonem a zapalovacím napětím. Výroba je jistojistě náročnější (koneckonců s každou vyhozenou úspornou žárovkou vyhazujete taky možná ještě plně funkční předřadník), logisticky je zářivka taky náročnější (váží více a je o něco větší, navíc je jejich výroba více centralizovaná). Když se to všechno přičte, jak to pak vychází?
No a nakonec - všechny výpočty vycházejí z toho, že teplo vyzářené žárovkou je ztracenou energií. Troufnu si tvrdit, že v moderních nízkoenergetických domech, zejména těch vybavených vzduchotechnikou tomu tak rozhodně není. V zimě se navíc svítí, tedy topí více, v létě se svítí, tedy topí méně (zase je možná nutné vyrobené teplo vyklimatizovat ven).
Facit: stejně si myslím, že na těch úsporných zářivkách něco je. Svět ale nespasí, stejně jako moji duši nespasí, když je budu mít všude. Takže se obávám, že moje domácnost bude pořád jen smíšená, tedy dokud mě někdo nepřesvědčí jinak. A to se hned tak někomu nepodaří...

08 srpna 2007

Vratné lahve vs. Ministerstvo kultury

Tahle kauza je hezkým důkazem toho, že Ministerstvo kultury by se nemělo vměšovat do tak navýsost soukromých záležitostí jako je film. Možná jako je kultura vůbec...
Je to jednoduché:
  • stát subvencuje na základě nějakého byznysplánu zvaného scénář něčí výdělečný podnik;
  • stát si povinně vyžádá kopii do archivu, která mu uteče;
  • stát zaplatí za to, že mu utekla kopie, po které by mu nic být nemělo.
Navíc ten film byl hrozný...

27 července 2007

Jak jsem kupoval lístek na Pendolino

Potřeboval jsem asi po roce jet zase vlakem mezi Ostravou a Prahou. Vzhledem k časové tísni bylo Pendolino jasná volba. Napadla mě kacířská myšlenka - co kdyby se dal koupit lístek na Pendolino online, ať nemusím před pátou ráno stepovat ve frontě na Svinově. A on se dal! Rychle jsem naklikal, co jsem potřeboval a ouha - musím být přihlášený. To znamená, že musím být zaregistrovaný. Tak jsem se teda se skřípěním zubů zaregistroval. A ouha - musím registraci aktivovat. Takže do mailu, kliknout, přihlásit se, koupit, zaplatit kartou (aspoň že mi to nenabídlo vytištění složenky). Dostal jsem pdf s jízdenkou, otevřu, dám vytisknout a - ouha - tiskárna vyhodí jakýsi syntax error. Zkouším FoxIt Reader - taky syntax error. Zkouším vytisknout pdf do pdf - dostanu pdf se syntax errorem. Nadávám. Zkouším otevřít help - dostávám 404. Píšu stížnost a představuji si jak České Dráhy určitě vozí oktety po kolejích, v zimě je dovezou do výtopny, rozehřejou a vysypou zpátky do vedení. Železniční síť. To musí být ping. Zjišťuji v čem se ještě dá otevřít pdf - spouštím GSView, konvertuju do PNG - hurá, je to bez syntax erroru. Tisknu PNG. Píšu blogspot. Dívám se na hodinky. Příště se postavím v pět ráno do fronty na Svinově...

12 července 2007

Nevhodné lidové písně II

Objevil jsem další songy, které jsou s politickou korektností na štíru:
Když jsem já sloužil

Kačka bláto tlačká? Kuře běhá po dvoře? V době řádící ptačí chřipky?
To je zlaté posvícení
Píseň vychvaluje nezdravý životní styl. Doporučení: změnit text alespoň na "máme maso a zas maso, k tomu kousek zeleně" nebo ještě lépe "máme mrkev a zas mrkev, k tomu kousek pečeně".
Běží liška k táboru
1. Zajíček je podněcován k trestnému činu krádeže.
2. Ježek se pokouší o poškození cizí věci, naštěstí se mu to nepovede.
3. Pokud koření pochází z EU, tak si přece liška může k Táboru běžet jak chce a nemá jí do toho nikdo kecat.
Nepudu domů
Bít dítě za to, že neoprávněně zkonzumovalo těstoviny, není v době, kdy si rodič nemůže beztrestně ani zavřít nahé děcko do komory, úplně košer.
První díl

28 června 2007

Jak vychladit pivo v hotelu bez ledničky

Docela často přebývám v jednom ** hotelu v jedné sousední zemi, která sice není považována za zemi typicky pivařskou, dokonce byla ve sporu o vodku zařazena do "vodka belt", ale pivní tradice zde existuje. V Polsku se dokonce některá piva dají i pít, například Tyskie je skutečně vynikající (což zapadá i do mé geografické teorie pivních preferencí - Tychy jsou od Ostravy blíže než Olomouc, natož Plzeň nebo Budějovice). Poláci ovšem naprosto neuznávají naši desítku - prý ji pijeme proto, že máme jistotu že nás nikdo neokrádá - prý se totiž už dále nedá ředit. Jejich piva jsou tak většinou silnější a to platí zejména pro ty označené Mocne (tedy silné).
Subjektem mého testu se stala piva Kaztelan Mocne, 14,6%, 6,8% etanolu, vyrobeno v pivovaru Kasztelan který patří do skupiny Carlsberg Polska a Kaper Mocne, 8,7% etanolu, vyrobeno v pivovaru Zywiec. V testu ale nebudu porovnávat chuť, nýbrž způsoby, jak na hotelovém pokoji bez ledničky pivo vychladit.
V úvahu přicházejí celkem tři možnosti. První z nich je dát pivo za okno, což zejména za určitých povětrnostních podmínek funguje skvěle. Dneska je ale za oknem 17 stupňů, což by sice pivu pomohlo, ale ne moc dramaticky. Druhým typickým způsobem je hodit pivo do umyvadla. Jenže - z kohoutku teče voda o 20 stupních, což je sice o něco méně než má zteplalé pivo z obchodu, ale stále docela hodně. Třetí možnost je pivu teplo nějak aktivně odebrat - nejlépe jej využít na změnu skupenství.
Ve stejnou chvíli tedy putuje Kasztelan do umyvadla a Kaper je obalen toaletním papírem, namočen a vystrčen za okno. Myšlenka vypadá takto: kromě toho, že chladný studený vzduch odebere nějaké teplo vodě, voda se bude také vypařovat, k čemuž bude potřebovat značné množství skupenského tepla vypařování. A to vezme z plechovky piva.
Asi dvě hodiny se Kasztelan v umyvadle hezky ochlazuje vedením, zatímco za oknem probíhají jakési tajemné termodynamické jevy. Po dvou hodinách vytahuji plechovku z vody, pro srovnání ji osuším. Z Kapra strhnu toaleťák a...
Výsledek je naprosto jasný, Kasztelan je tak akorát pitelný, zatímco Kaper je velmi příjemně vychlazený. Obaluji jej novým toaleťákem, namáčím, strkám za okno a pije Kasztelana píši blogpost. Protože po dvou mocnych piwech bym żaden blogpost już nienapisał...
P.S. Pravděpodobně by se ještě rychleji vychladilo, kdybych ho přidělal na mřížku výdechu klimatizace - proudící studený a suchý vzduch by udělal svoje. Ale nechtělo se mi vytahovat tkaničky z bot a nic lepšího na připevnění jsem neměl...

