25 září 2012

Čas na krátké kalhoty


"Pocit, že ti je zima, je jenom psychoblok" nebo tak nějak to říkal kolega, který chodil v zimě do práce v krátkém tričku a konec konců se pak po práci chodil koupat do Vltavy. Já jsem si myslel, že to je blbost a neplánoval se vzdát své horké sprchy. Pak jsem ale jednu zimu chodil ven odhazovat sníh v kraťasech a tričku a zjistil jsem, že se to dá vydržet a že ta horká sprcha je pak ještě o kus lepší. A další léto jsem si řekl, že zkusím chodit v kraťasech do práce tak dlouho jako to půjde. A ono to šlo, a tak až na šest hodně mrazivých dnů na začátku února a dny, kdy mi to společenské konvence nedovolily, chodím v kraťasech více než třináct měsíců. Na Levisky, které jsem si krátce předtím koupil, se od té doby práší.
Určitě se budete ptát proč to dělám - a odpověď bude trošku složitější. Začal jsem prostě z hecu, zajímalo mě co vydržím. Loňské září bylo v pohodě, to bylo prostě počasí na kraťasy. Říjen byl už náročnější a asi jsem si tehdy vytrpěl nejvíce. V prosinci jsem pak omezil nošení mikyny při kladných teplotách a v lednu někdy i při záporných. To už jsem si to užíval - byl to fakt jenom psychoblok. Občas se objevila chvíle, kdy jsem zapochyboval a začal jsem zimě podléhat, ale stačilo se rozhlédnout po zastávce, najít tam někoho, kdo v kabátu, čepici a rukavicích klepe kosu a bylo zase hej. Musím ale podotknout, že jsem typicky během cesty strávil venku tak deset až patnáct minut a pak jsem se mohl na chvíli ohřát. Třeba v tramvaji.
Když jsem přišel domů nebo do práce, tak mě oblilo tak slastné teplo, že jsem se hned zase těšil, až se ochladím, abych se zase zahřál. Paradoxně rána byla jednodušší než večery, kdy jsem unavený odcházel z práce do té zimy venku. Ale nesměl jsem na to myslet!
Zásadně se zlepšil můj pohled na předpověď počasí - ta se zjednodušila na dva stavy - "hezky" a "výzva". Najednou mi počasí nemohlo pokazit náladu. Profit.
Horké sprchy jsem se nevzdal, zůstala mým každovečerním potěšením před tím, než jsem si šel lehnout pod tenkou letní peřinu.
S čím jsem se jako asociál vyrovnával špatně byla touha oteplenců se mnou mluvit. "Není vám zima?" "Je!" - jako byla mi zima, ale moc mi to nevadilo. Snad deset lidí mělo starosti o moje kolena: "Vy jste ještě mladý člověk, ale...". A to vůbec nemluvím o tom co jsem si za zády vyslechnul, když jsem procházel kolem střední hotelové školy, která je kousek od práce. Ale i to nakonec tak nějak zahřálo.
Rýmičku jsem nakonec nepřekonal a jednou jsem ji prodělal. Dopřál jsem si na pár dnů druhou vrstvu na horní část těla a bylo to pryč. V každém případě to bylo lepší, než obvyklý měsíc chrchlání v kuse.
A pak přišlo jaro. Za chvíli začaly být kraťasy mainstream a mně začalo být horko. Subjektivně bych řekl, že mi bylo více horko než předtím. Spal jsem jenom v trenkách pod prostěradlem. A došlo i na tu studenou sprchu - já jsem byl s tou horkou takový vůl!!!
No a teď je září, zase se ochlazuje, kraťasy jsou ve výprodejích a já se začínám cítit jako ryba ve vodě. Už zase potkávám známé v kabátech, kteří nevědí jak mě to "jak tě vidím, tak je mi zima" zahřeje. Hele, jděte do toho, nevíte o co přicházíte!

