Viva globalization!

Koupil jsem si další hodinky. Po roce. To je myslím slušný výkon, navštěvovat fórum na serveru Chronomag.cz, mít v RSS čtečce tento, tento, tento a tento blog, a rok si přitom nekoupit hodinky. No, nebyl to úplně rok, ale něco přes rok trvalo, než jsem si je konečně mohl nasadit na ruku. A jsem velmi spokojený.
Moje spokojenost s mými prvními mechanickými hodinkami se musela promítnout i do dalšího nákupu. Postupně jsem zaměřil svou pozornost na vintage Seika, zejména na model 6117 Navigator/Worldtimer – automaty s GMT ručkou. Jak ale čas běžel, zaujaly mě také staré chronografy této japonské značky – kalibry 6138 a 6139. Nakonec se mi nejvíce zalíbil model 6138-3000: velký elegantní chronograf ze sedmdesátých let.
Nějakou dobu jsem je sledoval na eBayi, postupem času jsem na některé přihodil, ale většina z nich se vyšplhala na hodnotu, kterou jsem nebyl ochoten zaplatit. Jednou jsem ale ráno zjistil, že jsem se stal majitelem ne úplně ideálních 6138 – na fotkách vypadaly docela OK až na jednu puristickou vadu. Tou byly červené ručky chronografu, které byly na originálu žluté. Hodinky také neměly pásek, jedna z dírek na stěžejky byla zarezlá a vůbec prodejce doporučoval celkový servis. Ale cena byla vynikající.
Hodinky dorazily ze Singapuru poměrně svižně, bohužel ale na špatnou adresu. Tou byla vyclívací pošta na Plzeňské ulici na Praze 5. Tam jsem tedy absolvoval s krajním odporem protekcionistickou odyseu: celnice-vyclívací pošta-celnice-normální pošta-celnice-vyclívací pošta (naštěstí všechno rozložené do dvou pater jedné budovy). Konečně jsem je měl v ruce…
… a prvním dojmem bylo bohužel zklamání. Červené ručky byly přebarveny velice neuměle, hodinová ručka chronografu běžela i když chronograf stál (což je prý u těchto hodinek běžná vada - prokluzující brzda), hodinky byly skoro tiché a špatnému stavu strojku nasvědčovala i velmi špatná rezerva chodu. Na druhou stranu bylo sklíčko bez škrábanců, podobně jako pouzdro - tam by se sice něco málo našlo, ale v mezích normy.
Pokusil jsem se najít kompetentního hodináře v Česku – našel jsem, ale nabídnutá cena servisu už z hodinek nedělala moc výhodný nákup. Už jsem se jich chtěl zbavit, ještě jsem ale vyzkoušel radu, na kterou jsem narazil právě na Chronomagu: obeslat prodejce vintage Seiko na eBayi, kteří je často prodávají již servisované.
Od všech, kterým jsem napsal, jsem dostal odpověď. Nejvýhodnější nabídku jsem dostal z Filipín - a cena byla velmi lákavá. Rozhodl jsem se to risknout a hodinky odeslal na jejich další cestu do jihovýchodní Asie.
Po necelém měsíci se vrátily – ručičky chronografu jsou žluté, hýbou se když mají, nehýbou když nemají. Pěkně tikají, jdou moc hezky, při pohybu ruky se hlasitě hlásí rotor samonátahu (jaký rozdíl proti jednosměrnému rotoru Miyoty 8125 na mých Invictách) a rezerva chodu je také dramaticky lepší. Akorát ještě nemají pásek. K doplnění jejich globální image tedy kupuji v Polsku, kde se zrovna dočasně nacházím, hezký černý kožený pásek s bílým prošitím německé firmy Horido. A jsem zase na nějakou dobu uspokojen…

Co jsem to tedy i se všemi dalšími investicemi výhodně pořídil? Japonské hodinky zakoupené v Singapuru, servisované na Filipínách, dovybavené německým páskem zakoupeným v Polsku jsou jedním z prvních automatických chronografů vůbec – základní strojek 6139 byl v tomto prestižním hodinářském boji předstižen o pár měsíců pouze kalibry Zenith El Primero a Chronomatic - verze 6138 pouze přidala hodinový registr. Obecně mají pověst kvalitního a trvanlivého kalibru, což mě přesvědčilo právě k tomuto nákupu. Pod plochým minerálním sklem ale nemají klasickou vteřinovku – velká vteřinová ručka se pohybuje pouze když běží chronograf, v tomto případě ji doprovází i spodní 30minutová ručka (skáče po minutách) a horní 12hodinová (plynule). Horním tlačítkem je možné chronograf zastavit a opět rozběhnout, spodním je možné zastavené ručky vrátit do jednomyslné severní polohy. Kromě obousměrného samonátahu je možné péro dotáhnout i korunkou, která navíc po vytažení do první polohy nabízí rychlé seřízení data (točením na jednu stranu) a dne v týdnu (točením na druhou stranu). Kromě anglických názvů dnů tato varianta nabízí také římské číslice – a to ne úplně tradiční: I, II, III, IIII, V, VI a červený obdélníček pro sedmý den týdne (na fotografiích); jiné varianty nabízejí i jiné jazyky a písma jako je například kanji. Datum je zobrazeno velmi elegantním a retro fontem. Hodinky to jsou velké – můj kus má 42 mm průměr, nezanedbatelná je také výška pouzdra - pod některé košile se jim moc nechce. Na masivním zadním šroubovacím víčku se kromě názvu kalibru, slibu voděodolnosti (bejvávalo) a nezbytného „stainless steel“ skví i sériové číslo, které prozrazuje, že hodinky byly vyrobeny v dubnu 1972. Nejpopulárnějšími variantami jsou ovšem modely Bullhead, ve kterých je kalibr otočen o 90 stupňů, takže tlačítka a korunka trčí jako býčí rohy nahoře, subciferníčky tvoří oči a netradiční datum a den v týdnu zbytek dobytčí hlavy, a model 6138-7000 s logaritmickým pravítkem; oba modely bohužel dosahují astronomických částek, což mě zejména ve druhém případě velice mrzí.