25 září 2012

Čas na krátké kalhoty


"Pocit, že ti je zima, je jenom psychoblok" nebo tak nějak to říkal kolega, který chodil v zimě do práce v krátkém tričku a konec konců se pak po práci chodil koupat do Vltavy. Já jsem si myslel, že to je blbost a neplánoval se vzdát své horké sprchy. Pak jsem ale jednu zimu chodil ven odhazovat sníh v kraťasech a tričku a zjistil jsem, že se to dá vydržet a že ta horká sprcha je pak ještě o kus lepší. A další léto jsem si řekl, že zkusím chodit v kraťasech do práce tak dlouho jako to půjde. A ono to šlo, a tak až na šest hodně mrazivých dnů na začátku února a dny, kdy mi to společenské konvence nedovolily, chodím v kraťasech více než třináct měsíců. Na Levisky, které jsem si krátce předtím koupil, se od té doby práší.
Určitě se budete ptát proč to dělám - a odpověď bude trošku složitější. Začal jsem prostě z hecu, zajímalo mě co vydržím. Loňské září bylo v pohodě, to bylo prostě počasí na kraťasy. Říjen byl už náročnější a asi jsem si tehdy vytrpěl nejvíce. V prosinci jsem pak omezil nošení mikyny při kladných teplotách a v lednu někdy i při záporných. To už jsem si to užíval - byl to fakt jenom psychoblok. Občas se objevila chvíle, kdy jsem zapochyboval a začal jsem zimě podléhat, ale stačilo se rozhlédnout po zastávce, najít tam někoho, kdo v kabátu, čepici a rukavicích klepe kosu a bylo zase hej. Musím ale podotknout, že jsem typicky během cesty strávil venku tak deset až patnáct minut a pak jsem se mohl na chvíli ohřát. Třeba v tramvaji.
Když jsem přišel domů nebo do práce, tak mě oblilo tak slastné teplo, že jsem se hned zase těšil, až se ochladím, abych se zase zahřál. Paradoxně rána byla jednodušší než večery, kdy jsem unavený odcházel z práce do té zimy venku. Ale nesměl jsem na to myslet!
Zásadně se zlepšil můj pohled na předpověď počasí - ta se zjednodušila na dva stavy - "hezky" a "výzva". Najednou mi počasí nemohlo pokazit náladu. Profit.
Horké sprchy jsem se nevzdal, zůstala mým každovečerním potěšením před tím, než jsem si šel lehnout pod tenkou letní peřinu.
S čím jsem se jako asociál vyrovnával špatně byla touha oteplenců se mnou mluvit. "Není vám zima?" "Je!" - jako byla mi zima, ale moc mi to nevadilo. Snad deset lidí mělo starosti o moje kolena: "Vy jste ještě mladý člověk, ale...". A to vůbec nemluvím o tom co jsem si za zády vyslechnul, když jsem procházel kolem střední hotelové školy, která je kousek od práce. Ale i to nakonec tak nějak zahřálo.
Rýmičku jsem nakonec nepřekonal a jednou jsem ji prodělal. Dopřál jsem si na pár dnů druhou vrstvu na horní část těla a bylo to pryč. V každém případě to bylo lepší, než obvyklý měsíc chrchlání v kuse.
A pak přišlo jaro. Za chvíli začaly být kraťasy mainstream a mně začalo být horko. Subjektivně bych řekl, že mi bylo více horko než předtím. Spal jsem jenom v trenkách pod prostěradlem. A došlo i na tu studenou sprchu - já jsem byl s tou horkou takový vůl!!!
No a teď je září, zase se ochlazuje, kraťasy jsou ve výprodejích a já se začínám cítit jako ryba ve vodě. Už zase potkávám známé v kabátech, kteří nevědí jak mě to "jak tě vidím, tak je mi zima" zahřeje. Hele, jděte do toho, nevíte o co přicházíte!