21 prosince 2008

Vox Amplug Bass

Na domácí cvičení na basu jsem si pořídil sluchátkový zesilovač Vox Amplug Bass. Nemůžu bohužel z technických důvodů cvičit nahlas, jakkoliv jsem ale zastáncem zkoušení nasucho, tak vím, že tam člověk neslyší úplně všechno; a potřeboval jsem zároveň něco, co se dá rychle rozbalit a rychle uklidit. Na něco podobného jsem čekal už delší dobu a že to udělal zrovna Vox, to byl jenom bonus.
Celé to bylo zabalené do běžného blistru, za který po mně chtěli v obchodě zhruba tisícikorunu. V balíčku byly kromě samotného zesilovače ještě dvě baterie AAA čínské výroby, o kterých se v manuálu píše, že mají sloužit k vyzkoušení funkčnosti, ale moc toho nevydrží (zatím ale drží). Paradoxem je, že k zesilovači Vox dostane člověk baterky s nápisem HI-WATT.
Nalevo to má třípolohový přepínač - vypnuto/zapnuto/efekt, kdy efekt je popsaný jako "comp/boost", je to ale spíše obyčejné zkreslení, a ani při menším gainu to nedělá to, co bych od kompresoru očekával. Při přepnutí na efekt naskočí oproti "čistému kanálu" dost hlasitost, takže na nějaké častější přepínání to není. Zkreslení nedokážu ohodnotit, u basy tomu nějak neholduju, při vyšším gainu ale kreslí i čistý kanál.
Zeshora jsou tři malé potenciometry - gain, tone a volume. Tone je v podstatě akorát tónová clona, takže k ničemu, nebýt jedné nepříjemné vlastnosti - docela to šumí, aby to nešumělo tak je třeba buď vytočit gain a stáhnout hlasitost, nebo použít tu tónovku za cenu zkreslení resp. ořezání výšek.
Kromě toho mi to ale zvukově přijde pěkné a účel to plní dobře. Litr mi za to přijde možná trošku moc, ale ty lacinější alternativy nejsou tak kompaktní a nedá se jim moc věřit. Celkově tedy spokojenost, doufám, že mě to někam pomůže posunout.

16 listopadu 2008

Tupolev Tu-154M ve službách ČSA

Nebojte se, kouř už nad Ruzyní (bohužel) vídat nebudeme. Jen jsem v T magazínu z roku 1987 narazil na článek o tom, jak ČSA nasazují tyto moderní letouny do provozu. Omlouvám se za kvalitu, byl jsem líný to scanovat, na obrázek je možné kliknout pro větší.

31 října 2008

Tempelhof

V červenci jsem se poprvé v životě podíval do Berlína - a jako správný letecký fanda jsem si našel aspoň malou chvilku na legendární letiště Tempelhof. Ten Tempelhof, který včera zavřeli. Moc času jsem na to neměl, ale byl jsem fascinovaný duchem toho místa - od historické stanice metra Platz der Luftbrücke, přes samotné náměstí s památníkem leteckého mostu během blokády města v letech 1948-1949, monumentálnost letištní budovy až po překvapivě útulnou a stylovou odbavovací halu. Hlavním dojmem ale byla ta rozpolcenost toho místa - gigantická brána do Třetí říše a zároveň naděje města při "technických potížích na dálnicích a silnicích k Berlínu", jak Sovětský svaz blokádu nazýval (všimněte si, že za výpadek ropy po podepsání smlouvy o radaru mohly také "technické potíže").Odbavovací hala je vyzdobena poměrně klasicky - na každém konci je pod stropem větroň, na zemi motory z různých letadel, včetně poměrně moderních turbofanů z regionálních jetů.
Ale i přes moderní přepážky je celkový dojem velmi "thirties" - v architektuře se nevyznám, ale je to do dnes naprosto elegantní, od osvětlení stropu, přes hodiny na čelních stěnách až po nápis "TOILETTEN".
Uprostřed byl prosklený stánek s expozicí různých projektů na znovuvyužití místa pro jiné účely. Jakkoliv pohnutky lidí chápu, tak mi z toho bylo stejně trošku smutno. Na rohu jednoho posteru byla propiskou napsáno: "Lass der Flughafen wie es ist, Ihr Idioten!". Málem jsem se podepsal...
Tak ještě jedno panorama na rozloučenou:


A parádní článek na planes.cz.

28 září 2008

Nejen planespotting na Google Maps

Google Maps nedávno aktualizovaly satelitní mapy (nejen) Prahy snímky s větším rozlišením - a jedny z mých prvních kroků po mapě vedly na Ruzyňské letiště. A hned u prstu A jsem zjistil, že se na letadlech dají přečíst registrace. Při focení byla v provozu asi dráha 24 (spotteři parkují tady), ale žádné letadlo v akci jsem nenašel. Jinak je ale situace slabší a žádný výjimečný stroj tam zrovna netrefili. Za zkouknutí ale stojí třeba Jumbolino ještě v barvách SN Brussels, u hangáru F je hezké velikostní srovnání A310 (OK-WAB) s A320 (OK-GEA), nechybí nerozlučná dvojice Fischerových "Niveí" (OK-FAN a OK-FUN) a u terminálu Jih stojí stará dobrá vládní Tu-154. V Kbelech už ale přetahujou mladšího brášku, vládní A319CJ. Za zkouknutí stojí taky muzejní expozice (třeba Tu-104 OK-LDA nebo MiGy a Suchoje), ale i veřejnosti nepřístupné depozitáře. Satelitní spottery holt od plotu nevyžene ani ochranka vojenského letiště. Na Točné pro změnu jedna Morava a o kus vedle větroň, který si netroufám identifikovat.
Mimo letadla je tam toho taky spousta - třeba Pendolino v Holešovicích, na Karláku se potkaly dvě "Porschetramy" (Škoda 14T), na Vltavě se čile vesluje i šlape, Nové spojení se horečnatě staví, stejně jako pražský okruh u Lochkova a pokračovat by se dalo do nekonečna...

