Trip report PRG-ORY-Lille-ORY-PRG

Někdy na jaře jsem na planes.cz náhodou narazil na zprávu, že SkyEurope mají akci na podzimní letenky s padesátiprocentní slevou. Tak jsme začali přemýšlet, jestli by se to dalo využít a nakonec jsme zakoupili dvě letenky do Paříže, letiště Orly, abychom navštívili známé v Lille, asi 200 km severně od Paříže. Zachovali jsme se tedy přesně podle obchodního modelu low-costů - vysoce cenově elastická poptávka znamenala, že jsme si koupili letenky prakticky jenom kvůli jejich ceně. Novinkou však bylo cestování s miminem.
V sobotu 14.10. jsme brzo ráno dorazili na Sever 2 a na poloprázdném letišti jsme se zacheckovali. Příjemná slečna nás informovala, že letadlo není plné a nechá nám tak třetí místo v řadě volné. Polepila nám kočárek s tím, že ho máme odevzdat u letadla a v Paříži jej u letadla zase dostaneme. Boarding byl za půl hodiny, prošli jsme priority pasovkou (jinou se s kočárkem projít nedá) a čekali na gate. Boarding začal na čas, naložili nás do autobusu a odvezli k čekajícímu Boeingu 737-700 OM-NGA s Adrianou Sklenaříkovou-Karembeu na levém boku. Složený kočárek jsme nechali pod schody a zabrali levou stranu čtvrté řady. Je skutečně vidět, že letadlo je nové - modročervená koženková sedadla nejsou ošoupané, plast na binech je čistý, stejně tak i koberečky. Nezvykle působila chybějící galley vlevo vepředu - letadla SkyEurope mají tedy i první řadu, která je přímo u předních dveří. Pro malého jsem dostal bezpečnostní pás (který na mě působil vždycky spíše "placebo" dojmem). Start byl z RWY 24, najížděli jsme na Alfě a s akcelerací to piloti příliš nepřeháněli. Let proběhnul bez problémů, letělo se hodně vysoko (FL420), jídlo a pití placené, ale za rozumné peníze, servis milý a za nějakou hodinu dvacet jsme sedli na Orly. Během pojíždění jsem mohl z okýnka obdivovat parkující stroje - 747 a 777 Air France, 747 Corsairu, kterou jsem nedávno viděl na Ruzyni, spoustu 330 a taky hezkou 340-500. Pohoda ovšem skončila při výstupu z letadla.
Žena vystupovala napřed s malým, já jsem pobral věci. Na konci "vysavače" kočárek nebyl, očekával jsem tedy, že jej vzala manželka. Když jsem ji ale dohnal, tak kočár neměla. Vrátil jsem se zpátky a byl jsem zastaven dvěma černoškama, které na angličtinu nereagovaly, po pantomimě tlačení kočárku mi francouzsky odvětili že kdesi cosi "karusel". Zanadával jsem, kdybych uměl francouzsky, tak bych se zeptal, jestli to dělají i invalidům, řekl jsem jim "ovár" a vyrazil na pouť letištěm. Mimino se docela proneslo, letiště je přece jenom poměrně velké a fronta na pasovce taky nebyla malá. Celník se mě (francouzsky) ptal, jestli nemám v pase fotku dítěte, pak nás ale nechal s úsměvem (francouzským) projít. Další okamžiky byly dost ambivalentní - na karuselu už byly všechny zavazadla a pás už dokonce stál, což je obdivuhodný výkon. Kočárek postavený na střeše koly vzhůru však mezi batohy a kufry trůnil jako pomník francouzské neschopnosti.
Naštěstí byl nepoškozený, tak jsme ho rozložili, naložili dítě a vyrazili na další štaci - "bezpilotní" metro OrlyVAL. Vstup označen poměrně jasně, jak se dostat dovnitř s kočárkem neznámo. Všechno ohraničeno kovovými sloupky. Poslal jsem ženu zeptat se (mluví francouzsky) a bylo jí řečeno, že jeden sloupek se dá vytáhnout. Vypadal skutečně trochu jinak, nadzvednout se nedal, šroubovat na ani jednu stranu nešel, tak jsme nakonec kočárek vzali, a vyzdvihnutím do výše vzdali hold francouzské příjemnosti.
OrlyVAL mne nijak nepřekvapil - jel jsem již podobným metrem na Stanstedu a v Paříži. Ten na Orly mi přišel pro letištní použití nevhodný - místa na zavazadla málo, kočárek blokoval skoro celou plošinu. Hlášení ve francouzštině a angličtině a dva vagóny se s typicky "nelidským" zrychlením za dunění pneumatik posouvají přes nepřirozená stoupání, klesání a náklony k západnímu terminálu. Tam nastoupí další cestující, vlak změní směr a pokračuje asi šest minut ke stanici příměstské dráhy RER B.