18 dubna 2012

O úspěšnosti centrálního plánování vzdělávání

Asi před třemi lety jsme se pomalu začali těšit na stěhování do nového domu kousek za hranicemi Prahy. Ale jednoho večera přišla žena s tím, že jí známý řekl: "vyjel jsem si data ze staťáku, porovnal s kapacitou škol a myslím, že se tam ten váš mladší kluk nedostane do školy". Říkal jsem si, že je nějak moc chytrý a že "se" to nějak zařídí - času je dost, kluk se na podzim narodil a než půjde do školy, to ještě potrvá. Problém jsem diskontoval někam do podvědomí.
Střih. 2012. Spokojené bydlení na vesnici nám ruší informace o tom, že od školního roku 2013/14 nebudou obě okolní obce, ve kterých jsou základní školy, zapisovat prvňáčky z jiných obcí. Známý měl pravdu.
Problém si uvědomuje i vedení obce, která by měla místo pro prvňáky zařídit. Jako první varianta řešení je umístění dvou tříd do právě rekonstruovaného kulturního domu. Ano, obec s rozpočtem sedm miliónů korun ročně vlastní a rekonstruuje kulturní dům. Proč? Protože dostala dotaci na rekonstrukci kulturního domu přece. A udělá se v něm škola? Neudělá, protože dotace byla přece na rekonstrukci kulturního domu a ne školy. Nehledě na to, že občané obce, kteří si kulturní dům "těmahle rukama" vystavěli v Akci Z v něm chtějí mít plesy. A hospodu. Protože jedna je zaprděná, druhá je zakouřená a třetí moc daleko. A drahá. A navíc: "vy tady bydlíte jenom chvíli, vůbec nerozumíte tomu, co vesnice potřebuje".
Situace je mimochodem podobná i se školkou, je plná, pojme sotva předškoláky. Plán na rozšíření je, stavební povolení taky - jen ta dotace jaksi nevyšla, takže se školka nerozšiřuje. Že by se rozšíření školky zaplatilo ze "školkovného"? Předškoláci přece mají školku zdarma, školka je tedy prakticky bez příjmů. A je jich hodně, předškolákem je totiž ten, kdo by do školy měl jít příští rok. A i když tam třeba nepůjde, další rok bude přece taky předškolák. Levné rozšíření pomocí kontejnerů vypadá slibně jen do chvíle, kdy se zjistí, že hygienické normy umožňují v kuchyni vařit pouze 30 dětem, 31. mezní dítě již vyžaduje úplně jiné technologie. Zamítnuto.
Zpátky k základním školám - padají další návrhy. Odpolední vyučování? Zakazuje zákon. Vozit děti autobusy směrem ven od Prahy? Středočeský kraj má totiž míst ve školách dostatek, jen jsou jaksi nerovnoměrně rozdělené. V prstenci kolem Prahy má prý v roce 2013 chybět více než 130 tříd. Podle materiálů kraje ale problém neexistuje. Nebo se o něm zprávy jen nezmiňují. Kraj situaci považuje za problém obcí, které dovolily příliš velkému množství lidí vybrat si, kde chtějí bydlet. Stát sice na webu ke sčítání lidu slibuje že:
Podle dat ze sčítání (a navazujících projekcí obyvatel) lze snadno vypočítat, ve kterých lokalitách budou v příštích letech školní či předškolní děti a kolik jich bude. Získáme tak informace, jaká bude nutná kapacita tříd ve školkách a školách případně, kde bude potřeba školky otevírat, a kde rozhodně není dobrý nápad školku či školu zavřít.
, ale státu už nějak nevěřím.
Pokud by se ale stát přece jen rozhodnul situaci nějak řešit, měl bych pár tipů, jak by se to dalo udělat:
  • Nedávat obcím dotace, ale zvýšit jejich podíl na vybraných daních. Ať má možnost investovat do aktuálně potřebných věcí namísto věcí, na které jsou právě dotace.
  • Nedávat peníze školám, ale žákům. Ať si jejich rodiče rozhodnou, zda chtějí dát dítě do školy nebo školky státní, soukromé nebo třeba církevní.
  • Neměřit potřebnost školky pro dítě tím, kdy se narodilo. Mezi dvěma lety školky zdarma pro předškoláka a dvěma lety soukromé školky je šestimístný rozdíl.
  • Ubrat ze svých nesmyslných norem. Rodiče dokážou posoudit kolik decimetrů čtverečních zahrady na dítě je dostatek. A ocení, když se jejich dítě do školky dostane, i když v kuchyni nebude samostatná místnost na zeleninu.
Stručně: nechte nás o něco málo více na pokoji.

24 března 2012

Sbohem ČSA

Měl jsem České aerolinie vlastně vždycky docela rád. Za posledních devět let jsem s nimi letěl dvaaosmdesátkrát. Do cíle jsem se včas nedostal jednou, ale za to ČSA nemohly a naopak ochotně zorganizovaly dopravu v nejbližším možném termínu. Vzpomínám na ně jako na aerolinky s padesáti letadly, ze kterých byly čtyři starší ale důstojné Airbusy A310 létající přes Atlantik i na Blízký východ. A spousta 737 klasické generace - jeden z nich byl tuším i poslední vůbec vyrobený Classic. Jako častý cestující jsem sbíral body a občas si užíval drobné výhody z toho plynoucí - možnost vyhnout se frontě u check-inu, Martini Bitter v salónku na Ruzyni a občas i upgrade do business třídy. A tam byla myslím velká síla - program OK Plus byl velkorysý a palubní servis byl na úrovni.
Pak se něco stalo - ten stejný člověk, který možná pomohl tomu, že jsem nemusel na vojnu, pořídil výrobky koncernového podniku Airbus řady 320 - a zároveň se v té době začalo něco kazit. V salónku přestalo být Martini Bitter. V ekonomické třídě dokonce svého času nebylo ani pivo. Upgrade byl omezený jen na určité třídy. Pak ještě na další třídy. Pak se za něj platilo mílema. Salónek na stříbrnou taky jenom za míle. Začaly mizet lety. A letadla. Širokotrupé Airbusy zmizely úplně. Sedmtřisedmiček ubylo. Snad jenom výrobní palubní personál a Vltava po dosednutí na Ruzyni zůstaly.
Pokud to šlo, létali jsme s OK dále. Občas bylo třeba si koupit letenky do kříže, protože ceny na krátký byznys let byly zabijácké. Občas bylo dokonce lepší si koupit letenku od code-share partnera. A občas bylo třeba letět s úplně někým jiným, protože proč by ČSA létaly třeba do Londýna.
Přesto jsem měl ČSA pořád rád. Když loni a letos představily hned dva retrojety, byl jsem nadšený. Obzvlášť ten v barvách Tu-104 mi udělal radost. A těšil jsem se, že bude i jeden s červenou směrovkou s nápisem OK JET.
Teď už si ale nejsem jistý, že se ho dočkám. A je mi to vlastně jedno. ČSA mě podrazily. Změnily podmínky FF programu OK Plus tak, že pokud většinu svých mil neutratím do podzimu, seberou mi je. A pokud s nimi od května do října nepoletím seberou mi všechny. Ty míle, které jsem si sbíral na nějakou velkou cestu, až budou děti zůstat déle u babiček - nebo až si nalítám další míle, abychom mohli letět všichni. Teď to ale nejde, naštěstí je tady možnost si míle vyměnit za nějaký "dárek". Výběr je sice omezený, ale nakonec si něco, pro mě ve srovnání s cestou dost přízemního, vybírám. Díky rozhořčení kolegů vím, že nabídka dárků trvá jen do konce týdne - a ČSA mi to dokonce mailem v pátek, tři dny před koncem, laskavě sdělí. Jsem naštvaný, jakkoliv asi rozumím tomu, co se děje - frequent flyeři jsou účetně závazky budoucích období a s ČSA se v nejbližší době "něco" stane. Po tom, co se stalo Malévu, už věřím, že ČSA soukromí dopravci nahradí. Na služebku se dostanu - možná bude kvůli špatným časům trvat o den nebo dva déle, ale to se dělo už v poslední době. Jen se pro mě létání zase o kus přiblíží běžné cestě tramvají do práce.

23 února 2012

Proč se v letectví používá UTC?

Protože by v tom byl jinak bordel.
Příklad:
Let OK 905 odstartuje z letiště Šeremetěvo (SVO) ve středu 23.45 moskevského času - kromě země, kde zítra znamená již včera, je Rusko nyní také zemí, kde zima znamená již léto, a letní čas je tak možné použít celoročně. Krátce po startu nastane půlnoc a tedy čtvrtek. Ovšem jen do chvíle, kdy letadlo přeletí hranice s Běloruskem, které používá zimní čas a je tam tedy ještě středa. Nad Běloruskem nastane čtvrtek a tento stav trvá na hranice s Polskem, kde nastane opět středa. A právě středu ve 23.30 letadlo dosedá na letiště v Praze.
A přitom se to všechno odehrálo v jednu únorovou středu mezi 19.45 a 22.30.