04 září 2008

Aeroflot

Když jsem si nechal na Facebooku vyhledat Aeroflot, našlo mi to několik skupin: I Hate Aeroflot, Fuck Aeroflot a Aeroflot Sucks. Já osobně mám ale pro Aeroflot trošku slabost - ještě nedávno jsem si užíval rachotu a kouřových stop jejich Tupolevů Tu-154, viděl jsem startovat i Iljušin Il-96 s plochou dráhou letu, jejich současné barvy mi přijdou skvělé jejich staré barvy snad ještě lepší. V neděli jsem s Aeroflotem poprvé letěl.
Byl jsem před tím zrazován různými argumenty, od nepříjemné obsluhy přes složení pasažérů až po absenci bezplatného alkoholu. Z Prahy do Moskvy ale odlétají v neděli v nejrozumnějším čase, člověk by měl zkusit všechno, a tak jsem se rozhodl poměrně rychle. Letenku jsem měl s ČSA jako code-share.
V Praze se ukázal Airbus A320 s imatrikulací VP-BRZ. Tupolev to nebyl, Boeing taky ne, ale co se dalo dělat. Uvnitř jsem byl ale nadšen. Business class působil skutečně luxusně a ani po průchodu dále dozadu to nebylo špatné. Kombinace modré s oranžovou, koženkové sedačky a nové čisté letadlo. Po usednutí taky spokojenost - sedačky Recaro poskytovaly při stejné rozteči jako ČSA o něco více místa na nohy, na sponách pásů bylo elegantně vyleptáno logo společnosti, v kapse skutečně tlustý palubní magazín, jen monitory na airshow chyběly.
Samotný let proběhnul v nejlepším pořádku - výběr nápojů byl skutečně omezený na produkty Pepsi, nějaké džusy, čaj a kávu, jídlo bylo ale docela fajn. Kousek uzeného kuřecího, kousek roastbeefu, pečivo a velkorysý zákusek - k tomu ladící oranžové plastové příbory. Na Y-class to bylo OK. Servis nebyl nijak úžasný, ale ani se nedalo říct nic proti. Na tom složení pasažérů něco bylo, ale dalo se to přetrpět - s ČSA to na stejné lince nebylo o nic lepší.
Peklo začalo až po příletu na Šeremetěvo - sice krásné letadla na pokoukání (96, 154, 134, 76, 777, 767), ale výstup po schodech do autobusu (venku bylo 10 stupňů), 45 minut ve frontě na pasovku, vyjednávání s taxikáři a dvouhodinová cesta Ladou Sputnik 1500 do asi 25 km vzdáleného hotelu...
Za to ale Aeroflot nemůže. Takže - moje jediná, o ničem nevypovídající, izolovaná zkušenost byla dobrá. Jen příště prosím změnu typu na Tu-154 (to už asi ne), nebo Il-96.

21 srpna 2008

Parhelia


Včera večer byly přes cirrovitou oblačnost nad Prahou vidět krásná parhelia (vedlejší slunce, wiki). Fotil jsem to trošku pozdě a moc to není vidět - vlevo je to ten světlý flek vedle nejvyššího stromu na obzoru, vpravo nad výstupkem na obzoru (kterým je žižkovská věž). A vůbec, byla to krásná obloha, v deseti kilometrech -50 °C, takže letadla krásně kreslila...
Posted by Picasa

25 července 2008

Jsem neprofesionální

Dostal jsem dopis od České spořitelny, kde mám zatím stále konto a nějaké investice v podílových fondech, že jsem neprofesionální zákazník a zasloužím si nejvyšší stupeň ochrany. Chápu, že jsem bakalářku z financí dělal až napodruhé a za tři, státnici z ekonomie taky, ale tím inženýrem ekonomie jsem se nakonec, po šesti letech, stal. Nakonec jsem se ale dočetl, že neprofesionálním zákazníkem jsou skoro všichni.
Jsem ale alergický na to, že mě furt někdo chrání - vzpomněl jsem si, že když jsem si kdysi chtěl koupit nějaké podíly ve fondech, tak jsem musel vyplnit dotazník, ze kterého spořitelna zjistila, že to co jsem chtěl koupit vlastně koupit nechci, a musel jsem podepsat papír, že chci koupit to co chci, ačkoliv si banka myslí že nechci.
Takže mám úkol - sehnat někde půl milionu euro, abych přestal být neprofesionální...

