Poprvé jsem letěl z Ostravy, poprvé pětistovkovým krátkým ATR a dokonce zrovna tím, které mám na jedné ze svých nejoblíbenějších fotek. Na letiště jsem dorazil poměrně hodně brzo, ještě před čtvrtou hodinou taxíkem firmy Taxi Silvia – celková cena byla docela vyšší než ta orientační na jejich webových stránkách, jinak jsem byl ale se servisem spokojený. Musel jsem tedy docela čekat s tím, že ve starém terminálu toho ještě moc není, nový ještě není otevřený a místo, kde jsem vždycky koukal na letadla je již zastavěné. Mezi spolucestujícími svou bagáží vynikal jinak nenápadný Martin Prusek. Check-in byl u jediné přepážky a poměrně pomalý, navíc jsem si po ránu zapomněl říct o upgrade. Bezpečnostní kontrola velmi důkladná, ale vzhledem k rychlosti check-inu nijak nezdržovala. Při čekání na gate byl venku vidět jakýsi B734 ČSA – charter z Mallorky. Trošku jsem očekával, že nás odveze do Prahy místo plánovaného jÁTRa, které muselo naopak z Prahy přiletět prázdné, ale po vyložení koupáků se do Prahy odebral prázdný. Na ploše pak kromě ATRka zůstal jeden Turbolet a Saab Central Connect Airlines do Vídně. Boarding proběhl bleskově, akorát jsem si trošku nadával, že jsem si neřekl o ten upgrade – business byl poměrně volný. Interiér pětikila se mi docela líbil, modrá koženka vypadá skvěle, přepracovaný panel nad hlavou je taky pěkný, hlučnost myslím velmi vylepšená. Klasické problémy ATR zůstávají – můj batoh se ani náhodou nevleze do binu a místa na nohy je málo, zejména s batohem mezi nima.
Na start z dráhy 22 najíždíme po TWY B a bez zastavení startujeme. Tajně jsem doufal v dráhu 04, tam bych asi leccos poznal, takhle jsem na zemi nerozpoznával vůbec nic. Výhled byl ale celou dobu skvělý. Před Prahou jsem se zorientoval díky klánovickému lesu – viděl jsem Úvaly, trať 010, Běchovice, Počernice; pak jsme levou zatáčkou nalítli do lokalizéru dráhy 24 a s klasickým výhledem na Sazka Arénu, Holešovice a Pražský hrad se blížili na přistání. To bylo s prominutím katastrofální – po podrovnání jsme letěli desítky metrů těsně nad runwayí, skoro jsem si říkal, jestli to není to legendární „přistání, které nejde cítit“. Tvrdý náraz mě vyvedl z omylu. Tvrdé přistání mám rád, ale tvrdé a krátké, nikoliv velmi tvrdé a velmi dlouhé. Dráhu jsme opouštěli až po TWY E – tak daleko jsem ATR (natož krátké) sjíždět ještě nikdy neviděl. Ze stojánky autobusem (Citybusem) před terminál, rychle proběhnout pasovkou a do salónku na Martini Bitter a kafe – o půl sedmé ráno ideální.