První fotografie Boeingu 787

Dreamliner je tady: v noci z úterý na středu byl přetažen z montážní haly na nastříkání a trpělivý a dobře informovaný spotter Charles Conklin to dokonale nafotil. Na zveřejnění si vybral kvalitní zdroj - Flightbloggera. Už jenom tři týdny a uvidíme Dreamliner One i ve vzduchu.

21 června 2007

Update na foto.kobersky.com

Do své fotogalerie na adrese foto.kobersky.com jsem přidal pár hezkých kousků letadel - zejména C-17A Globemaster III, který přivezl proviant pro pana prezidenta USA, a tři další krásné stroje. Tentokrát konzistentně ve formátu 3:2, pojíždějící letadla tak vypadají mnohem lépe.

Wingflex

Svým způsobem mám starty letadel raději než přistání - ono dolů se ta mašina vždycky nějak dostane, nahoru už to ale chce kumšt. Začíná to již při pojíždění z holding pointu. Představuji si piloty, provádějící kontrolu posledních položek z předstartovního checklistu. Pak se motory vytočí lehce, rychlá kontrola zda je všechno v pořádku. Plný plyn. Stroj na pár stech metrech nabývá neuvěřitelné množství kinetické energie, očekávání stoupá, pak se začnou křídla mírně prohýbat, nos se začne zvedat - a pak se křídla prohnou pořádně, až se na nich letadlo skoro zhoupne a chvíli letí jen tak kousek nad zemí. Nakonec vztlak přebije gravitaci, letadlo začne stoupat a svou spokojenost s tímto jevem vyjádří zatažením podvozku...
Kdysi jsem z vyhlídkové terasy na letišti Budapest-Ferihegy (BUD/LHBP) natočil start nákladního Jumba společnosti Cargolux. Byla to první 747, které jsem v životě viděl zblízka. A právě ten jev nazývaný "wingflex", čili průhyb křídla, je na tomto videu nádherně zachycen. Kochejte se:

Cena státu

Liberální institut vytvořil zajímavý internetový projekt nazvaný Cena státu. V jednoduché webové aplikaci můžete nakoupit od státu služby které považujete za rozumné a porovnat je se skutečností. Jak to dopadlo mně znázorňuje tento graf:

13 června 2007

Lovíme čínské jumbo

Úryvek z článku v časopise MF Plus 18/2007:

Slabost pro tupolev

Pavel Koběrský je osmadvacetiletý IT konzultant a planespotter. Pochází z Ostravy, vystudoval VŠE v Praze, je ženatý, má syna a bydlí v Hostivici u Prahy, což je pro planespottera ideální bydliště (na kole jste u letištního plotu do patnácti minut). Pavel založil několikery internetové stránky, z nichž nejzajímavější jsou ty, kde prezentuje své fotografie. Převažují tu snímky letadel pořízené v okolí ruzyňského letiště. Některé z nich jsou nejen dobře technicky vyvedené, ale mají i impresivní náboj. Dokážou tedy i na návštěvníka stránek přenést onu „poezii svého druhu“ - tedy cosi, pro co stojí za to občas zajet k letišti a třeba jen tak, bez dalekohledu a foťáku, pozorovat letadla vyrážející do světa a vracející se z něho.

„Nejdůležitější je, že při focení úplně vypnu,“ říká Pavel Koběrský. „Ale zároveň mívám pocit, že o něco přicházím, třeba o to, jak letadlo hlučí, jak kondenzují páry za křídly, neslyším vzdušný vír, který jde za ním... Takže někdy fotím a jindy se jen tak koukám a užívám si.“ Digitální aparáty umožňují bezstarostné focení a nemilosrdnou selekci snímků: „Na web dám tak pět fotek ze sta. Horší fotku může ospravedlnit jen nevšední letadlo, a naopak - proč tam nedat běžný stroj na vizuálně nadprůměrném obrázku? Ale na airliners. net se netlačím, i když bych tam jednu dvě fotky možná dostal. Pro mě je to hlavně relax.“ A pro jaká letadla má slabost? „Pro staré tupolevy a taky pro Alitalii - pro ty jejich DC devítky s retronátěrem a černým čumákem...“

Jenom abych nebyl za vola - samozřejmě že jsem říkal emdéosmdesátka a ne DC devítka. Bohužel jsem to číslo nějak propásnul, takže pokud by jej někdo měl k dispozici, budu jenom rád.

12 června 2007

Chilli - level 1 completed

Včera jsem přesadil chilli ven na zahrádku - meteorologové slibují teplo přímo globální, takže snad to miminka přežijou. Počáteční úmrtnost byla 50%, ze 20 semínek mám 10 rostlinek, z toho některé jsou ale pěkné chcípáky. Pokud ale skutečně budou mít těch 350 000 Scovillů, tak budou dvě tři papričky na infarkt stačit...
Chilli

Dva milióny klientů v jedné 810?


Reklama na boku této 810 praví: Přistupte si! Jedou s námi už 2 milióny klientů. Já tam ale vidím akorát chrápat průvodčí. A nikdy jsem v tomto vlaku na trase Hostivice-Praha-Zličín (jediná zastávka) neviděl více než deset cestujících. Asi mě tady někdo koulí...

05 června 2007

Air Force One

Na Air Force One jsem vyrazil před osmou hodinou na kole, podle letecké mapy jsem zkusil jet na místo, odkud by mohlo být slušně vidět a zároveň by nemuselo být tak hrozně hlídané. Zjistil jsem ale, že díky stavbě obchvatu Hostivice to tamtudy nepůjde. Tak jsem vyrazil tradičně - kolem hostivického nádraží nahoru.
U odbočky k radaru stála policie, takže jediným způsobem bylo odbočit doleva na stavbu dálnice a hlubokou rýhou se posouvat směrem k západu. Na konci rýhy byly dva velké kopce hlíny. Na každém z nich stál policajt.
Tak jsem se utábořil u jednoho z nich, s výhledem na začátek dráhy 06 vzdálený asi 1,5 kilometru, kde se právě odehrávala maximální dopravní špička, snaha posadit všechna letadla ze vzduchu a zvednou všechna letadla ze země než přiletí pan Bush byla evidentní. Čekání jsem si krátil informacemi z diskuze na serveru planes.cz - a tam jsem se také dozvěděl, že nakonec AF1 přiletí ze směru 06. Najednou letiště utichlo. Jedinými zvuky byly vzdálený vrtulník kontrolující okolí, šumění řepkového pole a zvířata. Žádná letadla, žádná APU, žádná pozemní technika. Ze západu přelétal v letové hladině nějaký čtyřmotorák. Pak se v dálce objevil temný stín, pak začal být trošku slyšet a přistál. A to bylo všechno...


