Jsem jen mírně pokročilý řidič. Řídím devět let, najel jsem asi méně než dvacet tisíc kilometrů. Důvěrně jsem poznal tři auta, zběžně další dvacítku. Parkuju jenom průměrně. Policie mě zastavila jedinkrát za změnu pruhu bez blinkru těsně po přemalování pruhů před křižovatkou, věc byla vyřešena domluvou. Kontakt s jiným objektem jsem měl vždy jen při parkování. Musel jsem řešit několik kritických situací vyvolaných mnou, někým jiným nebo technikou. Absolvoval jsem půldenní kurz pokročilého řízení pod vedením jednoho ze špičkových pilotů FIA GT, kde jsem se toho moc nenaučil. Někteří spolujezdci mě považují za dobrého řidiče, někteří za špatného řidiče.
Za mírně pokročilého řidiče se pravděpodobně budu považovat ještě několik desítek let a stovek tisíců kilometrů. Myslím si totiž, že to je jediný způsob, jak si na silnicích udržet zdravý rozum a čisté svědomí. Snažím se hledat dokonalost - dokonalost ve způsobu otáčení volantem, dokonalost v podřazování, dokonalost v nastavení zrcátek, dokonalost v jízdě po dálnici, dokonalost v pomalém pojíždění v kolonách, dokonalost v občasném překročení pravidel. Snažím se přemýšlet nad fyzikou každého pohybu, nad mechanikou jednotlivých procesů, nad fyzikálními, matematickými a sociálními modely chování ostatních účastníků silničního provozu. Snažím se vyčíst si všechny chyby, najít jejich příčiny a vyhnout se jim v budoucnosti. Přesto si myslím, že dokonalosti nikdy nedosáhnu - nikdy nebudu Michael Schumacher, Sebastian Loeb, Yvan Muller, Tom Kristensen nebo taxikář v Káhiře. Ale mám pocit, že pokud se podělím o trošku toho nad čím přemýšlím, posunu svět o maličký kousek k lepšímu.
V sérii článků bych se rád věnoval věcem, které mě napadají za volantem, jako spolujezdce, cestujícího nebo chodce, stejně tak i při studiu souvisejících záležitostí. Budou asi nepravidelné, některé úvahy v nich budou zřejmě zcestné nebo v nich budou chyby. Je to do určité míry moje exhibice. Začnu něčím o jízdě na dálnici během příštího týdne.
Žádné komentáře:
Okomentovat