PRG-WAW, ČSA, pondělí 3.7.2006, Boeing 737-400 OK-WGX (Uničov)
V salónku se připojuji na internet a koukám z okna, všímám si, že otáčejí runway na 06, takže vidím startující letadla v různých výškách – MD-80 Alitalie rotuje extrémně brzy, naopak 319 British Airways si dává hodně hodně načas. Z internetu se dozvídám, že plánovaný odlet se z 8:40 přesouvá na 9:10, takže mám spoustu času (zatímco tabule v salónku se omezuje jenom na Go To Gate - naštěstí skutečně až kolem půl deváté). Po půl deváté se přesouvám na gate, procházím bezpečnostní kontrolou (jak já je nesnáším) a po asi pěti minutách se dozvídám, že odlet je přesunutý na 9:50. Takže gate opouštím z vědomím ještě jedné bezpečnostní kontroly (jak já je nesnáším) a vracím se do salónku, tentokrát už se ani nepřipojuji a koukám na plochu. Vidím příjezd našeho opožděného 734, vystupující cestující, tankování, nakládání cateringu a vyrážím. Ještě jedna bezpečnostní kontrola (jak já je nesnáším) a poměrně rychle po ní boarding. Fronta je plná lidí ze dvou cestovek pro důchodce – jedné francouzské, jedné anglické. Proto poprvé využívám přednostního boardingu na Elite kartu, předbíhám frontu a usazuju se na 21A. Přede mnou sedí podle obličeje Polka, typický příklad cestujícího, které nemám rád – před startem ji nejdříve letuška upozorní ať si vypne mobil, pak steward (byli tam dva) při pojíždění ať si zapne pás. V momentě kdy zhasne „transparent“ si sklopí sedačku tak, že mi otluče kolena a následně se opře o okno a natáhne nohy do uličky. Sedačku nechá sklopenou až do samotného zastavení letadla na gate.
Samotný let poměrně normální – na start po TWY D, levá zatáčka na Kralupy, pak jsou vidět povrchové doly v severních Čechách a dále se neorientuju. Příjemným zpestřením je malá mléčná čokoláda, jinak jenom „ham or cheese“. Přistání ve Varšavě větrné ale perfektní, parkujeme někde v dálce, takže na terminál autobusem. Projíždíme kolem Tu-154 Aeroflotu, E-jetů LOTu a několika B767 téhož dopravce. Pasovka probíhá na varšavské poměry slušně, horší je to s čekáním na bagáž. U pásu svítí Praha, ale žádné zavazadla se neobjevujou. Rozsvěcí se Londýn, taky nic. Pak se rozsvěcí Dublin, objevují se první zavazadla z Londýna, pak z Dublinu, zhasíná Londýn, zhasíná Praha (!), zůstává rozsvícený Dublin, ale pořád žádné kufry z Prahy. Během toho všeho naprosto hysterické dítě, které jeho matka nechce pustit k pásu; nakonec to vzdává, pustí ho, dítě sráží k zemi kufr, hysterie pokračuje, naštěstí jim pak přijíždí kufr a plačící zničená matka s hysterickým dítětem odchází. Po hodině od přistání a asi 40 minutách čekání u pásů se konečně objevují kufry z Prahy. Fronta na taxíky a se šíleným zpožděním vyrážím zacpanou Varšavou do práce.
WAW-PRG, ČSA, pátek 7.7.2006, ATR-42 OK-JFJ (Náměšť nad Oslavou)Tak poslední leg byl můj nejhorší let v životě. Ve Varšavě jsem dostal rýmu - venku bylo přes třicet stupňů a klimatizace nebyla to nejlepší řešení. Tentokrát jsem si požádal o upgrade a na gatu jsem dostal palubku s číslem 11C - to mi nejdříve přišlo zvláštní, protože jsem očekával ATR-72, ale když kolem projela 42-500, tak bylo jasno. Cobusem nás kolem E-jetů Finnairu a samozřejmě LOTu, cargo 757ky a několika Jaků 42 přivezli k letadlu. Odstartovali jsme na čas, v businessu sice chyběl welcome drink, jídlo ale bylo dobré (uzená rolka a pršut) a víno dolévali poctivě. Problém začal až při klesání - jakkoliv vím, že bez nosních kapek s rýmou lítat nejde, tak ani ty kapky nepomáhaly. Turbulence taky moc nepřispěly, takže jsem z přiblížení neměl skoro nic, vím, že jsme přistáli na 24, odvezli nás zase Citybusem pod prst B, rychle pryč a žlutým taxíkem (akorát mi přišlo že lak na zrcátkách dodělávali nějak na poslední chvíli) AAA domů. Škoda, bez té rýmy by to bylo mnohem lepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat