20 června 2009

Škola smyku v Mostě

K narozeninám jsem dostal poukázku na školu smyku v Mostě. Tu školu smyku, kterou jsem o pár týdnů dříve doporučoval jako dárek pro kamaráda. Domluvili jsme se tedy a minulou sobotu vyrazili pod hrad Hněvín.
Očekávání jsem měl smíšená - od teorie jsem nic moc nového neočekával, v praktické části jsem si chtěl hlavně vyzkoušet jaké to bude s vozem, který po třech a půl letech společného ježdění znám důvěrně. Samotný zkušební polygon pro mě novinkou nebyl - před pár lety jsem v rámci marketingové akce cigaretové značky West vodil po kluzných plochách polygonu v rakouském Teesdorfu různé Mercedesy (musel jsem tehdy podepsat papír, že jsem kuřák). O autu jsem si říkal, že ho znám dobře, už jsme spolu proklouzali dvě zimy (ty druhé dvě nebyl sníh), zvládli jeden automobilový slalom, na limitu projeli nejednu zatáčku a nejeden kruhový objezd.
Teoretická lekce zabrala zhruba dvě hodiny včetně přestávky a splnila to co jsem očekával. Tedy - bylo to profesionální, zábavné, interaktivní, ale nic nového jsem se nedozvěděl. Tím nechci říct nic špatného - obsah byl přiměřený, zjednodušení odpovídalo rozsahu kurzu a tomu, co jsou schopni běžné posluchači pojmout, ale přece jenom jsem byl už trošku dále.
Následovala ta zajímavější část - čtyři padesátiminutové bloky za volantem. Rozdělili nás na poloviny po dvanácti vozech, nafasovali jsme vysílačky a vyrazili na první cvičiště. V jednu chvíli polygon sdílelo šest skupin vozidel (dvě skupiny běžných kurzů, dvě s odpočtem bodů a dvě motocyklové), takže pořadí není fixní.
Jako první jsme se dostali na tu slavnou úhybnou desku, bez které si člověk ani body neumaže. Tedy - konstantní rychlostí s nohou na plynu se najíždí na desku, která "uhne" pod zadní nápravou na předem neurčenou stranu, čímž vyvolá přetáčivý smyk. Za deskou je kluzná plocha a případně se začnou objevovat vodní stěny, kterým je třeba se vyhnout. Úžasná zábava, ale v praxi jsem se s podobným smykem potkal akorát jedinkrát - ve vypůjčeném autě se zimníma vpředu, letníma vzadu a na čerstvém sněhu. Docela mi to šlo, takže sebevědomí neutrpělo hned na začátku.
Utrpělo až na druhém, relativně nejjednodušším, cvičení. Rozjet se na rychlost v, na daném místě dupnout na brzdu a zastavit. Na asfaltu, na kluzné fólii, zpátky možnost využít slalomovou trať. Najednou zjišťuji, že neumím brzdit - že jdu na brzdu moc opatrně, že na ní málo šlapu, že mám tendenci ubírat. Po několika opakováních se to lepší, nastupuji líp, opírám se až se opěradlo prohýbá a o zbytek se stará ABS. Ale špatný pocit zůstává. Zajímavý je taky "bazének", kde si člověk vyzkouší totální aquaplaning.
První blok po obědě byl rozdělený na dvě části. Nejprve jsme zkoušeli klasický losí test, tedy přejezd z pruhu do pruhu a zpět bez výraznější změny rychlosti. To jsem si opět užíval, kroucení volantem mi asi fakt jde a zvládám i nejvyšší rychlost, kdy musím při každé změně směru řešit jeden smyk (nedotáčivý-přetáčivý-nedotáčivý-přetáčivý). Následuje jeden výchovný losí test se špatným držením volantu, kdy instruktor nestačí vracet kuželky na své místo. Druhá polovina se odehrává na šikaně z kuželů z kopce, účelem je asi získat cit pro přenos hmotnosti.
Poslední blok byl královský - rovný úsek z kopce, pod kopcem zatáčka doleva, to vše pokryto kluznou fólií. Kdybych tady mohl strávit den úplně sám, asi bych se stal o hodně lepším řidičem - cvičení obsahují všechno: brždění na kluzkém povrchu z kopce, vyhýbání se překážkám, průjezd kluzkou zatáčkou, boj s nedotáčivým i přetáčivým (asi vlivem špatně nasazených pneumatik) smykem. V padesáti minutách jsem se asi o tolik lepším řidičem nestal, hrozně jsem si ale tuto syntézu a asi i nejreálnější část cvičení užíval.
No a to bylo všechno - asi toho bylo málo pro nějaké výrazné zlepšení. Ale zase toho bylo dost pro to, aby člověk pochopil, že za limitem se některé věci dějí trošku rychleji a složitěji než očekával.

02 června 2009

Jak vyrobit duhu

Duhu vyrobíte velmi snadno. Potřebujete jenom vodu a slunce na správném místě - a to ne v duši, ale přesně za vašimi zády, ideálně nějakých 40-42° nad obzorem (výpočet například zde). No a pak už jenom před sebou vodu nějak rozprsknout a je to. Jak rozprsknout nechám na vás, na fotce vlevo je to z hadice, profíci používají hasičská auta.
Jenom nevyrábějte Hnutí DUHA, jedno bohatě stačí.
Posted by Picasa