Posted by Picasa

01 června 2007

Kudy na Prahu?

To, že se letadla na cestě do Prahy většinou drží určitých cest (o kterých se většinou mluví jako o příletových koridorech) jsem věděl. Ale moc jsem nevěděl kudy (snad kromě přiblížení na dráhu 31, kde to docela znám). Tak jsem vzal mapy (dostupné zde), z map klíčové body, souřadnice vložil do Google Maps a tady je výsledek:

KML soubor
Odkaz přímo do Google Maps
Mapa obsahuje i příletový koridor na budoucí paralelní dráhu. A letadla zatáčejí většinou trošku plynuleji :)

Foodporn: Chili con salchichon de Ostrava

Miluju bílkoviny. Proto je mou oblíbenou rychlovkou libovolná varianta na chili con carne. Zrovna dneska jsem našel v mrazáku jednu ostravskou klobásu. Dále už to bylo jasné - fazole, cibule, česnek a chilli. Hodně chilli.A neomezil jsem se na jeden druh - byly tam sekané papričky vypěstované mojí mámou, klasické komerční mleté chilli, maďarská pálivá paprika (csípös csemege) a nakonec, už na talíři, jsem to forzíroval thajskou omáčkou Sriracha Hot.
Klobásku nakrájet, s cibulkou, papričkou osmahnout...
... přidat baked beans, dochutit česnekem a nechat trošku prohřát.
Nejraději to mám s kari rýží - nejenom že to skvěle chutná, ale barevně se to moc hezky doplňuje. Pivo bylo logicky nutné. Dobrou chuť.

30 května 2007

Novinky v Ruzyni


Terminál Sever 2 už má skoro hotové nové nástupní mosty.

A v neděli přistála MD-80ka SASu kvůli kouři v kabině.
No a v pondělí, prý kolem osmé večer, se má ukázat samotný Air Force One!
Posted by Picasa

23 května 2007

Zkušenosti s Koss SPARKPLUG

Nedávno jsem si při vystupování z tramvaje vytrhl z ucha laciné pecky Philips takovým způsobem, že mi část zůstala v uchu, část na drátě a část se nenávratně ztratila na podlaze tramvaje. Nastal čas koupit nová sluchátka - měly to být zase pecky, ne moc drahé. Po mých zkušenostech s nákupy na eBayi mě nejdříve napadlo podívat se tam - a okamžitě mě zaujaly sluchátka Koss Spark Plug za nějakých 350 Kč včetně poštovného. Protože jsem se po tomto typu poohlížel už dříve a odradily mě jen nehorázné ceny v ČR, neváhal jsem. Z Texasu dorazily asi za týden.
První pocity byly rozpačité - netušil jsem, jak je mám nacpat do ucha. Když se mi to povedlo, tak byl zvuk strašně zahuhlaný. A vůbec byl celkový pocit nějak divný.
Poměrně rychle jsem se ale naučil je do ucha vložit tak, aby byly pohodlné a dobře tlumily okolí. Na MP3 přehrávači jsem vypnul ekvalizér a zvuk se pročistil. A vůbec jsem si na ně nějak zvykl. Takže je teď můžu rozebrat podrobněji.
  • Pohodlí - měkké části jsou skutečně měkké, takže nošení sluchátek je mnohem pohodlnější, než klasických pecek. Přece jenom se ale do ucha strkají hůř a například při nákupu snídaně řeším dilema jestli je nechat v uchu, křičet na prodavačku a nerozumět, nebo je vytáhnout a pak zase strkat zpátky. Vytahuji jedno.
  • Izolace - to pro mě byla rozhodující vlastnost: sluchátka lze používat i v původních sovětských soupravách metra na trase B. Ačkoliv jsou "otevřená" (mají drobné dírky, kterými občas nepříjemně sviští vítr), tak je možné hudbu poslouchat se subjektivně nižší hlasitostí, navíc není nutné hlasitost tolik přizpůsobovat prostředí. Nese to i nevýhody - nemám zrovna špičkový přehrávač a je tak při slabším signálu více slyšet různé šumy a brumy. Vzhledem k pohodlí je nevytahuji z uší ani když zrovna nic neposlouchám, abych mohl v metru třeba v klidu číst.
  • Zvuk - výrazně silnější basy, po vypnutí ekvalizéru je ale zvuk poměrně slušný. Nic víc neřeknu, protože se k tomu necítím kvalifikován.
Celkově jsem tedy velmi spokojen - konečně můžu poslouchat hudbu i v metru při normálních hlasitostech. Sluchátka hrají na mé potřeby více než uspokojivě. Cena byla při nákupu z USA rozumná. Až je nějak zničím, tak do nich asi půjdu znovu.

24 dubna 2007

OSEL.CZ - Bionafta přispívá ke globálnímu oteplení

Jak se dalo očekávat, není to nakonec s tou bionaftou zase tak horké (resp. JE to horké). Navíc se s dieselů více práší a prach je v současnosti řádově větší problém (ano, filtry na pevné částice existují, ale kolik lidí si za ně u svého TDIwagenu připlatí šestnáct tisíc?).
OSEL.CZ - Bionafta přispívá ke globálnímu oteplení

20 dubna 2007

Moje první oceněná fotka

Na jednom uzavřeném fóru se mi podařilo zvítězit ve fotografické soutěži. Tématem byl "chaos", vítězné foto zde:
Nápověda: R/C autíčko v temné chodbě...

Noc na letišti

Včera jsem se zúčastnil zajímavé akce na ruzyňském letišti nazvané Noc na letišti - jednalo se o standardní prohlídku letiště, ta byla ale k 70. výročí letiště zdarma a v noci (což nebyla zase taková výhra, protože spousta zajímavých věcí nebyla vidět a už vůbec nešla vyfotit). Ale něco nového jsem se přece jenom dozvěděl.

Fotky:
Noc na letišti


19 dubna 2007

Fandím odborářům ve Škodovce!!!

Svým nakonec úspěšným tlakem na maximální zvýšení mezd odůvodněným nárokem na podíl na zisku přispěli k větší efektivnosti ekonomiky v dlouhém období. Jak? Škodovka má nyní podstatně větší prostor pro investice do kapitálu díky tomu, že vyšší cena práce zkrátila návratnost těchto investic. Může tak zabít dvě mouchy jednou ranou - stát se technologicky vyspělejším provozem a zároveň omezit náklady na pracovní sílu. Odborářům tedy děkuji a přeji příjemné svezení po izokvantě...

