Včera večer jsem jel autem z Ostravy do Prahy. Samozřejmě, že se všude "staví" mýtné brány, včera to ale bylo v něčem jiné. Na R46 a na začátku D1 se totiž nacházely zajímavé dopravní omezení. V tom lepším případě značka "práce na silnici" za 800 metrů, "práce" za čtyřista metrů, pak po pravé straně odložené "směrovací desky" a za nimi značka "konec všech zákazů". V tom horším případě pouze "směrovací desky" a "konec všech zákazů".
V realitě to pak vypadalo takto - řidič vozidla (já nebo osoba blízká) uviděl značku "práce na silnici", ubral plyn, aby se ze 140 km/h (tachometrických) dostal na nějakých 110 km/h, protože to je překročení rychlosti o méně než 30 km/h mimo obec, což je vzhledem k tomu, že se pracuje tak na desetině procenta všech označených staveb mýtných bran, tak akorát. Koneckonců to akceptovali všichni řidiči, prospívá to plynulosti dopravy a ekologii; tam kde se skutečně něco děje si holt musí dát bacha, za blbost se platí. Řidič projede "staveniště", vidí ukončovací značku, řekne si, že to blbec přehlídnul, trošku se stydí, zrychluje zpátky a produkuje emise skleníkových plynů a nadávky slabšího kalibru. Ve druhém případě (bez značek "práce na silnici") vletí řidič do staveniště nezměněnou rychlostí, značka konec všech zákazů jej přinutí k tomu přemýšlet, co to vlastně končí a vyvolá v něm pocit viny. Když se to stane dvakrát, třikrát, tak pocit viny a studu roste. Se čtvrtým, pátým případem roste pocit zhnusení nad tím, jak je to možné, jak se řidič zase nechal ohnout státní mocí a rozhodne se vzdorovat. S každým dalším nesmyslným značením vzdor roste. Blíží se další omezení kvůli "stavbě" mýtného. Řidič, plný vzdoru, do osmdesátky vletí sto čtyřicet...
Žádné komentáře:
Okomentovat