28 června 2008

Pratt & Whitney Geared Turbofan Trailer

Pratt & Whitney už delší dobu vyvíjí revoluční letecký motor s převodovkou mezi vysoko a nízkotlakým stupněm. Motor už je dostatečně otestovaný na zemi a v létě by se měl dostat do vzduchu na Boeingu 747SP (jako jeden z jeho čtyřech motorů). P&W si je vědoma toho, co to znamená a očekávání leteckého světa stupňuje i tímto trailerem:

Via Flightblogger

16 června 2008

Spotřebitel je debil

To si asi myslí Státní zemědělská a potravinářská inspekce a deník MF Dnes, který inspekci napráskal, že výrobek Mini Shrimps Surimi nejsou krevety, ačkoliv jsou krevety na obalu zobrazené. To, že název výrobku obsahuje slovo surimi, což je původně japonské slovo pro napodobeninu krabího masa z mleté ryby, nikoho nezajímá.
Takže v zájmu ochrany spotřebitele je třeba urychleně zakázat také toto:
  • Kočičí jazýčky - na obalu jsou koťátka, ale uvnitř je čokoláda;
  • Haribo Goldbären - měl jsem dneska, na obalu medvěd, uvnitř něco lepivého, co nemělo nic společného ani s medvědem, ani se zlatem.
Spotřebitelům se tak ulehčí orientace až do chvíle, kdy někoho napadne stěžovat si, že meč z Hvězdných válek má čepel z plastu a nikoliv ze Síly, ačkoliv na obalu je Darth Vader. A MF Dnes bude moct opět bonzovat a SZPI najme nového úředníka...

04 června 2008

Test: Struny na akustickou kytaru DR Strings Black Beauties

Už pěkných pár let preferuju na svojí akustické kytaře struny s ochranným povlakem - a doposud jsem byl vždy věrný strunám Elixir, dokonce jsem o nich kdysi na svém historickém kytarovém webu napsal test. Princip je jednoduchý - celá struna je v tenoučkém "pytlíku", takže tolik neoxiduje, mezi dráty se nedostává špína, déle vydrží, tolik nedrhne a lépe se na ní hraje. Vzhledem k tomu, že už na akustiku nehraju tolik, jako jsem hrával v roce 1999, Elixiry mi vydržely rozumně zvonit i několik let.
Teď jsem se ale rozhodl zkusit něco jiného - struny DR Strings Extra Life v černé barvě nazvané Black Beauties. Slyšel jsem na ně samou chválu a říkal jsem si, že mít černé struny na černé kytaře by mohlo být cool. Technologie je trošku jiná - na opletový drát se nanese tenká vrstva ochranné barvy a teprve pak se jádro oplete, struny bez opletu jsou obarvené celé. K dispozici je široká škála barev od stříbrné po růžovou.

Struny jsem koupil po internetu v Británii, protože i s poštovným to vyjde laciněji než u nás - pokud se u nás vůbec dají sehnat. Zároveň jsem si pořídil (tentokrát z USA) ebenové kolíčky do kobylky, protože ty staré plastikové už byly mírně polámané. Jakmile se obě věci sešly, pustil jsem se do výměny - bohužel to ale znamená, že nejsem schopný oddělit vliv kolíčků a vliv strun.

V každém případě - první dojem nebyl úplně pozitivní, struny jsou hrozně drsné, drhnou dokonce více než běžné kovové struny, natož tedy Elixiry. Co se týče zvuku, tak jsem taky nebyl úplně přesvědčen, přišel mi trošku zastřený, méně citlivý, flažolety byly výrazně tišší. A do třetice - kytara se děsivě rozlaďovala.
Mám pocit, že za druhými dvěma body byly spíše kolíčky, protože o den později to už bylo mnohem lepší. Drsnost zůstala, ale dá se to zvládnout. Jak to vypadá, to můžete posoudit na přiložených fotografiích.
Zatím nejsem schopný nic více dodat, pokusím se ale po pár měsících zhodnotit jestli to stojí za to.
A jako bonus - video (první část trsátkem, druhá prsty, zvuk katastrofální):

29 května 2008

WAW, Terminál 2

Varšavské letiště má konečně otevřený celý nový terminál, po obrovských a dost ostudných průtazích. Přílety už fungovaly delší dobu, odlety byly otevřeny v polovině března, tedy zhruba dva roky po plánovaném termínu. Dneska jsem odtamtud poprvé odlétal.
Ale popořádku - check-in pro Schengen probíhá stále v T1, na místě pasovky je centrální security check (hurá) ale hned za ním je to jinak - jedna chodba se posunula o kus vedle a vede právě do nového terminálu. Bohužel to s sebou nese jednu tragédii - Coffee Heaven zůstal v té staré chodbě a tedy mimo tranzitní prostor, což jsem, natěšený na mocha se šlehačkou, zjistil až příliš pozdě.
V tranzitu se dá konečně vybrat z více restaurací, obchody taky vypadají lépe. Jedna zvláštnost je, že cestující do neschengenských zemí nejprve projdou security do tranzitního prostoru se schengenskými gaty - a teprve ten je předělen pasovou kontrolou, takže člověk čeká na letadlo do Prahy a kolem něj procházejí koupáci s kapsičkou s nápisem Egypt na krku.
Celkový dojem je poměrně slušný, jedná se o obrovské zlepšení. Varšavské letiště toto rozhodně potřebovalo...
Co se planespottingu týče, tak není Varšava úplně nezajímavá - LOT na dálkovkách provozuje 767, na krátkých tratích proudové Embraery obou sérií, za druhým terminálem postávají Tu-154 a Jak-40 polské armády, ted jsem dokonce viděl PZL M-28 (ten jsem neznal a musel si najít) a hlavně - UPS do Varšavy posílá MD-11, což je velká krása.

Darujte krev mezi 9. a 30. červnem, bude volno

"Sdružení dárců krve České republiky se obrací na všechny dárce, aby protestovali proti vládní reformě zdravotnictví a od 9. do 30. června přestali chodit na transfuzní stanice. "
Zrovna jsem si říkal, že jsem už dlouho nebyl. Takže mám ideální termín, na transfuzkách bude volno (pokud se k nim skutečně hlásí necelá třetina všech dárců) a navíc budu mít i motiv. A hned potom se půjdu zase přežrat za radar.