12 dubna 2007

Nevhodné lidové písně

Když jsem se synem poslouchal CD s lidovkama, tak mě napadaly různé interpretace. Uvidíme, kdy nám lidovky EU zakáže.
Měla babka čtyři jabka
- dědoušek se pokouší narušit paretooptimální situaci neodůvodněným přerozdělením majetku od bohatších k chudším za účelem vytvoření socialistické rovnosti ve výsledku.
Na tý louce zelený - myslivec zastřelí jelena a zajíce za účelem zvýšení pravděpodobnosti budoucího pohlavního styku.
Cyp, cyp, cibulenka - to jsem jako malý Ostravaček nikdy nechápal.
Tráva neroste - Rožnovští metrosexuálové tak machrujou, až z toho mají děvčata kocovinu.
Nestarej se ženo má - manželský pár řeší tíživou sociální situací porážkou zvířete, které není zákonem k porážce taxativně určeno.
Travička zelená - vypravěč lehá/sedá na trávu "když si smyslí", nikoliv kdy mu to vlastnická práva umožňují.

04 dubna 2007

Jak rozeznat Boeing 737 od Airbusu 320?

Pokud někdy pojedete pozorovat letadla, zejména do Ruzyně, setkáte se zejména se dvěma modely letadel - Boeingem 737 (ve dvou generacích ze tří a mnoha velikostech) a Airbusem A320 (a jeho menšími sourozenci 318, 319 a větším 321). Jsou to docela podobné stroje - mají zhruba stejný průměr trupu, zhruba stejný rozsah velikostí, dva motory podvěšené pod křídlem, podobné uspořádání podvozku atd. Ale zároveň jsou poměrně snadno rozpoznatelné - tento článek vás navede na hlavní rozdíly.

Silueta
Začneme u služebně staršího - Boeingu 737. Hlavní rozdíl je v tom, že trup končí hned za výškovkou - podle tohoto lze snadno rozeznat Boeing od Airbusu i v poměrně velké výšce. Za povšimnutí ještě stojí tvar náběžné hrany křídel - u Boeingu se poblíž motorů úhel trošku "láme". Komplexnější tvar mají také motory - jejich spodní hrana je trošku zkosená, aby v případě větších náklonů nízko sedící Boeing neškrtal motory o zem.Airbus to má tedy naopak - trup je výrazně protažen dozadu, náběžná hrana křídel je rovná a motory jsou přesně kulaté.

Křídla a trup

Airbusy jsou poměrně dobře rozpoznatelné podle malého trojúhelníkového křidýlka (wingletu) na konci křídla. Ale pozor - Airbus již testoval i 320 bez wingletů! V tomto případě ale euroletadlo prozradí tvar trupu: horní hrana je rovná prakticky až k samému konci, směrovka pak trošku "nepatřičně" vyčnívá.


U Boeingu hrozí hned dvě varianty - křídlo, které na konci křidélko nemá a naopak křídlo s wingletem. Ale s wingletem mnohem výraznějším, než má Airbus. Náběžná hrana výškovky je lomená a horní hrana trupu v zadní části mírně klesá dolů.

Čumák
Předchozí indicie z většiny úhlů stačí. Poměrně dobrým znamením je ale také tvar přední části letadla, zejména oken pilotní kabiny.

Boeing má okna na bocích výrazně níže než vepředu. Ale opět - některé novější modely již nikoliv.

A Airbus má zase takový trošku poťouchlý výraz...

Světla
A nakonec specialita, která může pomoci rozeznat blížící se letadlo: přistávací světla.
U Boeingu jsou spíše výše...
A u Airbusu zase níže.
Tak, a teď můžete machrovat...
... dokud se vás někdo nezeptá, jestli je to Boeing 737-500 nebo 600. Ale o tom zase jindy...

03 dubna 2007

Jak moc rovná je rovná daň?

Nejjednodušší způsob, jak zaútočit na jednotnou sazbu daně z příjmu (tzv. rovnou daň), je mluvit o tom, jak je nemorální, aby chudí platili stejný podíl z platu jako bohatí. Tento argument ale spíše usvědčí z elementární neznalosti matematiky - toto by platilo, pokud by neexistovaly transfery a daň se platila od první vydělané koruny. Jak to tedy vypadá ve skutečnosti? Obrázek řekne více než milión slov - ta vyšší křivka je původní pásmová daň, ta křivka pod ní je "rovná" daň. Data jsou ze serveru aktualne.cz (proto nejsou křivky spojité, byl jsem líný to počítat sám). Vertikální osa je sazba daně po slevách a odpočtech pro dospělého s jedním dítětem, horizontální je hrubá mzda počítaná podle současného modelu.Zejména v okolí průměrného platu je jednotná sazba ještě progresivnější než původní pásmový model. Ale když se hrubá mzda blíží k nekonečnu, progrese sazby konverguje k nule. A ty, co mají nekonečné platy socialisté nenávidí nejvíce...

02 dubna 2007

Chilli

Tak jsem poprvé v životě dobrovolně zahradníkem. Včera jsem dal naklíčit semínka chilli papriček, odrůdy Habanero - 100-350 tisíc Scovillových jednotek pálivosti. V našich klimatických podmínkách prý zase tolik pálivé nejsou, ale myslím, že i těch sto tisíc je víc než dost - už ty semínka způsobovala mírné svrbení na mých kytarou zhrublých prstech. O pokračování experimentu budu informovat.

28 března 2007

Další ruský krasavec v Praze


Tahleta nádhera se v pátek ukázala na Ruzyni na standardní lince Aeroflotu do Moskvy - jedná se o Iljušin Il-96 - nepříliš častý, moderní, čtyřmotorový a zejména původně sovětský stroj.


Čtyři motory Aviadvigatěl byly překvapivě tiché, spící synáček se v kočárku při startu ani nehnul.


V kombinaci s elegantní livery Aeroflotu to byla nádhera.


Il-96 není nějak extra přemotorovaný, zvedal se dost pozdě a poměrně neochotně.
Fotografováno od plotu blízko Kněževsi (a to sice dopoledne, proto omluvte špatné světlo - lépe se tam fotí odpoledne) - mapa.

Piráti silnic!!!

Neuspořádáme nějakou protestní akci - třeba auty zablokovat nějakou cyklostezku? Vždyť se chovají jako hrozné hovada a ohrožují slušné řidiče...
Opilý cyklista pokousal policistu - iDNES.cz

27 března 2007

Zrušte zimní čas!

