13 ledna 2009

Čtenářský deník Vánoční

Přiženil jsem se do rodiny, kde se na Vánoce pod stromečkem sejde tak 5-8 knih na osobu, letos jsem to nesečetl všechno, ale tipuji, že se to šplhalo k padesátce. Vkus je taky na vysoké úrovni, takže po Vánocích je vždycky co číst. Už jsem stihnul přečíst první dvě knížky a rád bych se podělil o hodnocení.
Jako první jsem četl knihu Cesta od Cormaca McCarthyho. Na první pohled mě nezaujala, ale žena z ní byla tak upřímně vyděšená, že jsem to zkusil. Páska na přebalu slibovala Pulitzerovu cenu, text na záložkách obalu zajímavé čtení. Nakonec jsem byl ale trošku zklamaný - nevím proč, ale McCarthyho líčení postapokalyptického (to slovo tam fakt je) světa mi hned na začátku připomnělo Kulhánka, a tak jsem tam celou dobu čekal nějaké upíry nebo aspoň slušnější zbraně. Tím jsem se možná podvědomě připravil o šanci pochopit nějaký hlubší význam, který tam snad má být - ale toho cynika ve mně to prostě nedostalo. A konec mě zklamal. Takže chlapi ať si radši přečtou Kulhánka, ženy v tom najdou upřímné vyděšení a spoustu metafor, které tam podle mého názoru nejsou.
Tím jsem odbyl seriózní beletrii a šáhnul po knize s brakovým názvem Špeky, kterou napsal Rob Grant, jeden ze scénáristů populárního Červeného trpaslíka. A hned jsem ožil - ohromně jsem se bavil, Grant je skutečně komediální talent a několikrát jsem se smál nahlas, navíc hlubších významů jsem tam našel asi tak stejně jako v Cestě. Příběh anorektičky Hayleigh místy skutečně mrazí a možná skončí až příliš dobře, "konceptuolog" Jeremy je zanořen do klasického případu plýtvání veřejnými penězi a televizní kuchař Grenville mi byl sympatický už jen svou výbušností. Všechny tři příběhy se nakonec spojí, možná až příliš křečovitě a happyendově, ale knížka naplnila bohatě to, co jsem od ní čekal.
Podtrženo a sečteno - Pulitzera by měl dostat Kulhánek.

02 ledna 2009

Nemám rád Krtečka

Asi jsem v tom docela ojedinělý a určitě mě bude spousta lidí považovat za bezcitného cynika, ale nemám rád Krtečka. Jako dítěti se mi to asi docela líbilo, matně vzpomínám, jak jsem trpěl se žíznivýma kytkama, co chtějí "vodu vodu vodu vodu" a asi jsem byl i rád, že to Krtek vyřešil. Ale když na to teď občas koukám se synem, tak mě Krteček čím dál více štve - je to naprosto netolerantní hajzlík, který vidí svět naprosto černobíle, ve všem má jasno - a hlavně svůj názor naprosto neskrupulózně prosazuje.
Nejhorší je v tom díl Krtek a buldozer, ten jsem doma zakázal a smazal. Rozeberme si to postupně: nejprve jsme svědky úžasné přírodní idylky, čistá voda, kterou pijí ptáčci, Krtek s ní zalévá zahrádku s barevnými kytičkami, cvrček hraje na housličky. Idylka končí po necelých dvou minutách, kdy se Krtek nedívá na cestu a narazí do sloupku (animace vypráví spíše, že "někdo zlý postavil Krtkovi do cesty sloupek, aby se o něj zabil"). Sloupků je kolem náhle celá řada a z ptačí perspektivy to vypadá, že se to Krtkovi a jiným obyvatelům dané lokality líbit nebude. Ano, přijíždí buldozer, který kromě toho, že připravuje silnici, také kácí stromy a hrozně černě kouří. Za chvíli se dozvídáme celou krutou pravdu - silnice vede přes Krtkův záhonek s kytkama! Jsme tedy svědky klasického problému, kdy silnici, sklad jaderného odpadu, paralelní runway a podobně potřebujeme, ale nesmí být tam, kde zrovna bydlím. Buldozer ovšem nediskutuje a svou nekompromisnost předvede průjezdem vzrostlým smrkovým lesem a tím, že neraguje na citově vydírající cvrčkovu hudbu (já bych nereagoval taky, nemá moc dobrý tón ani intonaci), na Krtkův protitlak (viz druhý Newtonův zákon) ani na letecké bombardování zaschlým trusem. Navíc se zde dozvídáme, že buldozer není buldozer, ale bojové vozidlo pěchoty vybavené radlicí. Použití takovéto techniky je zde namístě, jsme svědky dalšího útoku hroudou hlíny. Následují další ekoteroristické akce: zpomalení postupu bévépéčka vykopáním díry hned za dalším vzrostlým lesem a nakonec ultimátní trumf: přesunutí vytyčené trasy mimo Krtkovu zahrádku, čemuž se ten černý fracek hrozně škodolibě směje.
Možná to přeháním, ale rozhodně bych svému synovi nechtěl ukazovat pohádku, kde je silnice výhradně zlá, staví se napříč vzrostlým lesem bez nějakých dalších diskuzí a je možné se jí bránit destrukcí bagru a přestavěním kolíků. Není to žádná pohádka, dobro proti zlu, je to zlo proti zlu.
Dalším adeptem je Krtek a televizor (neplést prosím s knihou Krtek a televize, kde se jen praví, že ačkoliv v televizi mohou být prospěšné věci, tak je to stejně zlo, kterému každý kromě Krtka podlehne a je tak třeba raději sportovat). Tam Krtek kromě kopání krtinců, které by se snad dalo ještě odpustit, dráždí zahradníka jakousi foukačkou a pak se diví, že se zahradník snaží využít radu "zničit krtka". Situaci neprospěje ani to, že se Krtek snaží cenzurovat nepohodlný televizní program zničením antény (což navíc vnese do dětské hlavičky zmatek, jaktože se neotočil obraz, když táta po změně polarizace digitálního terestrického vysílání položil anténu na bok). Místo toho, aby Krtek sklapnul a šel se někam zahrabat, tak ještě ubohého důchodce provokuje, vysmívá se mu a úmyslně mu zdevastuje celou zahradu. Svého činu pak naštěstí lituje a zahradu spolu s myškou uvede do lepšího než původního stavu, ale to nijak nesvědčí o jeho morálních kvalitách, v nebezpečí života člověk (a asi i Krtek) udělá předposraně leccos.
Abych jen nekritizoval - některé epizody jsou minimálně zajímavé, jako například díl Krtek a maminka, která přes svoji určitou idiocii dokáže dítěti vysvětlit jak je to s porodem. No a pak ta naprostá klasika, zejména Krtek a autíčko (1 a 2), kde skvělé animaci sekunduje ještě lepší soundtrack.
Další na řadě: Medvídek Pů