Za Prahu kulturní?


... nebo že by šlo nakonec jenom o prachy??? (Screenshot z iDnesu)

27 května 2008

Přežráním za radar

Pánové Tamáš a Bednář drží již patnáct dní hladovku proti radaru. Já jsem se dneska drsně přežral. Za radar. V McDonald's. Symbolicky u našich severních sousedů. Cítím se, že brzo taky nažloutnu. "Lékaři konstatují, že mu může zkolabovat metabolismus", dodává Morgan Spurlock. O přerušení protestu však neuvažuji a jdu si otevřít pivo...

26 května 2008

Jak recyklovat plech

Můj syn dostal nedávno od příbuzné hračku, kterou dovezla z Tanzanie. Jedná se o model silně inspirovaný Land Roverem Defender v měřítku asi 1:22,45. Model je vyrobený z plechu, průhled střechou ukazuje, že z plechovky od jakéhosi oleje. Co je ale fascinující jsou detaily – mechanizmem vyklápění střechy počínaje, přes propracovaný interiér včetně volantu na pravé straně, okna zasklené namodralou fólií až po přední nárazník – všechno z odpadového materiálu. Karosérie je vyrobena z jedné zelené plechovky a ručně domalována do opravdového safari vzhledu včetně dvou nosorožců a nápisu „Tours to Serengeti“. Jízdní vlastnosti jsou slabší – kromě ne úplně rovných os se na nich podílí zejména kola vyřezané z tvrdé gumy, pravděpodobně z pneumatik, která navíc nejsou úplně kulatá. Nechybí rezerva, kola jsou vybavena namalovanými disky srovnatelných estetických kvalit jako disky z Tesca po 49,90 kus. Prostě krása.

Synek si zatím s autem běžně hraje, ale nejsem si úplně jistý, jestli to je nejlepší nápad. Jakkoliv se jistě jednalo o poctivou plechovku, tak je to přece jenom trošku křehké. A co se použitých barev týče – horší než hračky od Mattela Made in China to určitě nebude…



Posted by Picasa

19 května 2008

Išel Simír do Malacek, pomáhac a chránic...

Jedu si takhle po dálnici D2/E65 z Bratislavy na Brno, držím si rozumný odstup za Audi A4 Avant. Předjíždíme popelářský vůz (na stupačkách vzadu nikdo nestojí, takže mě ani nějak netrkne, co dělají na dálnici), Audi najednou brzdí, musím brzdit taky. Když jsem na úrovni kukavozu, tak mi to dochází – těsně před ním, úplně vpravo, skoro v odstavném pruhu jede Audi S4 slovenské policie vybavené radarem v přední masce a černým civilním lakem. Tak jsme si drželi rychlost nějakých 120 km/h.

Z dálky pak vidím, jak se v levém pruhu dramaticky přibližuje Volvo XC90. Je mi jasné co se bude dít – a skutečně, Volvo projíždí kolem popelářů, černý sedan se najednou rozsvítí jako vánoční stromeček a začne se v zrcátku rychle zvětšovat.

Volvo se snaží schovat před Fabii kterou zrovna jedu, ale osádka policejního stroje to překvapivě prokoukne a staví ho v odstavném pruhu. Já brzdím asi na 80 km/h, aby měli na ten manévr prostor, obě auta objíždím a za chvíli už tachometrovou stočtyřicítkou peláším k hranici.

Vypadalo to efektně, jako z Kobry 11. Ale mám z toho takový pocit, že na přehledné dálnici D2 vytvářeli nebezpečné situace jen a pouze policajti, nikoliv rychle jedoucí SUV. Už jenom tím, že ti popeláři po té dálnici vůbec nemuseli jet, natož pomalou jízdou vytvářet umělý bottleneck, na jehož konci se spousta lidí seznámená s vozovým parkem slovenské policie minimálně lekne. A asi bych se cítil bezpečněji, kdyby kolem mě Volvo prolítlo tou stošedesátkou, než když jsem musel uhýbat dvěma autům, které se přede mnou snaží z levého pruhu zastavit v pruhu odstavném.

Takže – až pojedete po slovenských dálnicích, dejte si bacha na popeláře. Ti s sebou většinou vezou hromadu svinstva…

16 května 2008

Pravidlo zipu

Řidič tohoto Mercedesu ML se tak obětoval, že přejel (bez blinkru samozřejmě) z pravého průběžného pruhu do pruhu levého, aby mi zabránil projet na místo zúžení (světla vlevo) a v souladu s platnými dopravními předpisy využít pravidlo zipu. Nepodařilo se mu to - musel jet se mnou levým pruhem až na místo zúžení a - využít pravidlo zipu (on se zipoval za ten kamión na obrázku, já za kamión další). Pravděpodobně jsme si jako morální vítězové připadali oba.
Nějak mě ale nepřekvapuje, proč se zipu bránil zrovna řidič takového auta - asi toho pod tím svým zipem moc nemá.

02 května 2008

Svátek práce

Tak jsem včera přemýšlel, proč se vlastně slaví svátek práce volnem. A je to jasné - je to připomínka událostí, které se odehrály na demonstraci za omezení pracovní doby na osm hodin denně. Takže volno je s tím plně konzistentní...