To, že nemám rád změny času je o mně poměrně známé. V neděli jsem se o tom opět přesvědčil - na asi hodinovou akci začínající v deset ráno jsem dorazil v jedenáct a mohl jsem si tak užít obličeje vycházejících účastníků, kterým bylo úplně jasné, co se děje. Ačkoliv jsem ještě v týdnu kolegům zjišťoval, zda, kdy a kde se čas mění, sám jsem na to totálně zapomněl. Stálo mě to dvě hodiny času a dvacet kilometrů ujetých autem navíc - svůj podíl energetické úspory z letního času jsem tím pravděpodobně dramaticky přečerpal...
Můj roční syn změnu času taky úplně nepochopil - šel spát podle letního (v osm), usnul podle zimního (v devět) a vzbudil se podle letního (v sedm). V důsledku jsem jej tedy uspával mnohem déle a vyspal jsem se mnohem méně.
Řešení je ale jednoduché - čas neměnit. O tom se koneckonců už nějakou dobu mluví, většinou ale snahy vedou ke zrušení letního času. Myslím si, že mnohem efektivnější je zrušit čas zimní.
Letní čas sice neodpovídá času slunečnímu, ale to je v zásadě jedno - pro určitou část časového pásma stejně čas odpovídá slunečnímu času jen několikrát ročně, pro jiné regiony neodpovídá nikdy a některé oblasti jsou úplně v jiném časovém pásmu než by měly být - například západ Francie nebo Španělska, skoro celá Čína (která používá jediné pásmo). Nebo Island - tento malebný ostrov, často uváděn jako vzor dokonalého státu, je celý v jiném časovém pásmu (UTC) než kam geograficky náleží (UTC-1). A jak jinak, Islanďané si celoročně užívají letního času.
Jak by to vypadalo u nás? Jako rodilý Ostravak si vezmu za příklad naši matičku Prahu. V létě by se tedy nic nezměnilo - v polovině června by občanský úsvit začínal ve čtyři hodiny a sedm minut ráno, naopak občanský soumrak by končil na konci června přesně v deset hodin večer. Tady není co řešit, člověk si může jít ráno zaběhat stejně jako může večer posedět u piva.
A jak v zimě? Občanský úsvit by začínal nejpozději na přelomu roku v 8.22 (za zimního času 7.22). Občanský soumrak nejdříve v polovině prosince v 17.38 (za zimního času o hodinu dříve, tedy v 16.38). A odvažuji si tvrdit, že o hodinu později využije světlo více lidí, než o hodinu dříve. Přece jenom se už ráno nevstává podle Františka Josefa.
Jestli by to byla ekonomicky taková změna si netroufám odhadovat - pokud ano, tak budeme šetřit, jak doporučuje Václav Havel. Třeba tím, že budeme používat úsporné zářivky, jezdit auty na vodík a přitom nesvítit nebo jako sám Havel pětilitrovým Mercedesem, abychom netrpěli vibracemi.
Co se ale ušetří jsou dvě věci. Zaprvé transakční náklady změny - čas strávený na přestavování hodin, hodina čekání/hodina zpoždění v dopravních prostředcích, zbytečné omyly, dopravní nehody a spousta času protestujících a bloggerů. Tou hlavní úsporou je ale lidská důstojnost a svoboda. Minimálně já nepovažuji Hitlera/komunisty/Evropskou unii za dostatečný důvod, proč by měl občan nějak měnit natolik osobní záležitost, jakou je životní rytmus.
P.S. Časy pro Ostravu by byly 3.53-21.42 a 8.06-17.24. Proto se chodí v Praze do práce později.

09 března 2007

Blíží se konec světa?

Na GMailu funguje jakýsi antispam. Funguje (nyní, v minulosti měl slabší chvilky) docela slušně, spamy hází do složky vtipně doplněné recepty na jídlo ze spamu ("lovely spam, wonderful spam") a po třiceti dnech je maže. Takže je poměrně snadno možné vidět počet přišedších spamů za poslední měsíc. A je to zajímavé - začínal jsem na tisícovce (tedy zhruba 30 za den), pak jsem se dlouho držel kolem 1700, nakonec se to nějak zvrhlo a měsíční počty začínaly trojkou nebo dokonce čtyřkou. Včera jsem si ale všiml pouhých 1300, dneska už jenom 1060. A za včerejšek přišlo jenom osm spamů!!!
Něco se děje, začínám být neklidný. Konec světa se asi blíží, když už i ty spammerské hovada zpytujou svědomí...

06 března 2007

Škodí zdravá výživa?

Jsem docela šťastný člověk. Jedna z věcí, která mi ale už dlouhá léta kazí život, je to, že mi pořád někdo kecá do jídla. Začalo to ve školce, kdy jsem sice mohl chodit domů „po o“, ale často to dopadalo tak, že zatímco děti už spaly, Pavlíček seděl zoufale v jídelně nad studenou špenátovou polévkou a jeho maminka z výchovných důvodů čekala v šatně (což Pavlíček velmi dobře věděl). Pokračovalo to školními jídelnami, kdy Pavel raději peníze za stravenky zpronevěřil za účelem pořízení vstupenek na hokej než jíst tamní blivajzy. Na vysoké škole tlak díky získané svobodě dočasně ustoupil, aby posléze patřičně znásoben kopíroval vývoj čitatele ve výpočtu BMI.

A je to čím dál horší, ačkoliv BMI dočasně stagnuje. Můj oblíbený deník mě každý den zásobuje informacemi o tom, že krabice džusu je stejně energetická jako celý oběd a sklenice čerstvě vymačkaného džusu je sice zdravá, ale pořád má energie na třetinu oběda. Více než pět káv denně zpomaluje spermie, prakticky všechno (kromě brokolice) způsobuje rakovinu a infarkt se musí blížit mílovými kroky.

U jednoho oběda mě však napadla teorie, a přemýšlení nad ní při dalších obědech mě utvrdilo v její správnosti:

Tlak na zdravou výživu škodí!!!

Premisy: určité potraviny jsou méně zdravé než jiné (efekt zdraví označme Z). Konzumace potravin přináší určité duševní uspokojení, které také prospívá zdraví (efekt duševního uspokojení označme D). Každý je geneticky a částečně i sociálně předurčen k určitým chutím a odporům.

Pro člověka který zdravé potraviny preferuje je život snadný. Konzumuje si svou brokolici a je duševně naplněn (U=Z+D). Dožívá se vysokého věku, pokud není přejet tramvají.

Pro ostatní je situace složitější. Mohou buďto preferovat fyzické zdraví před radostí a prožijí dlouhý, ale truchlivý život, pokud je nesrazí řidič na přechodu (U=Z-D). Nebo se mohou vydat intenzivnější, ale kratší cestou chuťových požitků (U=(-Z)+D. Potud je situace normální a poměrně spravedlivá.