Na stanici Antony je naštěstí všechno dobře značené, u turniketů chápu, že je musím obejít - stojí tam zaměstnanec, který všem s kočárky, invalidními vozíky a velkými kufry otevře boční dveře a v krajním turniketu označí jízdenku. Na protijedoucím RERu jsem zkoumal, jestli má vyhrazené dveře pro kočárek - neměl, proto jsme zajeli do těch, které u nás zastavily a tam opět blokovali celou plošinu. Cesta proběhla bez problémů a za chvíli jsme byli na pařížském severním nádraží (cesta z letiště zabrala asi 45 minut). Po procházce celým nástupištěm náhodou narážíme na neoznačené eskalátory, takže nemusíme kočárek vynášet ven po schodech.
Tam jsem měl dost času na to se rozhlédnout, prohlédnout si soupravy Eurostaru, Thalys (klasické a nejhezčí tvary TGV) i Eurostarů přemalovaných na obyčejné TGV, kterými jsme měli vyrazit do Lille. Naše souprava dorazila asi čtvrt hodiny před odjezdem a sestávala ze dvou spojených jednotek - jedna končila v Lille, druhá ještě obsluhovala další části souměstí, Tourcoing a Roubaix. Po nástupu jsem hledal marně místo na kočárek a nakonec jsem ho prostě složil a nacpal na plošinu pro zavazadla - to je jedna věc, která se mi na francouzských vlacích líbí: na plošinách a začátcích "kabin" jsou plošiny pro odložení zavazadel, díky kterým se nemusí člověk prodírat s batohem na zádech až ke svému místu, aby zjistil, že ho nemá kam dát. Ale ani se nemusí bát, že mu s ním někdo vystoupí.
Sedadla ve druhé třídě poměrně velkorysé, interiér prostorný, opotřebovaný ale čistý. Přesně na minutu se vlak dává do pohybu a pomalu projíždí Paříží. Za jejími hranicemi začíná pomalu, ale jistě zrychlovat. Hluk je minimální, odpružení pohodlné, odstředivé síly a klopení ale dávají najevo jakou rychlostí se tato inerciální soustava pohybuje. Z okýnka to není moc zřetelné, dokud se LGV nepřiblíží dálnici - kamióny skoro stojí a ostatní auta se pohybují velmi výrazně pomaleji než vlak. Za hodinu je po všem, 220 kilometrů je za námi a vystupujeme na nádraží Lille Flandres. Dovolená začíná...
... a za šest a půl dne končí. Cesta probíhá v opačném směru - v TGV už kočárek zkušeně ukládám na horní polici, v RERu náhodou narážíme na
místo pro kočárek, OrlyVAL stále stejný, naštěstí s bezbariérovým nástupem a výstupem.
Na check-inu jsme hodinu a deset minut před časem odletu, který máme na letence. Dostáváme palubní vstupenky s časem boardingu který se shoduje s aktuálním časem a časem odletu deset minut před tím na naší letence. Tak raději přidáváme do kroku. Na palubce je uvedena gate G, vydáváme se tedy směrem k "departure hall G". Po cestě další kontrola palubek a pasů, potom pasovka s další kontrolou palubek a pasů. Pro odletovou halu G jsou k dispozici dva rentgeny a jeden rám. Do rentgenu se kočárek nevleze ani rozložený, se samostatným podvozkem tak projíždím rámem, který jsem tímto na minutu vyřadil z činnosti, takže jsem musel být (francouzsky) prohledán ručně. Při vstupu do odletové haly míjíme malou obrazovku na které je malým písmem uvedené číslo gate.
Takže jsme se někde utábořili a po krátkém pátrání jsem našel malou obrazovečku na které je malým písmem uvedené číslo gate. A plánovaný odlet, který se neshoduje ani s jedním, se kterým jsem se do této chvíle setkal.
Když se gate skutečně otevře, nespěcháme - máme pátou řadu. Nastupujeme mezi posledními, na monitoru u gate stále svítí "Boarding rows 15-27". SkyEurope opět perfektní, skvělý servis, piloti na startu opět decentní s plynem, zase vysoko (FL410), neuvěřitelně ukecaný kapitán popisuje všechny detaily cesty a vůbec strašně žvaní ("I'm sorry I cannot inform you in French, but I don't speak any French"). Přistání na RWY 24, výstup tentokrát "chobotem", v jehož kloubu čeká - panečku - náš kočárek, opřený o stěnu a správně orientovaný. V novém terminálu Sever 2 se už jenom bavíme tím, jak jsme nuceni sjet po eskalátorech o patro níž, abychom po patnácti metrech získali ztracenou výšku jiným eskalátorem. Ale hlavně že to není Orly...