28 dubna 2008

Průvodce kočárky pro muže

Když jsme pro naše první dítě kupovali první kočárek, zjistil jsem, že mé požadavky na kočárek se v některých ohledech trošku liší od požadavků mé ženy. Postupně pro toto dítě následovaly ještě další dva kočárky – všechny tři jsme používali i současně, ale oba (vlastně teď už všichni tři) máme na kočárky různé názory a v různých situacích jsme preferovali jiné. A podle toho co jsem se bavil s různými otci, tak mužský pohled na kočárky je skutečně trošku odlišný. Pokud tápete při výběru, snad vám toto shrnutí pomůže. Kapitoly jsem se pokusil rozdělit takovým způsobem, který by mohl být pro muže trošku povědomý.

Rozměry

Ženy jistě nejprve napadnou rozměry vnitřní – a skutečně je vhodné, aby se dítě dovnitř kočárku vešlo. Tady úplně nerozumím trendu kdy se při rostoucí porodní váze dětí prodávají stále menší a menší kočárky. Pokud tedy očekáváte větší dítě, doporučuji zvážit větší kočárek – což zejména v případě hlubokého kočárku diskvalifikuje většinu kombinovaných, které mají korbu poměrně malou.

Pro muže je ale rozhodující rozměr vnější ve složeném stavu. A to nikoliv izolovaně, ale v kontextu velikosti vstupního otvoru do kufru auta. Nesložený kočárek se asi vejde jen do větších MPV a SUV, důležité ale je aby skládání bylo co nejméně – nejlépe jen složení konstrukce, maximálně rozdělení na dvě části. Demontáž a montáž jednotlivých kol může na první pohled připomínat pitstop, ale ne úplně: za šest sekund to nezvládnete a zašpiníte sebe i okolí. Sice to ušetří spoustu místa a na několikasetkilometrovou cestu s hromadou nákladu je to úžasné. Ale pokaždé?

Další kritický rozměr je šířka – tentokrát ve vztahu k různým „bottleneckům“. Od dveří od bytu, přes dveře od výtahu až po dveře od vlaku. Ale pokud nemáte zrovna dvojčata, tak by to nemusel být takový problém.

Karosérie

I v testech automobilů tuto kapitolu přeskakuji, takže jen stručně. Omyvatelnost – po projížďce bažinou se více než šikne. Otěruvzdornost – od plata hatchbacku po průjezd houštím. Stahování střechy – jednoduchý a nezničitelný mechanizmus je předností.

Praktičnost

O skládání jsem již mluvil. Problém je v tom, že opravdový muž je omezen už jenom tím, že správný eurokočárek musí být vybaven minimálně dvěma europojistkami, zatímco vy máte pouze dvě ruce. Navíc se některé kočárky skládají do ne úplně pravidelných tvarů, které trošku omezují jejich skladnost. Doporučuji vyzkoušet před koupí a po ní pořádně natrénovat – první skládání jednoho z kočárků nám ze začátku zabíralo několik minut (než jsem přišel na to, kam je třeba šlápnout a pořádně se do toho nohou opřít).

Taky jsem už zmínil kolečka. Ty je třeba promazávat. Mazivo + prach = šmír. Ten je hlavně na osičkách – otázkou pak je, kde jsou osičky. Osičky na kolech mají tu výhodu, že se i s kolečky dají strčit do pytle, kde neškodí. Dokud se pytel neprotrhne. Osy na kočárku jsou na pytel, po sundání kol vložíte kočár do kufru a na podlaze máte stopy po dvou slimácích co přimazávají grafitem.

Jízdní vlastnosti

V životě jsem neřídil tříkolku, takže nemůžu sloužit – ale po zhodnocení stability různých čtyřkolových kočárků si myslím, že by tříkolka v mnoha situacích, do kterých jsme kočárek dostali, neobstála. Naopak jsem se stal fandou uspořádání á la Land Rover Defender – tuhé nápravy a dobrá křižitelnost. Sice takový kočárek vyžaduje více síly, ale co se týče stability, zejména v terénu, jsem nic lepšího nepotkal.

Protikladnou vlastností je ovladatelnost – tady nejvíce pomáhají natáčecí kola. V běžném městském provozu ušetří spoustu sil a pohyb s takovým kočárkem je nesmírně elegantní. Přesto s sebou nesou několik nevýhod. Asi nejpalčivější je sjíždění obrubníků: aby byl kočárek snadno ovladatelný, je osa otáčení nápravy mírně předsunutá ose kola. Pokud při sjíždění obrubníku nemáte kola dostatečně srovnané, díky náklonu se po sjetí natočí do maximálního rejdu a tedy do situace, která je k ničemu. Toto je pravděpodobně důvod, proč je tolik kočárků vepředu vybaveno dvojmontáží, která tento problém eliminuje.

Řízenou nápravu je většinou možné aretovat – tady je vhodné aby vůle byla co nejmenší. Pokud je vůle velká, nebo aretovat nelze vůbec, připravte svaly na boj s kočárkem, který stále zatáčí po svahu dolů. A ve sněhu jsou nezaaretovaná kola jako kormidlo, které se ale chová jak zachce.

Volná řízená kola nejsou moc vhodná pro rychlejší pohyb, protože jsou náchylná na různé vibrace a resonance. Pokud jsou kola svázané, doporučuji spíše větší sbíhavost a zároveň hodně Ackermanna pro snadné zatáčení.

Co se týče velikosti kol, tak jsem fandou spíše větších kol – hlavně kvůli nerovnostem, které je třeba stále někde překonávat. Zejména malá kola na „golfce“ jsou nepříjemné při vjetí do nečekaného výmolu – dítě pak nedobrovolně otestuje bezpečnostní pásy.

Brzdy

U brzd se vyskytují zejména dva problémy: nebrzdí když mají a brzdí když nemají. Druhý problém je mnohem horší, proto doporučuji kromě logického zhodnocení brzdného účinku taky ohodnotit, jak bude brzda držet v odbrzděné poloze. Případně jak moc silný kopanec od frustrovaného otce neustále brzdící systém vydrží a jak snadno to pak půjde opravit.

Ovládání

Celý článek píši zejména kvůli této radě: zkuste si, zda je délka rukojeti dostatečně dlouhá. Měřím 186 centimetrů, ruce mám leonardovsky přiměřené tělu (tedy rozpětí zhruba odpovídající výšce), ale všechny kočárky jsou mi krátké. U golfky musím chodit jako kachna, abych zasouval špičky bot mezi zadní kola, u sporťáku to jde, pokud se nejede s kopce, a u kombíka si můžu vybrat, jestli bude rukojeť nahoře a budu kopat do nápravy, nebo budu mít místo na nohy, ale rukojeť bude dole. Tady jsou muži skutečně diskriminováni.

Delší rukojeti znamenají také větší páku a alespoň pro mě lepší ovládání kočárku v situacích, kdy je třeba zvednout přední kola (a to je třeba skutečně často).

Jízdní komfort

To byste nevěřili, co všechno děcko dokáže prospat. Odpružení má jeden kritický aspekt – houpání. Pokud se kočárek houpe, tak je to s uspáváním mnohem snazší. Houpat nemusí obě nápravy, s troškou cviku se dá houpat jen na odpružené zadní nápravě. S tlumením nerovností to taky nemusí být nic extra – sám jsem měl vypracovanou uspávací trasu, která měla v polovině panelovou silnici, kde dítě usnulo a ve třech čtvrtinách restauraci se skvělým svijanským.

Motor

Motor jste vy. Smiřte se s tím. A stejně jako u aut tady platí koně na tunu. Spíše tedy watty na kilo. Hmotnost kočáru se sice může zdát jako malichernost, ale když tlačíte kočár třeba na nejvyšší horu NDR, tak se v mlze před očima vynořují písmena m.g.h.

Tuning

Tady jsem se stejně jako u mého vozu nikdy k ničemu neodhodlal. Ale nejlepší nápad jsem zachytil v rodině, kdy namontovaný cyclocomputer počítal synovi mé sestřenice první stovky ujetých kilometrů.

Údržba

Přísahám na stříbrnou pásku a WD-40 – ta první opravila následky stále brzdícího brzdného systému (nikoliv však stálé brzdění), to druho neustálé a věčné vrzání. Jinak kromě dotažení pár šroubků a občasného dohuštění pneumatik nebylo nic potřeba.

Shrnutí

Kritické jsou podle mého názoru hlavně dva body – jak se vám s kočárkem jede a jak se vleze do auta. Všechno ostatní můžete klidně nechat na ženě, ale doporučuji se s kočárkem po prodejně zkusit projet, a pak jej zkusit složit, strčit do kufru, vytáhnout ven a rozložit. Ušetříte si tak spoustu nervů.

15 dubna 2008

Pikocelebrita

Když jsem zakládal tento blog, tak jsem si říkal – bylo by fajn, kdyby si občas někdo nějaký z mých článků našel v nějakém vyhledávači. Na stálé čtenáře moc nevěřím – v první řadě by mi asi netrpěli variabilní intervaly mezi články (viz časování tohoto blogpostu) a ve druhé asi i variabilní témata. Takže těch pár, které mám, znám pravděpodobně osobně.
Lidé ale přes vyhledávače skutečně přicházeli – hlavně na články o ostrých jídlech, silničním provozu a planespottingu. Poslední téma ale mělo nejdalekosáhlejší dopad – nejdříve jsem se ocitl na stránkách týdeníku MF Plus, což jsem považoval za příjemnou náhodu. Když ale jednoho středečního odpoledne přistál v mé schránce mail z České televize, netušil jsem že to skončí takto:

Rád bych tedy stručně popsal, jak to celé probíhalo. Ve středu kolem třetí hodiny odpoledne jsem byl kontaktován mailem z ČT, obratem jsem odeslal telefonní číslo a v následujícím hovoru jsem se dozvěděl, že se rozhodli mírně oslím můstkem spojit článek z iDnesu o cestování lowcosty s planespottingem. A že by mě chtěli před kamerou, mohu si vybrat kdy a kde – skutečně mi byly uprostřed odpoledne nabídnuty dva vysílací časy ve dvou různých pořadech v následujícím dni. Ze začátku mi to vůbec nepřišlo jako dobrý nápad – hlavně jsem se bál, že se tam nějak sesypu, celé se to dostane na youtube, celá republika ze mě bude mít legraci, a taky si jako reprezentativní planespotter nepřipadám, v poslední době vidím letadla více zevnitř než zvenčí (tímto bych se také celé planespotterské komunitě rád omluvil, pokud se cítí dotčena tím, že jsem je již dvakrát reprezentoval). Nakonec jsem se ale nechal ukecat.
19.30 – na generálce kapely před koncertem mi zvoní telefon, velkoryse jej típám a dále tvrdím muziku.
20.10 – volá mi produkční, že mám v 5.35 čekat na taxík do ČT.
21.00 – volám zpět na to číslo z 19.30, je to moderátor František Lutonský, se kterým pár minut konverzuji na téma.
Spím docela klidně, vstávám v pět a jak to tak bývá, když vstávám v tuto dobu, následující hodiny se odehrávají v mírně rozespalém oparu.
5.35 – přijíždí taxík.
5.55 – taxík mě vyhazuje před ČT, tam pár minut čekám na recepci, následně jsem odveden do předsálí studia, kde jsem posazen, je mi nabídnut turek a chlebíčky, a kde osamocen sleduji začínající Dobré ráno.
6.05 – jsem poprvé v životě přepudrován.
6.10 – jsem někam přesazen, tak tam sedím.
6.15 – někdo přijde a připne mi mikroport.
6.19 – někdo přijde a posadí mě do studia, tak tam sedím. S moderátory se stihnu pozdravit jen tak mimochodem, protože již začíná jejich vstup. Při příspěvku lowcostového cestovatele s přízvukem, který pokud jsem jej někdy měl, tak už jsem jej ztratil, se potichu chechtám.
6.22 – poprvé mluvím na kameru.
6.26 – rozhovor končí, s moderátory si podávám ruku a jsem eskortován ven.
6.45 – taxík mě vyhazuje u Anděla. Taxikář kus viděl a jako konverzační téma zvolil seriál Letecké katastrofy, poměrně rychle jej z akcentu na „katastrofy“ přesměrovávám na „letecké“. U Anděla sedím v Mekáči a trávím čas před odchodem do práce snídaní a vyřizováním mailů. Kolem výlohy prochází Anička Dajdou, étericky se usmívá, protože ví, kdo je tady celebrita.
Další den se napínavě koukám do Google Analytics a žádnou špičku tam nevidím. Tak se jdu podívat na vyhledávání kolem klíčových slov – a skutečně vidím, že celých asi třináct návštěvníků na stránky dorazilo po vyhledávání mého jména. Televize je stále mocná...

09 dubna 2008

Update výjezdu Boeingu 787

Flightblogger informuje o nových datech výjezdu Dreamlineru - první let se očekává ve čtvrtém kvartálu letošního roku, předání zákazníkum třetí kvartál 2009, v roce 2009 dodáno 25 letadel. Prodloužená verze -9 pak v roce 2012, zkrácená verze -3 pro japonské vnitrostátní linky se odkládá na neurčito pro soustředění kapacit. Skluz je to teda pořádný...

21 března 2008

Velký pátek

Dneska, tedy na Velký pátek ráno jsem si zapnul Radiožurnál - a hned mi Marta Kubišová zpívala, že "hříchem bývá přísný půst" a "aleluja". Nu což, říkal jsem si, hudební dramaturgové Radiožurnálu jsou fakt jelita a opět jim to časování nějak nevyšlo.
Chvíli poté byl vcelku rozumný příspěvek o Velkém pátku - včetně toho, že 3/5 Čechů si přejí, aby to byl státní svátek. To mi přijde v jedné z nejateističtějších zemí evropy jako dost chucpe, takže navrhuju, aby se státním svátkem stal spíše nějaký svátek židovský.
V každém případě příspěvek o Velkém pátku skončil a z rádia se ozvalo: "Life is life!"
Naštěstí křesťané mají tento den strávit v tichu...

17 března 2008

Bojkotujte olympiádu!!!

S dalajlámovým postojem souhlasí i prezident Mezinárodního olympijského výboru Jacques Rogge, který rázně odsoudil možný bojkot čínské olympiády. "Bojkot nic nevyřeší. Navíc by potrestal jen sportovce, kteří za nic nemůžou," řekl Rogge.
Není pravda, že bojkot nic nevyřeší - vyřešil by buď to, že olympijský výbor nebude přidělovat olympiádu tam, kam nepatří, a pak se schovávat za "nevinné sportovce", anebo to, že se olympiáda konečně dostane tam kam patří - na úroveň komerčního podniku srovnatelného třeba s mistrovstvím světa ve fotbale nebo X Games. Myšlenka se ztratila už dávno, takže to situaci jen a jen pomůže...

12 února 2008

Prodloužením zimy proti globálnímu oteplování!!!

Budeme mít novou dopravní značku, která přikazuje, že na daném místě budou "v období od 1. listopadu do 30. dubna muset mít řidiči bez ohledu na aktuální počasí nebo stav vozovky zimní pneumatiky".
Rád bych jenom připodotknul, že loni 28.4. bylo vyloženě zimních 28 stupňů a ačkoliv se za celý loňský duben teplota jednou dostala i pod bod mrazu, ani oblíbené pravidlo o sedmi stupních by moc šancí nedostalo (co se týče průměru tak skoro vůbec ne). Duben 2006 by byl k měkké zimní pryži o něco přátelštější, s maximem 24 a pěti dny s minimem pod bodem mrazu (i když jen u jednoho pak maximální teplota nepřesáhla dogmatických sedm stupňů). I listopad 2006 byl až na dva dny jasným kandidátem na letní gumy. V letech 2004 a 2005 jsme měli listopady chladnější, takže na konci to už na zimní bylo. Ale duben opět krásný, teplý a slunečný.
Takže v dubnu 2009 - hezky stáhnout střechy na kabrioletech a vzhůru na D1 nasávat pach spálené gumy!