Situaci ale komplikují různí samozvaní mesiáši jako jsou dietologové, ženské časopisy, televizní reality show a vlády, které ze zdravé výživy udělaly něco jako pohanského bůžka: „Jezte tak jak doporučujeme a budete zdraví a šťastní! Ve škole dostanete dotované mléko, protože mléko je zdravé! Označíme vám zdravé potraviny! Zdaníme vám nezdravé potraviny!“

Společenský tlak citlivou rovnováhu posílá jinam tím, že do celé rovnice přidává faktor svědomí (S). Zdravožrouti jsou stále geneticky určeni ke šťastnému životu (U=Z+D+S). Ostatní mají na výběr mezi dvěma zly: mohou preferovat zdraví, těšit se dobrému svědomí v jinak otřesném zeleném životě (U=Z-D+S). Nebo si jídla užívat za cenu špatného zdraví a špatného svědomí (U=-(Z+S)+D).

Nyní je nutné se zamyslet nad velikostí jednotlivých faktorů. Mít čisté svědomí je sice hezká věc, ale špatné svědomí už ovlivňuje život poměrně výrazně. Proto jsou na tom lidé, kteří jedí nezdravě výrazně hůře než ostatní. A proč? Protože se někdo plete do věcí, na které nemá právo. Tlak navíc působí tak intenzivně, že i ti, kteří jedí poměrně spořádaně jsou za každý drobný "hřích" (požitek) trestáni špatným svědomím (kde abs(-S)>Z). Pokud je tedy průměrný věk dožití v ČR 76 let, nezdravou stravou si jej člověk sníží například na 70 let, špatným svědomím způsobeném mediální masáží na 65 let a traumatem z dětství, kdy do něj v jídelně a doma tlačili špenát na 60 let. To je celých 10 let života ztraceného naprosto zbytečně.

Závěr: neserte se cizím lidem do jídla! Kazíte mi i ostatním život.

28 února 2007

Přehřátá kapalina

Včera večer jsem dal do mikrovlnky asi dvě deci vody, abych ji převařil, protože jsem očekával, že z ní budu v noci dělat malému Sunar. Pro ohřívání jsem použil skleničku z tlakově litého skla, tedy nádobu s extrémně hladkým povrchem. Na poloviční výkon (vyzkoušeno - magnetron se střídavě zapíná a vypíná, takže se voda za normálních okolností pohybuje kolem bodu varu delší dobu) jsem to celé pekl asi pět minut a myl jsem u toho nádobí. Nic se nedělo. Tak jsem přidal výkon...
O přehřívání kapalin v mikrovlnce jsem přitom shodou okolností četl jenom pár dní předtím, vždycky jsem to ale považoval za natolik nepravděpodobný jev, že jsem to neřešil. Asi to ale je jednodušší než jsem čekal. Viz vysvětlující stránka i s videem.

Chvíli se nic nedělo, tak jsem jen pozoroval. Pak se ale ozvala rána a ve skleničce zbylo necelých půl deci vody, zbytek vyprsknul nebo se vypařil. Strašně jsem se polekal, okamžitě vypnul mikrovlnku (pro jistotu i ze zásuvky, kdoví kam to nacákalo) a šel to sdělit ženě - ta mě uvítala slovy: "co jsi zase zničil?".
Shrnutí: zážitek to byl zajímavý, jsem ale rád, že to bouchlo už v té mikrovlnce, ruce už mám opařené dost. Takže si dávejte pozor - já už asi budu vždycky do podezřelých nevařících skleniček v mikrovlnce něčím z dálky šťouchat.

20 února 2007

Samopokoření Airbusu

Zajímavý analýza současných problémů Airbusu. A možná tak trošku i obraz současné Evropy.
American Thinker: The Self-Humiliation of Airbus

FIA GT: Janis, Enge join Scuderia Ecosse

Crash.net informoval že Tomáš Enge a Jarek Janiš pojedou FIA GT ve Ferrari 430 v týmu Scuderia Ecosse. Tedy špičková stáj ve třídě GT2, poměrně slušná šance třídu vyhrát. Gratuluji, ačkoliv bych je oba rád viděl někde výše...
FIA GT: Janis, Enge join Scuderia Ecosse

15 února 2007

Proč nepotřebujeme povinné zimní pneumatiky

86 procent lidí prý chce zavedení povinných zimních pneumatik. Je to zajímavé, zejména vzhledem k tomu, že za tuto zimu nějak více a trvaleji sněžilo jen dvakrát (a o povinných zimních pneumatikách se mluvilo zejména tehdy). V listopadu dokonce Mladá Fronta DNES doporučovala: Na Dušičky a Velikonoce nové gumy. V lednu se již naštěstí mluvilo o něco rozumnějším zákazu používání letních pneumatik jen na sněhu. Osobně si myslím, že to je hloupost a můj názor stojí zejména na těchto argumentech:
  1. Výrazně lepší jsou zimní pneumatiky pouze na sněhu nebo břečce. Na ledě asi taky, ale tam "nula od nuly pojde". Na suchém asfaltu je i za nízkých teplot letní pneumatika výkonnější - sice mrazem tvrdne (jak neopomenou zmínit všichni výrobci a prodejci pneumatik), ale méně "prořezaná" kontaktní plocha se méně bortí a kroutí. Za mokra je to paradoxně ještě horší - jemné drážky a samozamykací lamely v zimní pneumatice odvádějí vodu hůře než pevné bloky a široké drážky pneumatiky letní. Důkazem může být tento test německého časopisu AutoBild. Za podmínek například z 10.1.2007 (teploty mezi +11 a +15 °C) bude naopak zimní pneumatika výrazně nebezpečnější.
  2. Je rozumné přísněji trestat ty, kteří způsobí na sněhu na letních pneumatikách nehodu. Pokud ale někdo na sněhu nejezdí (a je schopen tento závazek dodržet), tak nevidím důvod, proč by měl přezouvat (v jedné internetové diskuzi mi oponent navrhoval že takoví mají možnost uložit SPZ do depozitu...). Pokud někdo potřebuje při náhlém sněžení na konci října dojet do pneuservisu, ať si dojede a soustředí se raději na řízení než na hledání maskovaných silničních kontrol kontrolujících obutí.
  3. Pokud bude takzvaná celoroční pneumatika vyhovovat zákonu, jistě bude často využívána. Pro letošní styl zimy je to pravděpodobně rozumné řešení, dokonce mnohem lepší než čistá zimní pneumatika, pro libovolné léto je to katastrofa.
  4. Jakkoliv to příznivci povinného přezouvání rádi vyvracejí, používání dvou sad nese určité náklady navíc. Je to buď investice do druhé sady ráfků anebo náklady na přezutí jediné sady ráfků se zvýšeným opotřebením přezouvaných pneumatik. Dále je nutné nepoužívanou sadu někde uskladnit. Letní pneumatiky se v zimních podmínkách opotřebovávají méně než zimní pneumatiky v podmínkách, které například letos panují.
Prostě a jasně - kdo jezdí na sněhu nebo břečce na letních pneumatikách více než je nezbytně nutné pro dojetí do pneuservisu je idiot. V ostatních případech se ale chová racionálně, ekonomicky a bezpečně. Loni bylo asi více případů z první skupiny, letos bude "mezi Dušičkami a Velikonocemi" bezpečně převládat druhá možnost. Časově určená povinnost je tedy naprostý nesmysl. Povinnost určená podmínkami (na sněhu, na břečce, při nízkých teplotách) je těžko definovatelná. Věřme tedy řidičům, trestejme trestuhodné idioty, ale nenuťme ty rozumné aby se museli cítit jako iracionální blbci pokládající pásy drahé gumy na suchý asfalt.

