První pocity byly rozpačité - netušil jsem, jak je mám nacpat do ucha. Když se mi to povedlo, tak byl zvuk strašně zahuhlaný. A vůbec byl celkový pocit nějak divný.
Poměrně rychle jsem se ale naučil je do ucha vložit tak, aby byly pohodlné a dobře tlumily okolí. Na MP3 přehrávači jsem vypnul ekvalizér a zvuk se pročistil. A vůbec jsem si na ně nějak zvykl. Takže je teď můžu rozebrat podrobněji.
- Pohodlí - měkké části jsou skutečně měkké, takže nošení sluchátek je mnohem pohodlnější, než klasických pecek. Přece jenom se ale do ucha strkají hůř a například při nákupu snídaně řeším dilema jestli je nechat v uchu, křičet na prodavačku a nerozumět, nebo je vytáhnout a pak zase strkat zpátky. Vytahuji jedno.
- Izolace - to pro mě byla rozhodující vlastnost: sluchátka lze používat i v původních sovětských soupravách metra na trase B. Ačkoliv jsou "otevřená" (mají drobné dírky, kterými občas nepříjemně sviští vítr), tak je možné hudbu poslouchat se subjektivně nižší hlasitostí, navíc není nutné hlasitost tolik přizpůsobovat prostředí. Nese to i nevýhody - nemám zrovna špičkový přehrávač a je tak při slabším signálu více slyšet různé šumy a brumy. Vzhledem k pohodlí je nevytahuji z uší ani když zrovna nic neposlouchám, abych mohl v metru třeba v klidu číst.
- Zvuk - výrazně silnější basy, po vypnutí ekvalizéru je ale zvuk poměrně slušný. Nic víc neřeknu, protože se k tomu necítím kvalifikován.
Žádné komentáře:
Okomentovat