24 ledna 2008

Radary na Jižní spojce

Na pražské Jižní spojce jsou ve směru od Barrandovského mostu do Štěrbohol dva stacionární úsekové radary - jeden v Braníku a druhý na Spořilově. Tyto radary jsou dobře známé, tedy také řidiči respektované - policie uvádí, že kolem radaru v Braníku projedou vyšší než povolenou rychlostí pouhé 3% řidičů. Někoho však napadl geniální nápad a pouhou softwarovou úpravou oba radary propojili, takže nyní se měří také průměrná rychlost na úseku z Braníka na Spořilov. Celá taškařice se odehrála v září a teprve na konci roku se objevily první informace na specializovaných fórech a teprve včera v mainstreamových médiích. Úspěšnost zaručena - rychlost překročilo 36 řidičů ze sta...
Otázkou je, co se bude dít nyní, kdy se o tom už ví. Koneckonců - pokud si dobře pamatuji, tak 80ka na Jižní spojce je hlavně důsledkem jednoho pruhu permanentně zabraného kamióny. Koneckonců noční rozvolnění na stovku potvrzuje, že se tam dá jezdit rychleji - a výsledky radarového měření to, že ten 85. percentil bude někde jinde. Můj odhad je - řidiči se rozdělí na čtyři skupiny:
  1. Ti, kteří o propojení radaru vědí, a pokračují dále na Štěrboholy - tato skupina bude poctivě dodržovat 80-85 tachokm/h.
  2. Ti, kteří jezdí podle pravidel.
  3. Ti, kteří o propojení radaru nevědí - tito pojedou podle svých potřeb, 70-110 km/h.
  4. Ti, kteří o propojení radaru vědí, a sjíždějí na jednom ze čtyřech sjezdů mezi radary.
Důsledky budou tedy dva - "úspěšnost" propojených radarů o něco poklesne díky informovanosti a tedy nárůstu skupiny 1., zároveň se ale zvýší rozdíly mezi rychlostmi mezi skupinami, které rychlostní limity dodržují, a těmi, které jedou přirozenějším a rychlejším tempem. Jaký to bude mít vliv na bezpečnost silničního provozu si domyslete sami...

23 ledna 2008

Události, komentáře

Včera jsem koukal na Události, komentáře věnované tomu, že Fed snížil dramaticky úrokové sazby. Diskuze se účastnili čtyři inteligentní pánové - viceguvernér ČNB Miroslav Singer, investiční bankéř Ondřej Jonáš, analytici Pavel Kohout a Petr Zahradník a... Daniela Drtinová. Obzvláště její naléhání na pana Singera ať tedy řekne co udělá se sazbami ČNB bylo okouzlující. Svůj nervózní palec jsem ale uhlídal, televizi nevypnul a zajímavou diskuzi dokoukal až do konce...

14 ledna 2008

Přednost chodce před tramvají?

Podle expertní komise ministerstva dopravy by měla být zrušena přednost tramvají před chodci na přechodu. Je to dokonalá ilustrace boje zdravého rozumu s politickou korektností:
Politická korektnost (PK): "Měli bychom chodcům dát přednost na přechodech, jsou těmi slabšími a na každou nehodu doplácejí oni..."
Zdravý rozum (ZR): "No jo, ale vozidla jsou těmi silnějšími protože jsou těžší a nedokážou tak rychle zastavit..."
PK: "Hm, u tramvají to dává smysl. Ale auta dneska mají ABS, EBD, BA a kdoví co ještě, navíc je nikdo nemá rád, tak dáme tramvajím výjimku!"
ZR: Posmutněn odchází s myšlenkami na brzdící autobusy a kamióny...
Chodci masově vstupují pod tramvaje s očekáváním, že mají přednost.
Konec 1. dějství.
2. dějství
PK: "Chodci nám skáčou pro tramvaje, protože si myslí, že by měli mít přednost."
ZR: "Já jsem to říkal."
PK: "Tak co navrhuješ ty reakcionisto?"
ZR: "Zrušit přednost pro chodce, protože fyzikální zákony prostě neobejdeme a je v podstatě jedno, jestli se jedná o tramvaj, kamión autobus nebo v některých případech i osobní auto..."
PK: "Fyzikální zákony jsme nikdy neratifikovali, ty nás zajímat nemusí. Zrušíme přednost tramvají, tak budou mít chodci alespoň jasno, že mají přednost přede vším co po silnicích jezdí."
Chodci dále umírají pod koly tramvají, tentokrát ale se šťastným vědomím, že přednost měli oni!
Dramatická hudba.
Konec.

08 ledna 2008

Ferdinand Porsche (Průkopník a jeho svět)

Tak jsem po delší době opět přečetl nějakou knihu v papírové podobě - byla to jedna z těch, které se ocitly pod naším stromečkem: životopis Ferdinanda Porscheho (toho "prvního", bez přezdívky, co vymyslel Brouka, ne "Ferryho" ani "Butziho", tedy těch co vymysleli 356 a 911). Kniha se mi velice líbila - konečně jsem si ujasnil spoustu souvislostí, osvětlil jsem si zejména Porscheho spolupráci s nacisty a vznik automobilky Volkswagen. Zrovna tato část na mě působila poměrně objektivním dojmem - tedy ani snahou démonizovat, ani omlouvat. Bohužel v knize nepadne jediná zmínka o podílu Hanse Ledwinky resp. Tatry na konceptuálním designu "brouka". Velmi příjemně jsem byl překvapen kvalitou překladu, zejména co se technických termínů týče - pouze tradiční záměna Nürburgringu za "Norimberský okruh" (ten by byl Nürnbergring - ve skutečnosti se ale jmenuje Norisring) trošku zamrzela. Celkový dojem ale velmi pozitivní...