14 února 2007

Rádio Jerevan aneb co všechno včera havarovalo v Moskvě

Média mají s letadly věčný problém - běžný redaktor možná tuší, že existuje nějaký Boeing a Airbus, nejvíce jej ale zajímají když nouzově přistávají kvůli nějaké prkotině. Tady začíná práce novináře, který celou věc maximálně rozmázne aniž by čemukoliv rozuměl. Zejména když nemá dost času a chce svým čtenářům něco předhodit co nejdříve.
Vrcholem všeho byla včerejší havárie letadla na moskevském letišti Vnukovo. Média nejdříve hlásily, že havaroval Airbus A310 na cestě do Berlína. Tedy widebody pro nějakých 200 pasažérů. BBC následně upřesňuje, že to bylo nákladní letadlo. Ruské vládní orgány upřesňují, že v letadle byli pouze tři členové posádky (trošku málo na A310, pakliže to skutečně nebylo cargo), a že to byla A310 (tady si už nejsem jistý, jestli to spletla i vláda, nebo to média domyslela. Spiegel Online hlásí, že to byla A310 společnosti Germanwings (ano, Germanwings létají v tuto dobu z Vnukova do Berlína, ale linku operují Airbusem A319, tedy od A310 diametrálně odlišným strojem. Navíc že by byl linkový stroj bez pasažérů? Z Vnukova létají ještě další dvě společnosti - Air Berlin používá Boeing 737-300 a Aeroflot Airbus A-320). Objevují se první zprávy o tom, že to byl soukromý stroj. Německá televize mezitím hlásí, že to byl nějaký low-cost s A310 (nevím o žádné nízkonákladovce s A310) a že havarovalo ještě jedno letadlo, a to sice Challenger - tedy určitý náznak pravdy v hromadě dezinformací. Germanwings popírají, že by šlo o jejich letadlo.
Sky News hlásí, že nešlo o A310 (konečně), ale o menší letadlo. CNN pravdu zase o něco vzdaluje - hlásí Bombardier LearJet - tedy malý bizjet, zhruba osmkrát menší než původně hlášený A310. iDnes píše, že to měl být původně Airbus, ale že to bylo popřeno - toto vtipně doplní ilustrační fotografií Boeingu 747. Německý kanál N-TV hlásí Bombardier Challenger 60 (což je asi nějaký hybrid LearJetu 60 s Challengerem 600?). Nakonec se upřesňuje, že šlo o společnost Ford Aero a jejich Challenger 600. Čekám, kdy se objeví zpráva, že to je Ford Tri-motor. Trošku zpestření do stabilizované situace vnáší zpráva, že se jednalo o Challenger 850, tedy o něco větší stroj. Situaci uklidňují Airliners.net zveřejněním fotky postiženého stroje:


Belgický list De Standaard ukončuje spekulace: "Letoun bez posádky havaroval v Moskvě".

Čerpáno také z fóra na Airliners.net.

11 února 2007

8 způsobů jak u osobního automobilu snížit emise CO2

  1. Zrušte co nejvíce omezení rychlostí. Přechodné omezení rychlosti znamená zbytečné převedení kinetické energie na teplo a po jeho skončení opět zbytečné získání této energie zpět spálením benzínu. Jindy omezení rychlosti znemožňuje motoru pracovat v optimálním režimu.
  2. Zrušte příčné prahy. Před příčným prahem se musí výrazně brzdit - to znamená opět převedení kinetické energie na teplo, opotřebení brzd, spojky, převodovky a tlumičů (do jejichž výroby byla vložena spousta energie) a následně akcelerace zpátky. A akcelerace je zlo.
  3. Zrušte přechody pro chodce - automobily nebudou muset zbytečně brzdit a zase zrychlovat, chodec si bude moct být jistý, že to auto nezastaví, což je jistě lepší stav než když to neví a buď riskuje svůj život, nebo nechá vůz úplně zastavit, což je naprostá CO2 bomba.
  4. Zrušte povinné svícení ve dne. Ušetří se tak až 3% paliva, tedy i emise CO2, navíc soustava motor-alternátor-žárovka využívá fosilní paliva velmi velmi neefektivně. Možná se tím sníží bezpečnost, ale když nesnížíme emise CO2, "tak chcípneme všichni".
  5. Zakažte stodvacítky a jim podobné.
  6. Zrušte povinnou výbavu. Rezerva a žárovky jsou zbytečné (stejně je málokdo umí vyměnit) a při větším množství najetých kilometrů se jejich zvýšená hmotnost projeví.
  7. Zrušte EuroNCAP. Je to sice hezké, že máme automobily, které jsou optimalizovány na standardní crash test, tato optimalizace ale výrazně zvyšuje hmotnost a tedy i emise CO2. Preferovat vlastní bezpečnost před snížením emisí je sobecké.
  8. Berte stopaře. Tím se sníží emise na člověkokilometr.

08 února 2007

Rychlost zabíjí

A proto bude demonstrace stáje F1 Ferrari v Melbourne rychlostně omezena na 60 km/h. U nás na Českomoravské asi svištěli trošku rychleji. Jenomže to jsme ještě neměli bodový systém...
autosport.com - the Daily Grapevine: F1: Speed limit for Ferrari demonstration

07 února 2007

Politicky korektní ostrá jídla

Mám rád ostrá jídla. Docela často si v restauraci nebo v kantýně dávám jídlo, které svým názvem slibuje, že bude ostré. Prakticky vždycky jsem ale zklamán - naposledy v pondělí jsem si dal (také z důvodu tragického výběru v naší kantýně) mystický "Katův šleh". Nepálil, s přivřenýma očima by se dal nazvat "lehce pikantním" (pokud se držím významu podle slovníku cizích slov - mající jemně pálivou chuť. Namátkou vyhledané recepty obsahující slovo pikantní v názvu ovšem obsahovaly maximálně špetku pepře nebo jen česnek). Měl jsem pocit, že jsem byl podveden - kdyby se to jmenovalo "Katovo pohlazení" případně "Katův eurošleh", pravděpodobně bych věděl co mám očekávat, takhle jsem očekával jídlo, které když jsem si jej objednal v jedné hospodě tuším v Dobříši, tak jsem si k němu musel objednat postupně tři piva. A to se mi stává pořád - když je něco "pikantní", tak to nepálí vůbec, když je to "ostré", tak to pálí jemně.
Mám trošku pocit že důvodem je strach kuchařů, že si hosté budou stěžovat. To se dá snadno vyřešit například nějakými značkami, jako jsou třeba na hotovkách od Uncle Ben's. Ale skutečně nerozumím, proč by měla být jídla jako katův šleh, penne all'arrabbiata, chili fazole z Lidla, chilli guláš nebo cokoliv jiného svým názvem jasně naznačující pálivost politicky korektní a nepálivé. A pokud nemáte pálivé rádi, tak katovy šlehy nežerte, nebo si aspoň nestěžujte na svoji vlastní hloupost a změkčilost.

22 ledna 2007

Filozofie řízení: Podélné parkování pro přemýšlivé

Podélné parkování je poměrně častým postrachem začínajících řidičů. Já sám jsem se s ním v autoškole nepotkal ani jednou (a přitom například v Británii je povinnou součástí testu s tím, že dotek kola s obrubníkem znamená předčasný konec zkoušky), v prvních řidičských letech v Ostravě velice zřídka (před domem jsme parkovali šikmo) a až větší frekvence ježdění po Praze mě rychle donutila s tím něco udělat. A moc mi to nešlo, dokud jsem si neujasnil několik základních principů.
Myslím si, že relativní obtížnost podélného parkování pramení z těchto specifik:
  1. Couvání není úplně přirozený způsob pohybu auta a je u něj nutné přemýšlet úplně jinak: vůz se sice stejně jako při jízdě dopředu otáčí kolem bodu někde vedle vnitřního zadního kola, při couvání je to ale mnohem více patrné, zejména díky vybočování přední části.
  2. V různých fázích parkování je nutné se soustředit na různá místa - a to vede k přehnané snaze sledovat všechno najednou, a to se dost dobře nedá zvládnout.
  3. Podélné parkování často na chvíli zablokuje průjezdný pruh, což stresuje parkujícího řidiče. A přitom není proč - když se to nepovede, tak většinou není problém nechat vytvořenou kolonu projet, vyjet ven a zkusit to znovu. A pokud někdo troubí, tak je to idiot, který má malý penis a neumí podélně parkovat dodnes.
Exaktní pravidla pro paralelní parkování existují, ve skutečnosti se ale mnohem více hodí mít cit a praxi. Sám sice rozhodně nejsem mistr v parkování, pokusím se ale nabídnout pár rad, jak na to. Pro ilustraci jsem použil vůz Škoda Octavia, abych se přiblížil masám. A bylo to taky příjemné cvičení na ovládání kreslítka Google SketchUp.

Základní principy
Nejdůležitější je vjet co nejlépe napoprvé - popojížděním dopředu a dozadu je možné něco málo získat, ale je to velmi neefektivní. Celý postup jsem rozdělil do čtyřech fází, v každé z nich se pozornost řidiče upírá na jinou část vozu a řidič vykonává jiné operace.

Výchozí postavení
Na začátek je nutné uvést vůz do počáteční pozice - paralelně s autem před parkovacím místem, poměrně blízko (pozor na zrcátka). Automobil se otáčí (jak jsem už výše zmínil) kolem bodu někde vedle vnitřního (v našem případě pravého) kola. Proto stačí zastavit tak, aby osa zadních kol byla zhruba na úrovni zadní hrany sousedního vozu. Teoreticky může být i trošku více vepředu, je pak nutné být opatrnější a hlídat si o jeden bod více. Pokud jsme dobře nastavení, můžeme pokračovat - začít pomaličku couvat a teprve pak (šetří to pneumatiky a posilovač řízení) otočit volantem minimálně jednu otáčku doprava.

Klíčový bod: pozice osy zadních kol oproti zadní hraně sousedního vozu.
Co si hlídat: provoz zezadu, zejména nepředvídatelné chodce a cyklisty.
Zatočení
Ve druhé fázi je nutné natočit vůz do správného úhlu. Pokud bylo auto správně nastavené, není nutné hlídat odstup od vozu po pravé straně. Co je nutné sledovat je levý přední roh, který vybočuje poměrně značně doleva. Správný úhel je právě to, co je na podélném parkování nejtěžší. Jako vodítko lze použít prodlouženou levou hranu vašeho stroje, která by měla směřovat zhruba k pravému světlu vozu za zvoleným parkovacím místem. Jakmile je úhel dosažen, stačí srovnat řízení a chvíli nerušeně couvat dozadu.

Klíčový bod: úhel natočení.
Co si hlídat: levý přední roh, který vybočuje.
Srovnání
A dozadu můžeme couvat až do chvíle, kdy je zřejmé, že můžeme začít vozidlo srovnávat s obrubníkem. Nutné je aby se pravý přední roh a levý zadní roh předního auta při srovnávání minuly. Velmi vhodné je, aby se při dokončení manévru dostalo pravé zadní kolo co nejblíže obrubníku.

Klíčový bod: Pravý přední roh vašeho stroje a levý zadní roh vozu před parkovacím místem.
Co si hlídat: pravý zadní roh a obrubník.


Dokončení
Pak už je to jednoduché - srovnat automobil tak, aby byl rovnoběžně s obrubníkem, byl mu co nejblíže a zároveň nedošlo k dotyku s vozem za vámi. Nakonec je poměrně vhodné se do vzniklé mezery nastavit tak, ať zase vyjedete a zároveň ať vyjedou sousední auta.

Klíčový bod: odstup od zadního vozu.
Co si hlídat: zachování možnosti vyjet ven pro všechny zúčastněné.
A jak z toho ven?
Vyjet ven je většinou jednodušší z jednoho jediného důvodu - je to trošku více intuitivnější. Stačí couvnout dozadu co nejvíc to jde, mírně přitom točit volantem doprava. Pak zařadit jedničku, volant na levý doraz a pokusit se vyjet. Pokud to nejde (pravý přední roh versus levý zadní roh vozu před vámi), tak to zkusit ještě jednou - couvnout, mírný pravý rejd, plný levý a ven.

Bonus: parkování čumákem napřed
Parkování přední částí auta napřed dává smysl jen ve dvou speciálních případech - když je mezera mezi auty dostatečně velká, nebo když je možné vyjet doprava o něco dále než kam chceme zaparkovat (pokud je ale v cestě obrubník, tak to pneumatikám moc nesvědčí). Obojí snad ale není nutné vysvětlovat.

Závěr
Snad vám mé rady alespoň trošku pomohly a zbavíte se toho zbytečného stresu, které může podélné parkování představovat. A třeba v něm naleznete i potěšení, budete se pokoušet vejít do menších a menších mezer a zaparkovat blíže a blíže obrubníkům. A právě o hledání dokonalosti by řízení auta mělo být.