Jsem docela šťastný člověk. Jedna z věcí, která mi ale už dlouhá léta kazí život, je to, že mi pořád někdo kecá do jídla. Začalo to ve školce, kdy jsem sice mohl chodit domů „po o“, ale často to dopadalo tak, že zatímco děti už spaly, Pavlíček seděl zoufale v jídelně nad studenou špenátovou polévkou a jeho maminka z výchovných důvodů čekala v šatně (což Pavlíček velmi dobře věděl). Pokračovalo to školními jídelnami, kdy Pavel raději peníze za stravenky zpronevěřil za účelem pořízení vstupenek na hokej než jíst tamní blivajzy. Na vysoké škole tlak díky získané svobodě dočasně ustoupil, aby posléze patřičně znásoben kopíroval vývoj čitatele ve výpočtu BMI.
A je to čím dál horší, ačkoliv BMI dočasně stagnuje. Můj oblíbený deník mě každý den zásobuje informacemi o tom, že krabice džusu je stejně energetická jako celý oběd a sklenice čerstvě vymačkaného džusu je sice zdravá, ale pořád má energie na třetinu oběda. Více než pět káv denně zpomaluje spermie, prakticky všechno (kromě brokolice) způsobuje rakovinu a infarkt se musí blížit mílovými kroky.
U jednoho oběda mě však napadla teorie, a přemýšlení nad ní při dalších obědech mě utvrdilo v její správnosti:
Tlak na zdravou výživu škodí!!!
Premisy: určité potraviny jsou méně zdravé než jiné (efekt zdraví označme Z). Konzumace potravin přináší určité duševní uspokojení, které také prospívá zdraví (efekt duševního uspokojení označme D). Každý je geneticky a částečně i sociálně předurčen k určitým chutím a odporům.
Pro člověka který zdravé potraviny preferuje je život snadný. Konzumuje si svou brokolici a je duševně naplněn (U=Z+D). Dožívá se vysokého věku, pokud není přejet tramvají.
Pro ostatní je situace složitější. Mohou buďto preferovat fyzické zdraví před radostí a prožijí dlouhý, ale truchlivý život, pokud je nesrazí řidič na přechodu (U=Z-D). Nebo se mohou vydat intenzivnější, ale kratší cestou chuťových požitků (U=(-Z)+D. Potud je situace normální a poměrně spravedlivá.
Situaci ale komplikují různí samozvaní mesiáši jako jsou dietologové, ženské časopisy, televizní reality show a vlády, které ze zdravé výživy udělaly něco jako pohanského bůžka: „Jezte tak jak doporučujeme a budete zdraví a šťastní! Ve škole dostanete dotované mléko, protože mléko je zdravé! Označíme vám zdravé potraviny! Zdaníme vám nezdravé potraviny!“
Společenský tlak citlivou rovnováhu posílá jinam tím, že do celé rovnice přidává faktor svědomí (S). Zdravožrouti jsou stále geneticky určeni ke šťastnému životu (U=Z+D+S). Ostatní mají na výběr mezi dvěma zly: mohou preferovat zdraví, těšit se dobrému svědomí v jinak otřesném zeleném životě (U=Z-D+S). Nebo si jídla užívat za cenu špatného zdraví a špatného svědomí (U=-(Z+S)+D).
Nyní je nutné se zamyslet nad velikostí jednotlivých faktorů. Mít čisté svědomí je sice hezká věc, ale špatné svědomí už ovlivňuje život poměrně výrazně. Proto jsou na tom lidé, kteří jedí nezdravě výrazně hůře než ostatní. A proč? Protože se někdo plete do věcí, na které nemá právo. Tlak navíc působí tak intenzivně, že i ti, kteří jedí poměrně spořádaně jsou za každý drobný "hřích" (požitek) trestáni špatným svědomím (kde abs(-S)>Z). Pokud je tedy průměrný věk dožití v ČR 76 let, nezdravou stravou si jej člověk sníží například na 70 let, špatným svědomím způsobeném mediální masáží na 65 let a traumatem z dětství, kdy do něj v jídelně a doma tlačili špenát na 60 let. To je celých 10 let života ztraceného naprosto zbytečně.
Závěr: neserte se cizím lidem do jídla! Kazíte mi i ostatním život.
